Slib, který Česká republika dala před vstupem do Evropské unie, splní na sklonku tohoto roku. Po letech odkládání přijme jako poslední v Unii zákon o státní službě, který sice čeká veto prezidenta republiky a zřejmě i projednání před Ústavním soudem, nicméně sněmovna si za ním stojí. A to přesto, že jeho výsledná podoba budí rozpaky nejen u opozice, ale i mezi vládními sociálními demokraty, lidovci a hnutím ANO. Podle mnohých z nich zůstalo z původního vládního návrhu jen torzo.

Snahy přijmout v Česku normu, která by upravila povinnosti úředníků a zajistila odpolitizování a profesionalizaci státní správy, u nás začaly před čtrnácti lety. 1. listopadu 2000 návrh schválila vláda Miloše Zemana. O necelé dva roky později byl zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů s tím, že začne platit k 1. lednu 2004. Jenže už o rok dříve poslanci schválili odsunutí účinnosti o rok. A odstartovali tak maraton odsouvání, který měl nakonec skončit až 1. ledna 2015. Důvod byl vždy stejný – údajný nedostatek peněz.

Změnu přinesly Babišovy lustrace

Zvrat v nekonečném příběhu odsouvání přinesly výsledky loňských mimořádných voleb. Nově vznikající koalice ČSSD, KDU-ČSL a ANO totiž narazila u prezidenta Miloše Zemana kvůli tomu, že Andrej Babiš nemohl předložit negativní lustrační osvědčení. A hlava státu si dala podmínku: vládu jmenuji, až sněmovnou projde v prvním čtení služební zákon. Rodící se koalice nakonec použila staronovou novelu služebního zákona z pera poslanců ČSSD a prezidentovu podmínku splnila. Zeman jmenoval vládu a ve sněmovně ležel zákon, který čekalo drastické přepracování.

Na definitivním znění služebního zákona se koalice dohodla letos 27. května, týden předtím vláda schválila vznik Generálního ředitelství státní služby. Hlavního pilíře celé normy. V létě se proti zákonu postavily opoziční ODS a TOP 09. Jejich poslanci předložili koalici požadavky na korekce – mimo jiné na zrušení generálního ředitelství – s tím, že pokud je nevyslyší, budou přijetí služebního zákona blokovat.

Na generálním ředitelství trvali především premiér Bohuslav Sobotka a ministr pro legislativu Jiří Dienstbier (ČSSD). Když Sobotka opozičním požadavkům překvapivě ustoupil, odmítl se jeho jindy velký politický spojenec Dienstbier na přípravách zákona dále podílet. Kompromis označil za zprznění normy, která v nové podobě nedokáže zajistit dostatečné odpolitizování státní správy. A na svých slovech trvá i poté, co služební zákon ve středu schválila sněmovna: „Nemám důvod měnit původní stanovisko. Ten zákon zdaleka není podle mého gusta. Původní vládní návrh byl jistě mnohonásobně lepší. Na druhou stranu je to pořád lepší než současný stav.“

Místo superúředníka supernáměstek

A co vlastně po všech úpravách a škrtech ve služebním zákoně zbylo? Úřad superúředníka státní správy, jehož vznik vyvolával největší vlnu nevole, nakonec v zákoně není. Generální ředitelství státní služby zákon ruší a výrazně redukované kompetence převádí na ministerstvo vnitra. To zřídí sekci pro státní službu, do jejíhož čela se postaví speciální náměstek. Ten vzejde z výběrového řízení, vláda ho jmenuje na šest let a půjde jen velmi obtížně odvolat.

Náměstek sice může jmenovat a odvolávat státní tajemníky na jednotlivých resortech, oproti původně plánovanému superúředníkovi ale bude jeho moc poměrně malá. Je také otázkou, zda bude moci náměstek jako podřízený ministra vykonávat svou práci skutečně nezávisle.

Političtí náměstci

I přes výhrady prezidenta Zemana a některých opozičních poslanců bude mít Česko dva druhy náměstků. První, kteří budou spadat pod služební zákon, budou na ministerstvu řídit sekce. K nim si ale může ministr přivést další dva náměstky politické, kteří mají za úkol zastupovat ho ve vládě či při jednání parlamentu. Na ty se norma nevztahuje.

