Golfistka Klára Spilková je jedinou českou hráčkou, která se kvalifikovala na olympijské hry do Rio de Janeira. Pro jednadvacetiletou golfistku to znamená další z mnoha úspěchů, na něž ve své dosavadní kariéře dosáhla. V rozhovoru pro Týdeník Echo vyzdvihla, proč jsou pro ni olympijské hry vrcholem sezony, prozradila, jestli se bojí viru zika a co si myslí o početných omluvenkách svých mužských kolegů.

Golf je vedle ragby druhým sportem, který se letos vrací na olympijské hry – konkrétně po 112 letech. Vás tohle rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru muselo potěšit...

Samozřejmě toto rozhodnutí velice kvituju. Golf je krásný sport a věřím, že mu olympiáda pomůže v popularitě stejně tak, jako tomu bylo u nás po Soči se snowboardcrossem nebo biatlonem. A ještě když se vrací po takové dlouhé době, je to skvělý pocit! Zvlášť když golf v České republice nemá příliš hlubokou historii – na rozdíl třeba od tenisu nebo fotbalu.

Mnozí kritici tvrdí, že golf, podobně jako tenis, na olympiádu nepatří, protože má své čtyři špičkové majory a další velké turnaje. Vy neberete olympijský turnaj jen jako další z mnoha?

To bych byla sama proti sobě. Turnaj sice bude úplně jiný, než na jaké jsme zvyklí, ale jsem hrdá, že mohu reprezentovat sport, který mě naplňuje, pod českými barvami. Je to pro mne ohromná čest. Od začátku, kdy jsem se dozvěděla, že golf na olympiádě bude, jsem nezapochybovala o jedinečnosti a výjimečnosti tohoto turnaje. Navíc jsem od zveřejnění nominačního žebříčku figurovala na místech, která mi zaručovala kvalifikování se. Proto jsem také tento rok vše v přípravě přizpůsobovala tomu, abych byla na turnaj stoprocentně připravená.

Vraťme se ještě k potřebě zpopularizovat golf. Mnoho lidí ho považuje za sport vyšších vrstev, navíc jim připadá nudný. Jak byste takové názory vyvrátila a lidi ke golfu nalákala?

Tuto nálepku má golf bohužel pouze u nás. V ostatních státech jako v Anglii nebo v Americe je to naprosto běžný sport, který si užívají lidé od dětství až do stáří napříč všemi vrstvami. Olympiáda má úžasné kouzlo, že semkne národ a všichni fandí svým reprezentantům. Dívají se i na sporty, které je během roku nezajímají. Proto věřím, že lidé golfu, až uvidí, jak krásný to je sport, přijdou na chuť.

Mezinárodní olympijský výbor si vymínil, že na olympiádě musí startovat ti nejlepší – šedesát žen a šedesát mužů. Kvůli redukovanému pořadí, kdy mají právo na start maximálně čtyři golfistky a čtyři golfisté z jedné země, to tak ale úplně nebude. Nabídne tedy olympiáda kvalitní golfový turnaj, třebaže na ní budou soutěžit i hráčky a hráči až z třetí stovky žebříčku?

Na olympiádě bude díky systému nominace zastoupen ten nejlepší golf z celé planety. Díky tomu nepůjde o řadový turnaj PGA Tour (Professional Golfers‘ Association) nebo LPGA (Ladies Professional Golf Association). Dostanou šanci i ti, kteří jsou podobně dobří, ale tyhle série normálně nehrají. Třetí stovka světa v golfu neznamená, že by hráč nebyl dobrý. V golfu je taková konkurence, že i tihle hráči vyhrávají turnaje. Myslím, že olympijský golf potřebuje čas, aby se stal vrcholem sezony, ale pro nás, kteří budeme v Riu, už vrcholem je.

Už teď je ovšem jasné, že pro mnoho hráčů není olympiáda prioritou – o své neúčasti informovali čtyři nejlepší muži na žebříčku. Většina to zdůvodnila obavou z viru zika, zlé jazyky však tvrdí, že hlavním důvodem jejich absence je, že se na olympiádě nehraje o peníze ani o body do žebříčku. Vítězové budou finančně odměněni pouze svými olympijskými výbory, například od svých sponzorů nic nedostanou.

