Politický Brusel zívá letní prázdnotou. V zasedacích prostorách Evropské komise (EK) a Evropského parlamentu (EP) to téměř nežije. V příkrém rozporu k termínovému "stand-by" je ale politická debata o soudržnosti EU v otázce uprchlíků, jíž v neposlední řadě rozpoutali němečtí politici. Jádrem diskuse je škrtnutí peněz nesolidárním unijním členům. Jak je přinutit, aby uprchlíky přijímali? Celá diskuse osciluje mezi "bodáním jehlou a atomovou bombou", píše korespondentka Deutsche Welle.

Do čela diskutérů se řadí Ingeborg Gräßleová, šéfka Výboru Evropského parlamentu pro rozpočtovou kontrolu (CONT). "Zemím, které nedodržují evropské právo, nebo státům, které nedostatečně spolupracují při přebírání nebo registraci uprchlíků, by se měly škrtnout peníze, říká. Gräßleovou, která patří v parlamentu ke středo-pravé politické skupině EPP, nelze v letní okurce přeslechnout. Takové tóny, tak hlasité, nebyly dosud v Bruselu tak zřetelně slyšet. Pokud ano, tak nanejvýše od ňafajících ratlíků, kteří se chtějí zavděčit štamgastům v hospodách ve svém volebním okrsku.

Z právního hlediska je to totiž jasné. Ve smlouvách EU neexistuje žádá odpovídající direktiva, která umožňuje škrtání subvencí. Na to v těchto dnech znovu poukázal i Jean-Claude Juncker osobně, šéf Evropské komise. Jeho poselství je jasné. Sebrat peníze členským státům, protože nedrží stopu, nejde. To se nepředpokládá.

Prozatím. Do doby, než uprchlická krize neuvrhla EU do dosud nepoznané zkoušky soudržnosti. Do doby, než byly východoevropské státy na vrcholné schůzce přehlasovány. Do doby, než s rachotem neuspěla závazné kvóta, na jejichž základě by měl každý stát přijímat uprchlíky. Do doby, než Polsko, Maďarsko či také Slovensko a Česko daly jasně najevo, že závěr přijatý EU ignorují. Výsledek? Přerozdělování existuje zatím jen na papíře. A z Evropy se řine pot při pomyšlení, že Turecko by mohlo nechat dohoduo uprchlících krachnout. Také proto se debata o kvótách znovu vyostřuje.

Volání po sankcích vůči vzpurným státům se v Bruselu neozývá jen ze strany konzervativců. Také jiní vedoucí unijní politici, třeba německý liberální europoslanec a místopředseda Evropského parlamentu Alexander Graf Lamsdorff, přemýšlejí otevřeně o tom, jak by mohla EU působit účinně na státy, které se vzpouzejí závěrům EU. Možností by podle něj bylo udělat korektury ve finančním rámci, tedy v unijním rozpočtu, který se schvaluje na podzim. Schvaluje ho jednomyslně rada Evropské unie a nutný je také většinový souhlas poslanců EP.

Tady vidí Lambsdorff prostor pro politický tlak: "Spolková vláda se musí nyní na podzim při plánovaném schválení rozpočtu EU postarat o to, aby se čistí příjemci jako Polsko a Maďarsko chovali v otázce uprchlíků solidárně a také respektovali evropské hodnoty." Liberální kruhy připouštějí, že tento krok by byl, ač je to netěší, "testovacím balonkem", pokusem o řešení, jaký tu zatím nebyl. 

Mnozí europoslanci vidí problém v charakteru sankcí členským státům. Za nedodržení přijatých závěrů jim lze uložit pokutu. To je "klasika", říká jeden z mluvčích EP. V nejhorším případě jim lze odebrat hlasovací právo. Neexistují ale žádná "řešení mezi tím". Vždy jen "bodnutí jehlou anebo atomová bomba", kritizují europoslanci.