Kvůli globálnímu oteplování roztaje do konce století nejméně jedna třetina ledovců v asijských pohořích Hindúkuš a Himálaj, což vážně ovlivní životy dvou miliard lidí. Vyplývá to z první souhrnné zprávy, která komplexně vyhodnocuje jmenovaný region. Na zprávu, na níž se podílelo kolem 350 vědců a akademiků z 22 zemí a 185 organizací, v pondělí upozornil list The Guardian.

Dodrží-li svět ty nejpřísnější cíle pařížské dohody o klimatu z roku 2015 - tedy pokud se uhlíkové emise rychle a markantně sníží a teplota se ve srovnání s obdobím před průmyslovou revolucí zvýší maximálně o 1,5 stupně Celsia - do roku 2100 stejně roztaje v horských pásmech Hindúkuš a Himaláj 36 procent procent ledovců. Jestliže se uhlíkové emise nijak neomezí, mohou zmizet až dvě třetiny ledovců, uvádí zpráva.

Tyto ledovce zásobují vodou 250 milionů obyvatel regionu Hindúkuše a Himaláje a 1,65 miliardy lidí závisí na velkých řekách, které zde pramení. To je mimo jiné Indus, Ganga, Žlutá řeka anebo Mekong.

"Jde o neslýchanou klimatickou krizi," upozorňuje Philippus Wester, který celý projekt vedl. Šokujícím zjištěním podle něj bylo, že jedna třetina ledovců zmizí, i když lidé v boji s globálním oteplováním učiní ambiciózní opatření.

Zprávu nechalo vypracovat osm zemí, ve kterých se sledovaná pohoří táhnou: Afghánistán, Pákistán, Indie, Nepál, Bangladéš, Bhútán, Čína a Barma. Po Arktidě a Antarktidě je region třetí největší zásobárnou ledu na planetě. Od 70. let minulého století odsud ale zhruba 15 procent ledovců vlivem vyšších teplot zmizelo.

Dvojice pohoří se táhne po délce 3500 kilometrů a vliv oteplování se v jednotlivých místech liší. Například v Pákistánu a Afghánistánu jsou některé ledovce stabilní, anebo se dokonce zvětšují, patrně díky zvýšené oblačnosti. Ale i ty začnou postupem času tát, tvrdí Wester.

Tající ledovce ve výhledu 30 až 40 let zvýší průtoky řek. U vysokohorských jezer hrozí, že se jim prolomí břehy a voda z nich zatopí přilehlé komunity, uvádí Wester. Od 60. let tohoto století se bude průtok řek snižovat, což se nejvíce projeví na Indu a středoasijských řekách, předpovídá zpráva.

Nižší průtoky řek se odrazí na nižším výkonu vodních elektráren, z nichž pochází většina elektřiny v regionu. Nejvíce se ale úbytek vody podepíše na produkci farmářů na úpatí hor a níže po proudu řek. Ti se spoléhají na předvídatelnou zásobu vody.

Vlivem změn v jarním tání se průtok řek před sezonou monzunových dešťů snižuje, když farmáři osévají svá pole. Monzunové deště se navíc stávají nepředvídatelnými a nezřídka nabývají krajních podob. "Stoletá voda se objevuje každých padesát let," uvádí Wester.