Právě politické náměstky kritizuje hlava státu. Jak řekl Zeman poslancům začátkem září, služební zákon je kvůli nim připravený vetovat. A když ho sněmovna přehlasuje, obrátí se dokonce na Ústavní soud. Vyhrožování Hradu ale nechává koalici klidnou. Od politických náměstků neustoupí.

Už žádné milionové odměny

Skončit by měly také případy, kdy si vysocí úředníci přicházeli na odměny ve výši stovek tisíc, nebo dokonce milionů. Podle nové praxe by úředníci mohli dostat nanejvýš 25 procent z ročního platu a nejvyššího osobního příplatku v příslušné platové třídě.

Se zastropováním odměn počítal už původní návrh sociálních demokratů v minulém roce. Ti argumentovali především případy z tehdejší vlády – někdejší šéfkou kabinetu premiéra Petra Nečase Janou Nagyovou (nyní Nečasovou) a bývalým náměstkem na ministerstvu práce a sociálních věcí Vladimírem Šiškou.

Úředníky čeká odborná zkouška i větší ochrana

Státní zaměstnanci se nově budou muset popasovat s úřednickou zkouškou odbornosti, která má zaručit profesionalizaci státní správy. Čeká je obecná i zvláštní část a zkoušku budou muset složit do jednoho roku od vzniku služebního poměru. Zákon jim dává jednu možnost opravy, otestování znalostí si budou platit ze svého.

Jako o konci nocí dlouhých nožů mluví politici o té části zákona, která upravuje postavení úředníků. Už by nemělo být možné, že se s každým novým ministrem vymění i výrazná část jeho úředníků. O řadových pracovnících totiž nebude rozhodovat politik, ale vedení státní správy. Personální otázky by měly konkrétně spadat pod takzvaného státního tajemníka, který bude v každém resortu.

„Budou jasně stanoveny podmínky, za nichž může být někdo propuštěn ze státní služby, nebo odvolán z místa nadřízeného,“ hledá pozitiva Dienstbier a dodává, že novinkou bude také možnost soudního přezkumu, zda nebyl úředník vyhozen neprávem.

Překlopení se zpozdí

Průtahy při projednávání zákona si vyžádaly i první zdržení. Překlopení současného stavu do nové státní služby, podle zákona takzvaná první systemizace, tak místo 1. ledna proběhne až 1. července příštího roku.

Od toho data mohou stávající zaměstnanci žádat o přijetí do služebního poměru. Kdo o přijetí nepožádá, tomu skončí pracovní poměr na konci června 2017.

65 tisíc úředníků. Spokojený není nikdo

Přijetí dlouhé roky odkládané normy se v Česku dotkne zhruba 65 tisíc úředníků. Politici se navíc nemusejí strachovat o čerpání evropských peněz, Unie ho totiž podmiňovala právě přijetím služebního zákona. Ve sněmovně měla norma velkou podporu napříč spektrem, nehrozí tak ani její rušení po příštích volbách. Zdá se tedy, že je vše v nejlepším pořádku.

Jenže i po přijetí zákona panují mezi politiky rozpaky. Návrh odmítá prezident, hrozí jeho projednávání před Ústavním soudem, pravicovým stranám zase vadí, že v něm zůstalo uznávání vysokoškolského studia z Fakulty státní bezpečnosti a ochrany státních hranic Vysoké školy SNB nebo ze Státního institutu mezinárodních vztahů v Moskvě (MGIMO). A spokojená není ani koalice. Andrej Babiš torpédoval zákon i při jeho finálním projednávání, pachuť z nedotažené práce zůstává také v ČSSD a KDU-ČSL. Všichni vědí, že po tolika letech šlo udělat víc.

„Byl to opravdu složitý kompromis. Já jsem zpočátku na ta jednání chodil, pak jsem přestal. Protože byla velmi komplikovaná, i když jsme se na něčem dohodli, tak se to stále znovu otevíralo. Nakonec se tedy domluvila verze, se kterou zřejmě není nikdo úplně spokojen,“ shrnuje vicepremiér a šéf lidovců Pavel Bělobrádek.

Podle něj prostě politici upřednostnili všeobecnou dohodu. A jestli bude služební zákon skutečně funkční, to se teprve ukáže: „Mohli jsme být tvrdší při vyjednávání s opozicí a nenechat se takto natlačit do kouta. Na druhou stranu je zákon prohlasován větší než ústavní většinou. A to je také nějaká hodnota.“