Před deseti lety vznikla dle návrhu architekta Jiřího Špačka roubenka na Českolipsku. Tradiční roubená stavba s moderní přístavbou a interiérem kombinujícím v ideálním poměru modernu s lidovým řemeslem byla časopisem Dolce Vita zařazena mezi „Best of 2007“. Architekt se ale nechtěl profilovat jako odborník na roubenky a další chalupáře odmítal. Až po několika letech se k tématu vrátil, a to díky mimořádnému porozumění s novým investorem. „Rekonstrukce zanedbané chalupy na Českomoravské vrchovině proběhla během čtyř let ve výjimečné harmonii mezi osvíceným investorem, architektem a zkušeným stavitelem,“ říká dnes Jiří Špaček. Po obvyklých tahanicích s památkáři se rozjela poměrně rozsáhlá rekonstrukce roubené chalupy a víceméně novostavba zřícené stodoly. Zadáním bylo vytvořit rekreační objekt pro majitele a dvě rodiny jeho synů, což nebylo možné bez využití podkroví. 

Pro celý komplex je charakteristická jak úcta k dávným řemeslníkům, tak odvážné minimalistické pojetí nových prvků. Oproti tradiční chalupářské hnědi dostala fasáda i interiér staré chalupy radikální bílý nátěr s černými akcenty v podobě střechy a okenic, okenních rámů, dveří a interiérových prvků včetně kování. 

V přízemí domu je vstupní prostor se schodištěm, společenská místnost s krbem a kuchyňským koutem. Nechybí zde ani domácí wellness. První patro je vlastně podkrovím se soukromými prostory určenými pro majitele a hosty. Štítová okna vedoucí do podkrovních místností lze však díky okenicím uzavřít tak, že splynou s dřevěným rastrem chalupy a střecha působí jednolitě.  

Kouzlo místa umocňuje uložení stavby v mírném svahu. Pozemek kolem domu byl při rekonstrukci kultivován pomocí kamenných teras se schody. Formálně moderní minimalistické prvky využívají tradičních kamenických postupů i lokálních materiálů. 

Jiří Špaček je mimo jiné spoluautorem interiéru kavárny Slavia a autorem pražského mobiliáře. Návrhem reklamních sloupů, hodin a stánků pro společnost JC Decaux se zařadil mezi jména jako Jean Nouvel, Philippe Starck či Norman Foster. V diskuzích o pražském mobiliáři se jeho autorství bohužel ztrácí. Špačkovy originální stánky byly navíc absurdním nařízením památkářů povinně padělány, takže v centru Prahy najdeme i mnoho stánků, které s původními mají společný jen základní tvar, ale proporcemi a detaily jsou jakousi přemkopodlahovskou variací na původní design.