Oživit ČSSD vysílenou čtyřmi roky vlády s hnutím ANO a znovu ji přivést na výsluní dostal za úkol jeden z posledních aktivních příslušníků slavné sociálnědemokratické generace ’96, ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. V pozici volebního lídra tradiční strany má zareagovat na změny společenských, ekonomických i politických poměrů, které zasáhly Evropu.

Co je na současných poměrech tak nesnesitelné, že je potřebujeme okamžitě změnit?

Žijeme už dlouho s levnou prací. Máme na ní postavenu ekonomiku a teď, když se makroekonomická čísla zlepšila, máme šanci, a možná je to poslední příležitost, tuto situaci změnit. Musí to být naprosto konkrétní změna.

Proč je dnes lepší příležitost k ekonomické změně, než byla kdykoli předtím?

Dochází k velkým změnám v technologiích, pravděpodobně se změní charakter práce. Bude záležet na tom, kdo se změn chytí, kdo je správně pochopí a připraví se na ně. My jsme na tom dnes třeba dobře v nanotechnologiích, probíhá u nás výzkum a vývoj v oblasti virtuální reality. Naléhavě musíme řešit bezpečnostní otázky a odhalit i další oblasti, kde se budou nové technologie prosazovat.

Nové technologie se objevují, jak to ale souvisí s tím, že přestaneme být zemí levné práce?

Podstata je v tom, abychom přestali být ekonomikou, která spoléhá pouze na to, že bude subdodavatelem velkých firem, a místo toho bude chtít prodávat vlastní nápady a šikovnost. Z pasti levné práce se dostaneme, když budeme schopni konkurovat tím, že pořád máme dobrou úroveň vzdělanosti, technických dovedností, stopadesátiletou průmyslovou tradici. Dnes stále platí, že 69 % HDP tvoří průmysl, který je páteří české ekonomiky. Ale jde o to, jak ta páteř bude konkrétně vypadat. Proto bychom se měli zajímat, co znamená průmysl 4.0, a měli bychom se snažit zareagovat. Do určité míry se to děje. Jsem rád, že se vláda podílela na vzniku Českého institutu pro informatiku, kybernetiku a robotiku. Neexistuje dlouho, a přitom už vytvořil dvacet start-upů a hlavně motivoval desítky mladých lidí, kteří v něm začali pracovat, protože jim dal prostředí, dokonce konkrétní úkoly. Dal jim šanci. Hlavně tam dochází k propojování mezi sférou průmyslu a univerzitní a akademickou sférou. To si myslím, že je to, co přesně potřebujeme, rozjíždět výrobu, u které máme zároveň vývoj.

Jak může vláda rozjíždět výrobu? Začne podnikat?

Stát by se měl snažit, aby pomohl zavedení inovací do reality českého průmyslu. Mám informace, že ze strany malých a středních českých podniků je o to veliký zájem a že na to slyší. Teď by mělo vzniknout víc ústavů jako Český institut pro informatiku, takových ústavů, jaké se v Německu sdružují v rámci Frauenhofer Institutu a pomáhají malým a středním podnikům s inovacemi.

Kolik nových pracovních míst v technologických firmách vznikne? Bude jich do čtyř let deset tisíc? Nebo sto tisíc...?

To si v této chvíli netroufám říci. Teď jde o to, abychom měli víc míst v ústavech, která firmám pomáhají s inovacemi, a našli model, jak taková místa financovat. Také by bylo dobré, kdybychom vybudovali instituci jako Česká investiční banka, případně rozšířili působnost současné Českomoravské záruční a rozvojové banky jako základny, ze které se také s pomocí evropských peněz budou financovat investice do technologií. Nemyslím si, že jsme úplně na začátku, ale teď jde o to, dosáhnout kvalitativní změny.

Kde se na nová místa v technologických firmách vezmou zaměstnanci? Teď je nulová nezaměstnanost, spousta lidí utíká za vyššími výdělky do ciziny a k dispozici jsou jen Ukrajinci, kteří hledají méně kvalifikovanou práci.

