Centrální banka už přes tři roky tiskne koruny jako o život. Znehodnocuje vlastní měnu a prý nám tak dělá dobře. Tlačí korunu dolů, dobrovolně a s elánem idiota. Teď ještě přitvrdila: Momentálně svými „rotačkami“ krmí světové spekulanty s takovou energií, že chrlí do prostoru v průměru pětadvacet miliard korun každý pracovní den (tedy cca 2 500 Kč na obyvatele). Je proto nejvyšší čas, snad i poslední chvíle, se centrálních bankéřů důrazně zeptat, co zde v české ekonomice vlastně rozjeli za experiment. Jaké to vše má – a ještě mít bude – důsledky?

Chrlit na trh kvanta české měny (od začátku tohoto pofiderního pokusu jde už o více než bilión – tedy tisíc miliard – korun) totiž působí stále méně rozumně, stále více šíleně, a stále více také jako nezodpovědná a nedospělá hra. Guvernér a jeho pobočníci opakovaně trh přesvědčují, že mají nekonečné množství „střeliva“ a že jsou ochotni mezinárodní spekulanty svými rotačkami krmit další měsíce, a to libovolnou rychlostí. Stihnou „vytisknout“ další bilión? Nebo dokonce dva? Přetlačí ČNB trh a koruna z toho svého množství dokonce bude dál klesat už sama? Co naše úspory?

Už ona skutečnost nevynuceného jednostranného „kursového závazku“, strategicky nevynuceného prznění koruny, je v mezinárodním kontextu ojedinělá. Pokud centrální banky přikročí k devalvaci měny, pak téměř výhradně jen v situaci, kdy není zbytí – ekonomika musí být ve výrazném deficitu obchodní a platební bilance, devizové rezervy se rozplývají, průmysl tápe a hrozí státní bankrot.

Situace u nás? České banky jsou dlouhodobě zdravé, export tradičně silný, průmysl jako celek ve velmi dobrém stavu. Česko má značný přebytek obchodní bilance. V absolutním objemu vývozu je pětkrát výkonnější než stejně lidnaté Řecko, trojnásobně převyšuje Portugalsko a předstihlo už i Rakousko a Švédsko.

Co z toho oslabování koruny máme?

Ekonom se ale neptá, kolik vyvezeme, nýbrž co z toho máme. České mzdy víceméně stagnují na úrovni jedné čtvrtiny mezd rakouských a poloviny řeckých (!). Zisk exportních firem a bank mizí v zahraničí, v podobě dividend – ve výši přesahující každoročně dvě stě miliard korun. Oproti tomu přírůstky mezd ve firmách na našem území, kterým se takto daří, jsou v evropském kontextu směšné. Byli jsme ve mzdách, vyjádřených v eurech, již předstiženi i Slovenskem. Rovněž firemní investice jsou slabé. To je výsledek.

Přidaná hodnota z Česka mizí i dalšími kanály. Zahraniční penězovody vysávají kapitál ze země ven na plné obrátky. Miliarda korun denně (!), to je opatrný odhad, přesto i tohle číslo znamená 35 tisíc korun na hlavu a rok (důchodce a kojence nevyjímaje), které místo v investicích a v místních peněženkách končí v dáli – mezi novými kolonizátory. Ale může se jim někdo divit? Berou, co jde. Koho ze zodpovědných to zajímá? Co proti tomuto negativnímu trendu dělají? Slabá koruna k vývěvě bohatství jen přispívá. Levně vyvážíme a draze dovážíme. Česká národní banka (a taky vláda) u té vývěvy salutují: …děkujeme, že se Vám tu líbilo, přijďte se napást zas – uděláme pro Vás, co můžeme…

Když sedmého listopadu 2013 ČNB zmíněný program oslabování měny spustila, byl to zlom, jehož důsledků centrální banka tehdy nedohlédla. Sama předpokládala, že tento experiment ukončí do dvou let. Poté dál a dál furiantsky trvala na svých – jak se v praxi okolních zemí ukázalo – mylných a zbytečných inflačních cílech, a když jich nyní na konci roku přece jen, k naší škodě, dosáhla, šlape na inflační pedál ještě víc! Zkušenost z historie je taková, že dobrodružná rozhodnutí skoro vždy doprovází úvaha, že za takové konání příslušný stát zaplatí malé náklady. Důsledky bývají hrozné.

