Miliardář, neonacista a komunista – to je nové vládní spojenectví Česka. Tímto titulkem, doplněným fotografiemi Andreje Babiše, Tomia Okamury a Vojtěcha Filipa, zhodnotil tuzemskou politiku internetový deník Huffington Post. Vyšel už v úterý, přesto shrnuje to nejdůležitější, co se v Česku událo během celého týdne, kdy se ustavila nová sněmovna. Dolní komora si nejen zvolila vedení a rozhodla o podobě výborů, především v ní vznikla hlasovací koalice stran s populistickým zázemím, tedy ANO, SPD a KSČM.

Nejdříve se při hlasování o šéfovi imunitního výboru Stanislavu Grospičovi (KSČM) ověřilo, že většina skutečně existuje, a pak už byla otevřena cesta k rozdělení křesel. Tři strany hlasovací koalice mají k dispozici 115 hlasů, proto je každému zřejmé, že dosáhnou toho, čeho dosáhnout potřebují. Nevýznamně se to zadrhlo jen při tajném hlasování o kandidatuře Okamury na místopředsedu sněmovny. Někteří babišovci nebo komunisté s tím asi nejsou srozuměni, a proto dostal „jen“ 102 hlasů.

Dvě vážné otázky zůstávají, konkrétně jak získá většinu jednobarevná vláda premiéra Babiše a jestli sněmovna vydá stejného Babiše trestnímu stíhání. S přímou podporou Babišovy vlády od SPD ani komunistů se nepočítá a tolerance, tedy odchod obou klubů ze sněmovny, k relativní většině nestačí. Teoreticky se nabízí pomoc Pirátů, kteří mohou být hlasovací koalici přidruženým členem. Jak ocenil i prezident Miloš Zeman, podpořili Radka Vondráčka na postu šéfa sněmovny. Naopak se Pirát Vojtěch Pikal stal s podporou části hlasovací mašinerie Vondráčkovým zástupcem.

Ještě významnější zkouška nastane ve chvíli, kdy se bude hlasovat o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka policejnímu stíhání za organizaci, respektive účast na dotačním podvodu. Pokud budou oba poslanci vydáni, jak se stalo v posledních patnácti letech pravidlem, dá tím sněmovna najevo, že přinejmenším hodlá zachovat zdání civilizovaného zákonodárného sboru.

Triumf poslance Kováčika

O civilizační úrovni sněmovny očividně není přesvědčen autor článku z internetového deníku Huffington Post. Třeba nepopisuje tuzemské poměry úplně přesně, přesto vystihuje obskurní rozměr situace, při níž se základními pilíři demokratického státu stávají „neonacista a komunista“, korektněji řečeno politici, kteří se v cestě za volebníDolní komora si nejen zvolila vedení a rozhodla o podobě výborů, především v ní vznikla hlasovací koalice stran s populistickým zázemím, tedy ANO, SPD a KSČM.m úspěchem odvažují až na hranu extremismu a které ke své cestě za mocí využívá cynický miliardář.

Příkladů obskurnosti by se našlo víc. Jedním z nejlepších byly triumfální výroky dlouholetého šéfa komunistických poslanců Pavla Kováčika. Dosud byla jeho strana ostrakizována, teď v žertovné nadsázce připomněl, že všichni poslanci jsou vlastně jedna velká rodina. „To znáte, jediná strana, kde nejsou bývalí komunisté, je Komunistická strana Čech a Moravy. Jinak téměř ve všech jsou, že?” oslovil kolegy. Pro strany koalice ovládající sněmovnu to platí určitě.

Za pozornost stojí i některé komentáře mainstreamových médií, které se špatně skrývaným uspokojením školí „demokratické strany“ názorem, že za marasmus ve sněmovně může jejich selhání ve volbách. Obskurní na tom je, co nezmiňují. Přinejmenším stejnou vinu za tento marasmus nesou právě média, která byla ve volební kampani manipulována ve prospěch budoucího vítěze dosud nevídaným způsobem.

Kováčik i média mají pravdu v tom, že se ve sněmovně potkala opravdu podivná sešlost. Přesto platí: pokud se rozhodne vydat Babiše a Faltýnka, dá tím najevo, že nechce být tak špatná, jak vypadá na první pohled.