Zdeněk Izer už se nemohl koukat na ten korupční marasmus v České politice, a tak si trochu z hecu řekl, že to dá dohromady. Přihlásil se tedy do prezidentských voleb a jasně je vyhrál. Přesně tento v Česku nereálný scénář se odehrál ve středoamerické Guatemale, jejíž občané si za svého nejvyššího představitele vybrali televizního komika Jimmyho Moralese. Ten už po patnáct let společně se svým bratrem Sammym rozesmává diváky v pořadu Moralejas (Moralitky), který tvoří krátké šoty vyznačující se přehráváním a hrubozrnným a nepříliš nápaditým humorem. Jedna ukázka z YouTube, kde baviči v roli postarších sousedů rozumují o sexuálním životě po třiceti letech manželství. Kulminuje to monologem jednoho z nich: „Včera jsem vlezl do postele. Manželka byla jen ve spodním prádle. Sáhl jsem jí na krk. Pak jsem jí sjel rukou po zádech. Přejel jsem jí dlaní přes zadek mezi stehna, až jsem našel, co jsem hledal. Manželka se probudila a vyčetla mi: ‚Proč mě vzrušíš, a pak začneš koukat na televizi.‘ A já na to: ‚Ale prosím tě. Jen jsem hledal ovladač’.“ Hahaha, rozezní se předehraný smích.

Od 14. ledna, kdy šestačtyřicetiletý muž složil prezidentskou přísahu, se s ním 16 milionů Guatemalanů bude popadat za břicho každý den. Může to být veselý mandát, protože Morales má s politikou nulové zkušenosti. Doposud kandidoval jen na starostu ve městě Mixco, kde skončil s osmi procenty mezi poraženými.

Dozvuky horké linky

Morales, který vystudoval podnikový management a teologii, svou nezkušenost v politice odmítá slovy: „Taky jsem nikdy nestudoval herectví, režii nebo filmovou produkci, a přitom jsem měl se svými projekty úspěch. Jednoduše mě vedla životní zkušenost.“ Co od něj při řízení země očekávat, lze těžko říct, protože uspěl se sloganem „Ani korupčník, ani zloděj“.

Tak vágní program by mu triumf s 67 procenty ve druhém kole nezajistil, kdyby zaběhaný systém nerozmetala aféra zvaná horká linka. Na základě 66 tisíc odposlechnutých telefonních rozhovorů přišli vyšetřovatelé s odhalením schématu, kdy byli vybraní dovozci za úplatky mířící k samotnému prezidentovi Ottu Pérezovi Molinovi osvobozeni od cla.

V Guatemale, která dosud brala korupci jako běžnou součást vládnutí, se najednou zvedla vlna demonstrací, která požadovala prezidentovo odstoupení. Pérez Molina vskutku pod tlakem společnosti rezignoval, a dokonce předstoupil před soud, jenž na něj jen pár hodin po jeho abdikaci uvalil vazbu. Kandidátem na jeho nástupce se pro rozhořčené občany stal právě komik Morales, ač jej před vypuknutím aféry výzkumy veřejného mínění ani nezařazovaly do svých žebříčků.

Morales odmítá, že by se na vzmachu občanského hnutí, kterému se dostalo honosného označení „revoluce důstojnosti“, svezl. Připomíná, že se protestů účastnil jen párkrát jako běžný občan v davu, který nikdy nevystoupil s projevem. Na věčné otázky, jestli by bez dopadů „horké linky“ mohl do prezidentského paláce vstoupit, reagoval pro španělský deník El País následovně: „A kdyby Adam nezhřešil, byli bychom dnes ještě v ráji? Nevíme. Taková kdyby nevedou nikam.“

Ale i bez odvolávání se na Adama je jisté, že mu okolnosti pomohly. Obyvatelstvo po letech šizení profesionálními politiky chtělo někoho, kdo k „těm nahoře“ nepatří. Tak jako v Česku lidé sáhli po byznysmenovi Andreji Babišovi, v Guatemale poptávku po politickém outsiderovi rozhořčeném všeobecnou korupcí splnil Morales. Na mítincích se často objevil v dresu fotbalové reprezentace, s níž jako fanoušek objíždí i její venkovní zápasy. Během kampaně prohlašoval nicneříkající fráze, které rozhodně neprozradily nějaké hlubší myšlenky. Například: „Jsem čestný muž, k čemuž mě vedli moji rodiče.“ Nebo: „Nebudu voličům nabízet to, co nemohu splnit.“ Či: „Nemohu změnit život Guatemaly, ale zkusím přesvědčit občany, aby se každý z nich snažil podle svých možností o jeho zlepšení.“

Pevná víra v Boha jako program

Jeho výhra ve druhém kole byla o to jasnější, že proti němu stála Sandra Torresová. Tato exmanželka bývalého prezidenta Álvara Coloma aspirovala na nejvyšší funkci už před čtyřmi lety, hned po skončení choťova mandátu, jenže ústava partnerům hlavy republiky kandidaturu zakazuje. Proto se s ním narychlo rozvedla a v televizi národu srdceryvně vysvětlovala, že před láskou k muži dala přednost lásce k vlasti. Nicméně ústavní soud jí ani tak neumožnil účast ve volbách, a proto si musela počkat na podzim 2015. Každopádně po předvedení takového cirkusu mohla těžko Moralesovi vyčítat, že je šašek.

Otec čtyř dětí sám sebe označuje za politika z pravého středu, který věří tomu, že hlavní roli v ekonomice mají hrát soukromé firmy. Jednoznačné postoje dává najevo především v etických otázkách, při nichž zdůrazňuje svoji pevnou víru v Boha. Jako evangelikán rozhodně odmítá potraty či sňatky homosexuálů. Taky se jednoznačně staví proti možnosti legalizovat obchod s drogami, o níž často hovořil jeho předchůdce Otto Pérez Molina.

Novináři se ptají, kdo vlastně financoval jeho kampaň. Jedni poukazují na drogové kartely, kvůli jejichž věčným bojům o kontrolu nad pašeráckými stezkami pro kokain a další narkotika se Guatemala stala jednou z nejnebezpečnějších zemí západní polokoule. Další zase mají za to, že si konzervativního baviče za svůj fíkový list vybrali generálové, kteří by proti pouličnímu násilí nejraději nasadili své vojáky s povolením bez rozmýšlení střílet.

Na Moralesovi teď je, aby ukázal, že není ničí kašpárek. Bude to mít těžké – jako politický outsider nemá za sebou silnou stranu, a tedy nikoho, kdo by mu v parlamentu nebo v městských radách mohl zatleskat. Bude mu to chybět, až opadne přízeň diváků. Pardon – občanů.