Není nakonec boj s korupcí horší než korupce sama? Samozřejmě jde o kacířskou otázku, v jedné ze zemí Evropské unie se však řeší jako reálný problém.

V Rumunsku je mnoho nevysvětlitelného, stačí připomenout události posledních týdnů. Před necelými dvěma měsíci vyhrála parlamentní volby se 45 procenty hlasů Sociálnědemokratická strana a také sestavila vládu. Rezignaci této vlády požadovalo minulou neděli na demonstracích půl milionu lidí. Liberální prezident Klaus Iohannis se v úterý snažil situaci uklidnit doporučením, že v této situaci opravdu nestačí vyměnit jednoho nebo dva ministry, ale že předčasné volby by také ničemu nepomohly. Jak se tomu dá rozumět?

Žalobkyně, která rozhoduje volby

Rumuni se nezbláznili, respektive důvodem současného chaosu je zvláštní druh racionálního šílenství či posedlosti, které se říká boj s korupcí. Je snadné odhalit, kdy to všechno začalo. Bylo to v květnu 2013, když prezident Traian Basescu jmenoval hlavní žalobkyní Národního protikorupčního ředitelství čtyřicetiletou Lauru Codruțu Kövesiovou. Z výroční zprávy za rok 2015 si může i cizinec udělat představu o tom, co úřad podniká. „Obžalováno bylo 1250 lidí, z toho 1 premiér, 5 ministrů, 16 poslanců a 5 senátorů, 97 starostů a místostarostů, 15 předsedů a místopředsedů krajských rad, 32 ředitelů státních společností. Pravomocně bylo odsouzeno 970 žalovaných, “ činí pozoruhodná bilance z webu protikorupčního ředitelství pna.ro.

Tím premiérem byl nadějný sociální demokrat Victor Ponta, kterého vyšetřování donutilo k odchodu z politiky. Udělal to ovšem šikovně a nechal se vystřídat technokratickou vládou. Jeho nástupce Liviu Dragnea se tak mohl vymezit proti vládě „bruselských slouhů“, která mimo jiné zaváděla elektronické registrační pokladny, a s nacionalistickou rétorikou loni v prosinci vyhrát volby.

Paradoxně mu při tom pomohla vyšetřovatelka Kövesiová. Její lidé nerozlišují mezi politickými stranami a žalují každého, kdo je podezřelý. Protože byli za korupci stíháni členové všech stran, zavládlo všeobecné znechucení z politiky a k volbám dorazilo jen 39 procent lidí. Nepřišli především vzdělanější a mladší lidé, kteří obvykle volí opoziční liberální stranu, a tak neměl sociální demokrat Dragnea opravdu vážnou konkurenci. Jeho chudí a starší venkovští voliči se o boj s korupcí zase tolik nezajímají.

Ovšem také  Dragnea má s žalobkyní problémy. Už jednou byl pravomocně odsouzen k podmínce za falšování voleb a ještě musí čelit dalšímu korupčnímu obvinění. Protože prezident Iohannis nemusí jmenovat premiérem trestaného člověka, musel za sebe sociálnědemokratický šéf nabídnout náhradu. Přesto se Dragnea nechtěl premiérského křesla vzdát, a proto se pokusil svůj případ i kauzy ostatních politiků rychle sprovodit ze světa. Okamžitě poslal do parlamentu zákon, který by amnestoval politiky odsouzené za korupci trestem do pěti let a také zastavil stíhání za korupci, při které šlo nejvýš o částku odpovídající milionu korun. Neudělal to šikovně a výsledkem jsou demonstrace i volání po dalších volbách, zpravidla od těch, kdo u minulých voleb nebyli.

Stabilita podle Bojka Borisova

Rumunsko platí v rámci Evropy za jeden ze států s nejvyšší mírou korupce, proto se dá předpokládat, že vyšetřovatelka Kövesiová nebojuje s větrnými mlýny. Bývá obviňována, že vytvořila nástupkyni komunistické tajné policie Securitate, což se prý projevuje tím, že bez omezení využívá odposlechů a že z korupce obviňuje také soudce, pokud její případy odmítají. Přesto si udržela podporu Evropské unie, cizích diplomatů i neziskových organizací. Transparency International ocenila její úsilí tím, že už Rumunsko neřadí až do osmé desítky korupčního žebříčku na úrovni Bulharska. Během tří let od nástupu Kövesiové se Rumuni dostali do šesté desítky vedle Maďarska a jen deset míst za Českou republiku.

Současná vládní krize však tažení nesmiřitelné žalobkyně zpochybňuje. Pokud boj s korupcí zlikviduje politickou stabilitu, a dokonce znemožní nastolit akceschopnou vládu, pak se nejen podezřelí korupčníci, ale celá veřejná sféra propadne do nejistoty. Nemluvě o tom, že se státní agenda bude o to víc projednávat neformálně na úrovni bratrstev a klientských sítí.

Kolaps v Rumunsku logicky vzbuzuje otázku, jestli nakonec lepší model vládnutí a boje s korupcí nezavedli po vstupu do Evropské unie sousední Bulhaři. Už od roku 2009 ovládá tamní politiku bývalý majitel bezpečnostní firmy Bojko Borisov. Kritici mu vyčítají klientský systém, kterým ovládá veškeré státní úřady, i to, že boj proti korupci využívá jako nástroj proti konkurenčním oligarchům. Někdy taková kritika vyvolá i v Bulharsku masové demonstrace, případně způsobí rozpad vlády. V takové chvíli Borisov podá demisi, předá vládu úředníkům a vyhraje příští volby. V březnu se pokusí vyhrát už počtvrté.

Ve srovnání s Rumunskem jde o stabilní systém. Jeho výhody oceňují i západní spojenci, naposled při uprchlické krizi, když Borisov prostě zavřel hranice s Tureckem a nikoho do Evropy bez povolení nepustil.