V této chvíli se ještě nedá říci, že spousta lidí utíká za vyššími výdělky do ciziny. Pořád tu není tak nepříznivý stav jako v Pobaltí nebo na Balkáně. Je pravda, že někteří odcházejí, není to ale stále lavina. Atraktivita zdejšího prostředí je pořád dost vysoká, takže pokud tady vytvoříme možnosti, nebude nutné nikam chodit. To je vidět na Českém ústavu pro informatiku, kde v čele tří hlavních výzkumných programů stojí špičkoví a renomovaní profesoři, kteří se vrátili z ciziny, dva z Holandska a jeden z Paříže. Když vytvoříme takovou možnost, když odborníci zjistí, že i doma mají možnost si sáhnout na kvalitní stroje a vybavení, dokonce se nám vracejí zpátky. Můžeme jim třeba nabídnout něco, čemu se říká testbed (prostor pro testování vědeckých teorií – pozn. red.), kde si mohou zkusit a ověřit, do jaké míry jejich záměry obstojí v realitě, když chtějí automatizovat, robotizovat, rozjet nové náročné projekty.

Doporučujete podporu malých a středních firem. Při rozdělování evropských dotací ovšem v Česku vznikla anomálie, že dotace cíleně míří k velkým koncernům a každý rok jim zajišťují miliardové zisky. Nejde přitom výlučně o Agrofert. Skončíte s touto praxí?

V tom je třeba změnit přístup a filozofii. Není to vina jenom České republiky, sama Evropa, když vytváří podobné programy, nemyslí vždy právě na malé a střední podnikatele. Týká se to celé řady oblastí od farmacie a zemědělství až po informatiku. Bez malých a středních podniků přitom nemůžeme vytvořit dlouhodobě udržitelný systém, ve kterém sami vytváříme přidanou hodnotu a nejsme dodavateli někomu dalšímu. Subvence by neměly být určeny těm velkým. To je nešvar, který se dostatečně nehlídá.

Chceme využívat dotace s Bruselu. Měli bychom tedy být i nadále disciplinovaným členem EU?

V současném světě nemáme jinou možnost než maximálně využívat evropské prostředí. To je jediné, co máme k dispozici. Kdybychom na to rezignovali, byl by to sebevražedný krok. To je vidět i v případě brexitu. Najednou se Británie vydala směrem, který je v celé řadě ohledů neproduktivní. Ty dopady už jsou vidět – nejen u kurzu libry, ale i v investicích. Ukazuje se, jak komplikovaná je pozice někoho, kdo se poměrně chaoticky rozhodne, že začne proces vystupování, o kterém ani neexistuje představa, jak ho vlastně provést. Británie ukazuje, že to může mít nedobré důsledky, pro Českou republiku by to bylo devastující. Jsme s Evropou spojeni nesrovnatelně hustším tkanivem ve všem, co děláme. Ani nejsme schopni se postavit na vlastní nohy bez určité kooperace s Evropou. Proto bychom neměli uvažovat o odchodu z EU, ale chtít po Evropě, aby nám pomáhala k větší soběstačnosti. Pokud se to myslí vážně s přibližováním úrovně nových členských států se starými, je třeba hledat nástroje, které s přibližováním a konvergencí opravdu pohnou. Neměli bychom v Evropě jenom bezmyšlenkovitě přebírat směrnice a čerpat peníze, měli bychom trvat na stanovení cílů, jejichž dosažením zmenšíme rozdíly v životní úrovni mezi Východem a Západem.

Ovšem ani přibližování Východu se Západem se v posledních letech nekoná. Teď se ale opět rozjede?

