Čtyři středoevropské země chtějí, aby o budoucnosti Evropské unie jednaly společně všechny státy EU kromě Británie, která se rozhodla z evropského bloku vystoupit. Česko, Maďarsko, Polsko i Slovensko také podporují zachování schengenského prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích. Novinářům to řekl slovenský premiér Robert Fico.

Ke shodě mezi zeměmi visegrádské čtyřky došlo na schůzce, která se uskutečnila na okraj pátečního spotřebitelského summitu o dvojí kvalitě potravin a před schůzkou předsedů vlád zemí V4 se šéfem Evropské rady Donaldem Tuskem.

„Chceme, aby se o budoucnosti EU hovořilo v rámci sedmadvacítky. Nemohou se oddělit členské státy, které mají euro, a bavit se samy bez toho, aby země, které euro nemají, nebyly součástí těchto rozhovorů,“ řekl Fico, jehož země jako jediná v rámci V4 zavedla jednotou evropskou měnu.

Předseda české vlády Bohuslav Sobotka zdůraznil potřebu udržení takzvaného schengenského prostoru volného pohybu bez kontrol na jeho vnitřních hranicích. „Máme zájem na tom, abychom se vrátili ke správnému fungování schengenského prostoru. Není žádný důvod, abychom uzavírali vnitřní hranice,“ řekl Sobotka na tiskové konferenci.

Některé členské státy EU zavedly za nedávné migrační krize kontroly na svých vnitřních hranicích podle stávajících pravidel. Opakovaně je v souladu s pravidly po půl roce prodlužují. O další prodloužení kontrol po 11. listopadu, kdy vyprší platnost současné výjimky, nejnověji požádaly Německo, Dánsko, Norsko, Švédsko, Rakousko a Francie. Na konci září Evropská komise navrhla úpravu schengenského hraničního kodexu tak, aby členské země mohly udržovat na vnitřních hranicích mimořádné hraniční kontroly po delší dobu. Dnes o tom v Lucemburku jednají ministři vnitra evropské osmadvacítky.

Premiéři zemí V4 se v Bratislavě rovněž shodli, že EU musí zůstat jednotná a že zároveň musí respektovat specifika jednotlivých států. Podle Fica čtyři středoevropské země jsou pro zachování rovnováhy mezi evropskými institucemi. Maďarský premiér Viktor Orbán řekl, že je potřeba posílit pozici členských států a jejich národních institucí.