Jeviště Národního divadla bylo svědkem posledního rozloučení s hercem Janem Třískou, který na konci září tragicky zemřel na následky pádu z Karlova mostu. Poděkovat mu přišla rodina, řada osobností herecké scény, politici i další velká jména veřejného života.

Obřad ve smutečně vyzdobeném divadle začal v 10 hodin dopoledne a trval necelou hodinu. U řečnického pultíku pronesla svou řeč Třískova rodina, ministr kultury Daniel Herman, herec Martin Huba nebo překladatel Martin Hilský. Jejich projevy byly prokládány ukázkami z Třískových klíčových filmů. Své díky u Třískovy rakve projevili i jeho herečtí kolegové, jmenovitě Zdeněk Svěrák, Iva Janžurová, Jan Hrušínský nebo Václav Postránecký. Z hlediště přihlížely další české osobnosti, jmenovitě Karel Schwarzenberg nebo Jiří Trojan.

Divadlo se otevřelo už v 9:30, dvě až tři stovky lidí na otevření čekaly ve frontě až k Masarykovu nábřeží. Většina z nich měla připravenou květinu, kterou s poklonou položila před katafalk s rakví. U ní byly s věnci rodiny také květinové dary prezidenta, premiéra, ministerstva kultury, České filharmonie, Dagmar Havlové, pražských divadel Na Jezerce, Na zábradlí, Archy, vinohradské scény či Národního divadla, kde Tříska začínal už jako posluchač DAMU.

Na Třískovo umění v úvodu smutečního setkání upozornil ředitel české první scény Jan Burian. „Význam jeho tvorby znamenal mnoho pro Národní divadlo i pro podobu a vývoj českého herectví do dnešních dnů. Spolu s ním vtrhlo na přelomu 50. a 60. let na jeviště autentické mládí – nespokojené a vzdorující, bouřící se proti zavedeným pořádkům,“ řekl. Podle něj se stal symbolem a idolem „své“ generace diváků.

Po skončení obřadu celý sál vstal a s Třískou se rozloučil několikaminutovým potleskem. Třískova rakev následně opustila prostory divadla a za doznívajícího potlesku byla odvezena.

Tříska patřil k nejtalentovanějším hercům generace 60. let. Měl blízko k disentu a jako emigrant se po Chartě 77 prosadil i v Hollywoodu. V USA natočil 44 filmů, z nich dva s Milošem Formanem. Po jeho odchodu se ho komunistický režim snažil vymazat z povědomí lidí. Po listopadu se vrátil do českého filmu i na jeviště; hostoval na Jezerce a vystupoval na shakespearovských slavnostech. Za krále Leara získal ceny Divadelních novin, Alfréda Radoka a nominaci na Thálii.