Žijeme v době změn a jednou z těch změn je to, co chystá v Evropě. Mluví se o další integraci, ale to je velká otázka, jak bude probíhat a jak bude přívětivá vůči všem členům, i k těm, kteří dnes třeba neumějí tolik využívat technologie ani nejsou součástí měnové unie. Přesto si myslím, že proces sjednocování a posilování Evropy má zahrnovat i tyto členy. Právě proto je strašně důležité, abychom byli součástí jednání, která nám umožní se skutečně vyrovnat vyspělejším zemím.

Může se zopakovat vládní spolupráce s hnutím ANO? Za jakých podmínek?

Nechci teď před volbami říkat, koho všeho vylučujeme z budoucí spolupráce. Pro mě je podstatné, koho jsme schopni získat jako spojence pro náš program. Když řeknu, že s někým nebudeme jednat, jako bych předpokládal, že se k našemu programu nepřidá. Pro mě je zásadní, abychom se dohodli, že páteří české ekonomiky jsou malé a střední podniky, které se pustí do inovací, samy budou řídit svůj obchod i marketing a udrží u nás přidanou hodnotu. Nabízíme do těchto voleb program, který je mimořádně důležitý pro tuto zemi, a máme velký zájem, abychom se na něm dohodli s ostatními.

Stačí tedy, když někdo podpoří inovace a dotace menším podnikům, a může být koaličním partnerem ČSSD?

Součástí dohody musí být i to, že se nebude privatizovat veřejné zdravotnictví. Víte, že jsme proti poplatkům, žádáme rozumné hospodaření s penzijním systémem. Je předpokladem každé koalice, aby se i tyto požadavky akceptovaly.

Když se na tom programu shodnete s premiérem Babišem, půjdete do vlády premiéra Babiše? Vyhlídka, že bude trestně stíhán, je vedlejší?

Ne, to nejde. Představa, že by Česká republika měla premiéra v takové pozici, mi připadá naprosto devastující. Věřím, že se to nestane a že si to hnutí ANO samo uvědomí. Požadavkem, že Babiš musí do vlády, by poškodilo všechny a všechno. Není možné mít premiéra, nad kterým visí trestní stíhání, to je absurdní. Ani si to nechci představovat.

Uvažují sociální demokraté o „velké demokratické koalici“, kde se sejdou ČSSD, lidovci, ODS a TOP 09 a společně budou čelit hnutí ANO i dalším antidemokratickým stranám?

Jestli někdo maluje nějaké varianty se sociální demokracií, nutně to neznamená, že se na nich bude ČSSD podílet. Mě to nezajímá. Naše jednání se budou odehrávat podle toho, kdo je ochoten podpořit to, co je pro nás stěžejní, tedy podporu chytré práce a vybudování ekonomiky, která bude stát na vlastních nohách. Samozřejmě počítáme i se zahraniční politikou, která bude pokračováním politiky, kterou jsme dělali dosud a u které nehodláme měnit kurz. Do koaliční dohody patří respektování základních demokratických hodnot, nezpochybňování demokratických institucí. Ale stejně tak nechceme, aby se dramaticky měnil sociální a zdravotnický systém. Pokud má někdo na pravici představu, že bude dramaticky snižovat daně a pak přijde s tím, že chce privatizovat penzijní systém, je to pro nás také nepřijatelné.

Pokud existuje silný a přesvědčivý hospodářský program, nestálo by za to změnit politický systém směrem k vládě silné ruky? Proč nechat rozhodování o všech nezbytných krocích na roztříštěném parlamentu, který jenom zdržuje?

Měl jsem možnost projednat v parlamentu koncepci zahraniční politiky. Byla schválena velkou většinou hlasů a tak mám dojem, že jsme se byli schopni dobrat se výsledku. Proto bych neviděl nějaké důvody, že je třeba opouštět demokratickou diskusi. Neměli bychom ji opouštět ani za dramatičtějších okolností. Debatovat o věcech a obhajovat je před ostatními, to patří k parlamentní demokracii, a připadá mi nebezpečné vůbec uvažovat o tom, že bychom debatu omezovali. Nechtěl bych svou pozici posilovat tímto způsobem.