Myslím, že peníze nejsou rozhodujícím faktorem. Vezměte si Ryder Cup, který hrají ti nejlepší Američané a Evropané jednou za dva roky také zadarmo, ale berou to jako největší prestiž. Každý má svůj důvod, proč na olympiádě hraje, nebo nehraje. Podívejte na Henrika Stensona nebo Bubbu Watsona, jeden teď vyhrál The Open, druhý dvakrát Masters, o peníze jim už určitě nejde, a přesto od začátku prohlašují, že pro ně je olympiáda a reprezentace země obrovskou událostí.

Přitom v porovnání s mužským žebříčkem bude z první desítky ženského žebříčku v Riu chybět pouze Korejka Ha Na Jang, která doplatila na limit čtyř golfistek z jedné země.

Ženský golf to nemá vedle mužského snadné a ženy chtějí být vidět.

Nehrozí přesto, že omluvenky od předních mužských golfistů přispějí k tomu, že Mezinárodní olympijský výbor příští rok golf v olympijském programu nepodpoří a raději po Tokiu 2020, dokdy má golf pozici mezi olympijskými sporty zaručenou, uvolní místo jinému sportu?

Pevně věřím, že se to nestane. Doufám, že se golf bude natolik líbit všem, že se výbor rozhodne jeho zařazení nadále prodloužit.

Stala jste se teprve druhou českou profesionální hráčkou, která hraje nejvyšší evropskou ženskou soutěž Ladies European Tour. Do profesionálního golfu jste vstoupila v šestnácti letech jako nejmladší hráčka v historii LET. V červnu jste si jako první Česka zahrála turnaj kategorie major v USA. V dokumentu Klára, golf a olympiáda dokonce zazní: „Klára Spilková udělala pro český golf to, co Jarda Jágr pro český hokej.“ Jak se vám tohle všechno v 21 letech poslouchá?

Medailonek, který vznikl pod záštitou České golfové federace, jsem viděla na letišti, když jsem se vracela z turnaje ve Skotsku, a musím se přiznat, že mě velmi dojal. Byl velice emotivní. Ale normálně nad tím takto nepřemýšlím. Dělám to, co miluji, a snažím se to dělat nejlépe, jak jen umím. Přesto je můj cíl stále vzdálený, ale přibližuju se mu po jistých krůčcích.

A tím cílem je?

Být nejlepší golfistkou na světě. Jen na sobě musím nadále usilovně pracovat a jít po té správné cestě. Motivace je to, co mne pohání již od mých čtyř let, kdy jsem vzala golfovou hůl poprvé do ruky. Byla to láska na první pohled a na celý život.

Ten tlak, který na sebe nakládáte, ale musí být ohromný…

Tlak i v souvislosti s olympiádou samozřejmě roste, ale snažím se si ho nepřipouštět. Pokud na mne přesto přijde, mám na něj několik ověřených dechových cvičení.

Napadají vás tajně myšlenky na úspěch na hrách? Kam byste případnou medaili z olympiády v konkurenci svých dosavadních úspěchů zařadila?

Budu o tom ráda přemýšlet, až ten úspěch nastane. Četla jsem, že když hokejisté vyhráli zlato v Naganu a stejnou otázku dostal Ivan Hlinka, řekl něco v tom smyslu, že je to jeho 46. největší úspěch v životě. Tak bych byla ráda, kdybych mohla být ve stejné situaci.

Dosavadní průběh sezony se ale asi nevyvíjí úplně podle vašich představ. V první polovině roku 2016 se vám nepodařilo projít kvalifikací na British Open, oproti loňsku jste si hodně pohoršila na Scottish Open, v Dýšině u Plzně vás zase sužovala nemoc.

