Osm let po vydání své poslední prózy Chladnou zemí vydává jeden z nejčtenějších českých spisovatelů a hojně překládaný autor Jáchym Topol novou knihu. Román Citlivý člověk vypráví o rodině, která hledá domov, promítají se do ní ale také Topolovy nedávné zážitky s úmrtími jeho nejbližších členů rodiny, vliv velkých postav české literatury i toho, co hýbe dnešní společností.

Témata víry, stárnutí, smyslu života, sebevraždy, lásky, rodičovství, migrace, politické korektnosti, krymský konflikt i meze politiky Topol svým osvědčeným přístupem ironizuje, převrací tam a zpět a nachází lidskou jiskru i v těch nejpustších brlozích, kde člověk může přebývat.

V mezičase od vydání poslední knihy stihl Topol získat Cenu Jaroslava Seiferta, ohlásit kandidaturu na senátora za Zelené a po dvou měsících ji stáhnout (2012), stát se programovým ředitelem Knihovny Václava Havla a mimo jiné vydávat knihy v zahraničí. Román Noční práce vyšel francouzsky, německy, norsky i polsky, další román Kloktat dehet mohou čtenáři číst německy, polsky, anglicky a španělsky. Chystají se ale i překlady jeho děl do hebrejštiny nebo arabštiny.

Topolovi ale osm let od vydání minulé knihy dlouho nepřipadá. „Mně to je úplně jedno, jestli ty knížky uděláš za dva roky, za pět nebo za sedm. Fakt se držím romantickýho gesta, že když se ta knížka udělá v hlavě, tak pak musíš najít způsob, jak ji vyndat. Mě to trvalo roky. Dřív jsem psal knížky za tři, čtyři měsíce, teďka čtyři, pět let. Důvody jsou nejrůznější, jednak chodím do práce, jednak jsem byl u toho, když vyrůstaly děti…,“ říká ve videu, které u příležitosti vydání knihy publikuje distribuční společnost.

Děj knihy se z velké části odehrává u Sázavy, kde Topol částečně prožil dětství a psaním se tam vracel. „Hodně se odehrává mimo velkoměsto… několik knih jsme napsal inspirovanej pobýváním, přežíváním ve městě, tak teďka to zkouším mimo. Myslím, že je to jedno, jestli hrdina je ve městě nebo mimo město. Nemám moc rád technologie, a život městskej je natolik technologizovanej, že mě tolik neláká,“ vysvětluje.

„Myslím, že jsem se k ní propohřbil, já jsem měl pořád nějaký pohřby, takže mi nezbylo, než se stát humoristou,“ říká čtyřiapadesátiletý spisovatel, jemuž v uplynulých čtyřech letech zemřeli bratr Filip, známý muzikant, otec, dramatik Josef Topol, i matka. „A to, že člověk je citlivý, že do něj řízneš a něco z něj cáká, to je taková obecně známá pravda….Tak jsem asi zachycoval takový pocity, kdy se tohle děje, ale ten člověk se ještě směje, chechtá…,“ říká k názvu i obsahu knihy.