Jaká úvaha za programem znehodnocování koruny v roce 2013 stála? Centrální banka měla tehdy intenzivní pocit, že musí povzbudit ekonomický růst, a zároveň se chtěla vyhnout situaci, kdy by ceny klesaly a inflace se dostala pod nulu. Ta stará úvaha – kdy spotřebitelé u některých druhů zboží údajně vyčkávají na další pokles cen a odkládají spotřebu – se však ani u nás, ani jinde v Evropě nijak nepotvrdila. Přestože klesaly ceny mnoha důležitých druhů zboží dlouhodobé spotřeby, například automobilů, mobilů nebo televizorů, jejich prodej v Evropě už několik let vytrvale roste. Také u nás. Centrální bankéři prostě míní a život mění.

Bankéři se nedokázali shodnout ani mezi sebou

Zásadní chyba byla už v tom, že se bankovní rada o dočasném oslabení koruny nikdy nedokázala shodnout s dostatečnou většinou. V průběhu roku 2013 o věci hlasovala třikrát, přičemž 2x hlasování dopadlo 3-4 a teprve ve třetím hlasování, v den kdysi „slavného“ 7.listopadu, se poměr obrátil na 4-3. Nedokázali se přesvědčit a domluvit ani sami mezi sebou. Čtyři ku třem, to je příliš chabá většina, která vzbuzuje u tak klíčového hlasování otazníky. Na stole evidentně nikdy nebylo dost pozitiv, aby jasně převýšila negativa, a v průběhu času se ukázalo, že negativa převažují čím dál víc. V podstatě všechny změny, které čas přinesl, směřovaly ve svých důsledcích proti oslabování koruny a pro ukončení měnových intervencí.

Za prvé, brzy se ukázalo, že v momentu, kdy bankovní rada o věci rozhodovala, ekonomika sama už byla ve fázi obratu a začala stoupat. Oslabení koruny, mělo-li vůbec přijít, tedy přišlo pozdě.

Za druhé, švýcarská národní banka, která tehdy byla ČNB inspirací a jako jediná vedle ní tehdy svou měnu uměle oslabovala, svou politiku ukončila v polovině ledna 2015, tedy přesně před dvěma roky. Učinila tak bez varování, jednoznačně a okamžitě. Viděla, že tato politika nikam nevede a je pro Švýcary čím dál dražší. Tedy dost a stop. Švýcarský frank k euru prudce posílil a to zhruba o celou jednu pětinu. Švýcarská ekonomika toto posílení měny na tržní úroveň přestála v dobré kondici. I když se dále pohybuje na hraně deflačního pásma, žádný viditelný negativní efekt na švýcarskou ekonomiku, investice i poptávku domácností to nemá. Co víc: Míra nezaměstnanosti ve Švýcarsku je ještě o jednu třetinu nižší než u nás.

Za třetí, politická situace v České republice se změnila a i vláda začala více utrácet. Za čtvrté, ukázalo se, že společnostem se zahraničním kapitálem přineslo oslabení koruny mimořádné zisky, ty ale byly takřka výhradně odčerpávány z české ekonomiky ven. Ani míra firemních investic v české ekonomice nijak podstatně nestoupla – levná pracovní síla k tomu zřejmě ani nikoho nenutí. Exportéři tedy na manévru ČNB vydělali, svůj výdělek zvětšili, skoro celý si nechali. A vesměs vyvezli.

