Byli součástí úspěšné vlády, Andrej Babiš ji dokonce označuje za nejúspěšnější porevoluční vládu. V jejím čele měli svého premiéra, který ji vedl přes všechny koaliční i vnitrostranické roztržky celé čtyři roky, což se povedlo naposledy Miloši Zemanovi v roce 2002. Zvyšovali mzdy, zrušili poplatky ve zdravotnictví a zavedli nižší DPH na léky, navíc se během jejich vlády rekordně snížila nezaměstnanost. I přesto s nimi byli voliči nespokojení, přišli o 650 tisíc hlasů, 35 mandátů a řadu zkušených politiků ve sněmovně a stali se tak poraženým současných voleb. Řeč je o sociálních demokratech, kteří ve volbách skončili na šestém místě a získali jen 7,27 procenta hlasů.

Bylo sečteno jen několik málo okrsků a už bylo jasné, že s ČSSD to při těchto volbách nedopadne dobře. Strana, která má podporu spíše v menších městech a na vesnicích, v předchozích volbách vždy brala nejvíce hlasů z menších okrsků, které jsou sečteny nejdříve. Při sečtení výsledků z velkých měst, které přicházejí mezi posledními, vždy ztrácela. Tentokrát se od samého počátku pohybovala pod pětiprocentní hranicí, aby nakonec skončila s pouhými 7,27 procenta hlasů. Něco podobného se před čtyřmi roky stalo ODS s tím rozdílem, že ta za sebou měla demisi vlády a kauzy kolem premiéra Petra Nečase, a vládla v době ekonomické krize.

Před čtyřmi roky sociální demokraté volby vyhráli. Nebylo to sice tak oslnivé vítězství, jak předpovídaly předvolební průzkumy, a druhému hnutí ANO utekla ČSSD méně než o dvě procenta, ale přeci to bylo vítězství. Oproti předchozím volbám v roce 2010 si navíc nepohoršila nijak výrazně, jen asi o 1,5 procenta hlasů.

Tentokrát počítali s tím, že volby nevyhrajou a o body přijdou, že ale skončí hluboko v poli poražených s výsledkem o 13 procentních bodů nižším, než měli před 4 roky, nečekali. Ministr pro lidská práva Jan Chvojka věřil, že strana dosáhne 15 procent. Některé odhady byly ještě pesimističtější. „Budu ráda, když získáme deset procent,“ říkala na začátku sčítání ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. I předvolební průzkumy přitom straně přisuzovaly výsledek nad 12 procenty. Jenže přišla studená sprcha.

Proč koaliční ANO, které sedělo v té samé vládě jako ČSSD, na vládním angažmá vydělalo, ale sociální demokraté nikoliv? Proč levicové straně se 150letou tradicí vyluxovala hlasy mladá protestní hnutí? Proč ČSSD nedokázala využít ekonomického růstu? Sami sociální demokraté vědí, že něco dělali špatně. Zaznělo to několikrát.

„Musíme se zamyslet, co jsme dělali špatně,“ říkala po sečtení většiny hlasů bývalá ministryně školství Kateřina Valachová, která ve Středočeském kraji uspěla. Řekl to předseda strany Milan Chovanec na tiskové konferenci novinářům: „Musíme se zamyslet, co dál. ČSSD velmi poctivě 4 roky pracovala ve vládě, nepodařilo se nám to propagovat, chybu tedy hledáme u sebe. Hodně dobrého, co tato vláda pro zemi udělala, pocházelo z dílny sociálních demokratů,“ řekl. A připustil to i lídr strany Lubomír Zaorálek. Problém je, že nevědí, v čem udělali chybu.

Hledat odpovědi na všechny neznámé by sociální demokraté mohli v opozici. Zaorálek to připustil. „Jsme připraveni náš program hájit v opozici,“ řekl. Není ale vyloučeno, že hnutí ANO nakonec bude chtít na další čtyři roky obnovit půdorys končící vlády a ČSSD spolu s lidovci znovu osloví.

Pokud by ale tato varianta měla vyjít jak hnutí ANO, tak ČSSD by musely leccos obětovat. Pro Andreje Babiše by to znamenalo vzdát se premiérského křesla, protože sociální demokraté řekli, že s obviněným do vlády nepůjdou. Pro ČSSD by to mohlo znamenat úplný konec, další čtyři roky ve vládě by totiž už nemusela ustát.