Ladies European Tour začíná v lednu a končí v prosinci. Moje sezona je teprve v polovině, takže na hodnocení je ještě dost času. Pár výsledků se mi podařilo, s něčím ale samozřejmě spokojená být nemůžu a něco – jako nemoc na Dýšině – jsem ovlivnit ani nemohla. Každý turnaj je jiný a mě jich letos čeká ještě hodně – ve druhé části roku dokonce více, než tomu bylo v té první.

Olympiáda v Riu se uskuteční ve stínu rizika nákazy virem zika. Řešila jste tuto hrozbu se svým lékařem či blízkými? Zvažovala jste dokonce, že byste na olympiádu nejela?

Ano, samozřejmě jsem rizika zvažovala, ale odmítnout účast na olympiádě nepřipadalo v úvahu ani na zlomek sekundy. Nicméně jsem byla během roku informována o možných prevencích jako třeba o očkování, které jsem absolvovala. Jinak máme s sebou zabalené repelenty, které byly přesně vytipovány tak, aby zabíraly.

Jak pohlížíte na některé sportovce, kteří na olympiádu kvůli viru zika neodcestují?

Myslím si, že je to věc každého sportovce, jak se rozhodne. Ovšem z pohledu golfisty: my jsme vzhledem k pobytu venku na hřišti vystaveni potenciálním rizikům absolutně nejvíc ze všech sportovců. A přesto se nebojím.

Plánujete se zúčasnit slavnostního zahájení olympiády na stadionu Maracana?

Ano, do Ria odlétám den předem, takže se zahájení zúčastním. Moc se na to těším, pár zahajovacích ceremoniálů jsem již viděla a je to vždy neskutečná nádhera.

Na co se na olympiádě těšíte nejvíce? Mnoho sportovců zdůrazňuje, že naprosto unikátní je život v olympijské vesnici. To, že se na snídani potkáte třeba s Usainem Boltem.

Na život ve vesnici se samozřejmě také těším, ale mým cílem je zahrát na turnaji co nejlepší výsledek. Proto tam také jedu o dva týdny dříve, abych měla dostatek času na aklimatizaci a seznámením se s hřištěm. Celkově v Riu strávím 19 dní.

Nemáte obavy z bezpečnostních opatření?

Jelikož jde o olympijské hry, čekám ta nejpřísnější opatření. Sportoviště i olympijská vesnice budou jistě důkladně střeženy, otázkou je, jak bude zajištěna doprava, ale věřím, že i tohle bude promyšlené. Chystám se vyrazit i na jiná sportoviště, abych podpořila naše reprezentanty, což by mělo být bez problémů. Láká mě plavání, tenis a atletika.

Když je řeč o atletice, olympiáda v Riu bude bez ruských atletů. Je podle vás tento rázný krok Mezinárodní sportovní arbitráže CAS v Lausanne proti systémovému dopingu nezbytný, nebo uplatnění kolektivní viny do 21. století nepatří?

Jestliže doping jako systém existoval v atletice a dalších asi dvaceti sportech, jak jsem četla, je na to potřeba adekvátně reagovat. Myslím, že do 21. století nepatří hlavně právě doping. Asi je potřeba rozlišovat mezi sporty, ale pokud šlo v atletice o systém řízený státem, zřejmě jiné řešení není.

Existuje vůbec takové spojení jako doping a golf? Je možné pomoct si v golfu k lepším výkonům dopingem?

Golf je sport jako každý jiný a nemůžete dopředu vyloučit, že by si někdo nechtěl pomoci k lepšímu výsledku i nějak jinak než tréninkem. Existují látky na zklidnění, ty jsou ale v golfu dávno zakázané. Vzhledem k olympiádě byli golfisté navíc zařazeni do systému antidopingových zkoušek a z nich vyšlo pár spíše podivných případů u málo známých hráčů. Jednalo se o nevědomé užívání léků, které byly nově zakázány, a dotyční o tom nevěděli. Já jsem se nikdy s ničím takovým nesetkala, ale jsem si jistá, že žádný umělý prostředek za vás ten rozhodující putt (rána v jamkovišti – pozn. red.) nezahraje.