Za páté, výrazně se zpomalily strukturální změny v české ekonomice. Místo postupného přechodu na sofistikovanější výroby s vysokou přidanou hodnotou se u nás petrifikuje struktura jednoduchých montoven, skladů a výroben, z nichž v Česku nikdo pořádně nic nemá. Ani slušné mzdy, ani daňové výnosy pro stát, ale naopak neustále nové a nové výdaje ve formě daňových pobídek. Znevýhodňování českého kapitálu českou vládou. A to za peníze českých daňových poplatníků…

Za šesté, ukázalo se – a to je extrémně závažné – že řada silných koncernů – zahraničních odběratelů subdodávek, využila oslabení koruny k tomu, aby žádala po menších firmách s českým kapitálem výrazné slevy. To je další silný kanál, kterým bohatství z České republiky v posledních třech letech zbytečně odplývá do zahraničí. Dokonce se tento fenomén promítl do statistik. Ceny exportu i importu šly dolů. Dlouhou dobu ale dovozní ceny klesaly pomaleji než vývozní. A tak je tomu – k české smůle – i teď.

A konečně za sedmé: Ke konci roku spotřebitelské ceny vzrostly v Česku v meziročním srovnání o 2 %, takže v evropské osmadvacítce patříme, spolu s Pobaltím a Belgií, k těm státům, které mají inflaci nejvyšší. Můžeme si tedy „gratulovat“, že už z tak pomalu rostoucích mezd nám inflace ukrojí v Evropě skoro nejvíce. Jaký má tento patologický kolotoč, v němž se hlídají a honí nesmyslná, nic neřešící – deflační a inflační – čísla, smysl?

Další zpackaná inflační prognóza

Před jedenácti týdny představila ČNB další zpackanou měnovou prognózu – ta se ani v krátkém horizontu nepovedla už asi podesáté v řadě. Inflace totiž hned v listopadu a prosinci 2016 byla podstatně vyšší, než prognóza předpokládala. Na skutečný prosincový růst spotřebitelských cen jsme se podle této nejnovější prognózy měli dostat až někdy v polovině roku 2017. Potvrzeno: Prognózy měnové sekce ČNB ohledně pohybu cen jsou notoricky mimo mísu už čtvrtým rokem v řadě (nejprve vytrvalé přestřelování a nyní naopak podstřelování reality). Nejčerstvěji však bylo dosaženo skutečného rekordu: Mágové z měnové sekce se u růstu inflace 11-12/2016 během pár týdnů zmýlili o celých 100 %!

Co nyní vlastně v Česku máme? Máme – v Evropě ojediněle rychlý – růst cen, do nějž se navíc nezapočítává rychlý růst cen bytů a domů. „Rotačky“ jedou naplno a zakousnou se nám pořádně do úspor i mezd. Co bude chybět v českých úsporách, to si odvezou osvědčení spekulanti typu Soros. Zpět připutuje pár nově založených neziskovek, jejichž posláním bude držet nás ve tmě, ve strachu a v nevědomosti. A možná bude slyšet i tichý smích. Centrální banka mezitím ještě více bude přetékat devizovými rezervami, jejichž objem překročil rozumný strop. K čemu ta aktiva budeme mít? A budeme je vůbec mít? Co se s nimi stane, až se Eurozóna bude poroučet do historie? Měnové zlato ČNB dávno prodala, k čemu ta eura (dluhopisy, akcie) za pár let budou? A jak budou likvidní?

Mezinárodní spekulanti si vodí ČNB jako medvěda…S nimi nehrajeme žádnou win-win strategii. Buď vydělají oni a my prohrajeme, nebo naopak. Už teď je výsledek jistý. Centrální bankéři v defenzivě. A opakují: „Nic se neděje, pro ekonomiku je to výhodné“. Jenže koruna ještě před osmi devíti lety byla v kursu 24:1 za euro. Mohla by být i teď, a nejspíš i silnější. Po emisních orgiích, a kvantech nových korun, už se tam ale nejspíš nikdy nevrátí. Ve vztahu k zahraničí prostě ztrácíme. Prohráváme. České úspory jsou uměle znehodnoceny, a to znehodnoceny pravděpodobně navždy. Toho biliónu (1000 miliard) zbytečně emitovaných korun se totiž ekonomika jen tak zbavit nemůže. I Česká národní banka nakonec prodělá kalhoty. ČNB nevynalezla nové perpetum mobile. Ten spekulační mejdan někdo bude muset zaplatit. Někomu se může zdát, že na Češích se dá dřevo štípat.

Přátelská rada: Kluci, vypněte to. Vypněte to dřív, než z centrální banky bude stoupat dým. Vypněte to hned.