Prosperita přijde, když si lidé věří

  - Foto: Shutterstock
Prosperita přijde, když si lidé věří

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Místem, kde budete šťastní, je Jihomoravský kraj. Oznamuje to propagační klip, kde tančí opravdu nápadně šťastní Jihomoravané. Krajští politici chtějí před volbami za evropské dotace připomenout, jak dobře svému regionu vládnou. Od televizních tvůrců schytali příkrou kritiku, přesto reklamní kýč přesně vystihuje skutečnost. Jižní Morava zaznamenala ve volebním období 2012–2016 největší vzestup ze všech regionů České republiky.

Ukazuje to analýza Týdeníku Echo, která zjišťovala, jak se v posledních čtyřech letech změnily poměry ve třinácti krajích (bez Prahy). S použitím dat Českého statistického úřadu se hodnotil trend u pěti důležitých oblastí, které mohou ovlivnit také krajští politici. Konkrétně šlo o pracovní trh, investice do bydlení, podnikatelské prostředí, životní prostředí a kvalitu každodenního života.

Jen trochu nešťastná země

Jižní Morava byla ze všech nejlepší v podpoře bydlení. Loni se tam začalo stavět o osm set bytů víc než před třemi roky, přitom úroveň roku 2012 překonaly v menší míře už jen další tři kraje. Dokončených bytů bylo méně i v Jihomoravském kraji, s výjimkou Liberecka však šlo o nejnižší pokles.

Nejlepší je v této části republiky i prostor pro podnikatele, protože jen v Jihomoravském kraji přibylo od minulých krajských voleb živnostníků. Kvalitu takového parametru zajistila vláda Petra Nečase, která v roce 2013 zrušila daňovou slevu těm živnostníkům, kteří využívají vysoké daňové paušály. Chtěla je tak přimět, aby platili vůbec nějaké daně z příjmu. Tehdy zaniklo 7 % živností, pevnou pozici jihomoravských podnikatelů však potvrdily údaje, že krám z nich zavřela necelá čtyři procenta. Důvěru ve svobodné podnikání to nezlomilo, protože za další dva roky přibylo živnostníků o necelých šest procent, v Česku až na Vysočinu opět nesrovnatelným tempem. Dnes má jižní Morava živnostníků o tři tisíce víc než před Nečasovým zásahem. Naproti tomu na Karlovarsku je o desetinu, tedy šest tisíc živností méně než v roce 2012.

Třetí je, po Zlínsku a Liberecku, jihomoravské životní prostředí. Týdeník Echo hodnotil kvalitu přírody podle zmenšování výměry zemědělské půdy a také podle toho, kde se snáze prosadí pěstování plodin nepřátelské k okolní přírodě, konkrétně řepky. Na jižní Moravě se za tři roky zmenšila osevní plocha o procento, přitom třeba v Moravskoslezském kraji o dvojnásobek. Lány řepky zabraly 11 % jihomoravské zemědělské půdy, přičemž v řepkařských středních Čechách nebo na Karlovarsku to bylo 18 %.

Region hejtmana Michala Haška nedopadl nejhůř ani na pracovním trhu a ze tří parametrů vyplývá, že byl mezi kraji na šestém místě. Po středních Čechách zde lidé berou nejvyšší mzdy a také jejich růst patří k nejrychlejším. Pomaleji ovšem přibývá pracovních míst.

Klip o kraji, „kde budete šťastní“, je přesný i v jednom úplném detailu. Při růstu mezd, nabídce bytů i nepochybných kvalitách přírody či prostředí k podnikání je jisté, že životní podmínky se tu budou ve srovnání s jinými regiony zlepšovat. Zatím ale úplnému štěstí v běžném životě brání víc než v jiných regionech materiální překážky. Třetina rodin nemůže podle průzkumu SILC jezdit každý rok na dovolenou, každý sedmý si nemůže dopřát obden maso a šest procent Jihomoravanů si nemůže vždy dostatečně zatopit. V tomto směru jde o významný rozdíl třeba oproti Pardubicku. Také tam nemá třetina rodin na dovolenou, jen každý dvacátý si však nemůže dopřávat maso podle libosti a potíže s topením nemá nikdo. Ve srovnání s rokem 2012 se poměry na Pardubicku mimořádně zlepšily, jižní Morava však zůstala víceméně na svém a při všeobecném vzestupu se propadla na úroveň Moravskoslezska, Olomoucka nebo Karlovarska. Významně hůř na tom je pouze Ústecko.

Pravidlo svatého Matouše

Výsledek jižní Moravy přesto není výjimkou, za vzorné kraje je možné označit čtyři další regiony, které dokázaly nejvíc těžit z hospodářského oživení. Jen o málo horší než Haškův kraj je Pardubicko, které mělo v pěti hodnocených kategoriích nejvyrovnanější výsledky a nejhůře skončilo na sedmém místě při hodnocení pracovního trhu. Tato bilance je přitom pro kraj v severním podhůří Vysočiny nespravedlivá, protože kraj dokázal přežít ekonomickou krizi bez velké nezaměstnanosti, a nemá tedy velký prostor, kde se zlepšovat. Podle očekávání zažívají vzestup i tři kraje známé jako klíčová místa pro tuzemský průmysl, tedy střední Čechy, Plzeňsko a Liberecko. Mají společné i to, že tvoří především širší zázemí prosperujícím velkým městům, které patří k pěti největším v republice.

Existují ovšem i dvě další úrovně krajů. Průměrný výsledek okolo šestého či sedmého místa u jednoho parametru mají spolu s Královéhradeckem i tři moravské kraje, tedy Zlínsko, Vysočina a Olomoucko. Dokázaly se v některých ohledech zotavit mimořádně dobře z ekonomické krize, konkrétně na Olomoucku se nejvíc z celé republiky zlepšily poměry na pracovním trhu. Zlínsko má nejlepší životní prostředí a Vysočina nabízí druhé nejlepší prostředí pro podnikatele. Období po krizi tedy začalo mazat tradiční rozdíly mezi Čechami a Moravou. V dobách ekonomického zpomalení před patnácti lety byla ještě nezaměstnanost na Moravě oproti českým krajům dvojnásobná, a také proto byli Moravané tradičními voliči levicových kandidátů včetně prezidenta Miloše Zemana v roce 2013. Dnes se však východní polovina republiky může, s výjimkou Moravskoslezského kraje, vykázat aspoň průměrnou prosperitou.

Čtyři kraje mají výsledek v každém kritériu v průměru okolo desítky. Špatné postavení na 11. a 13. místě v žebříčku krajů nepřekvapí u Moravskoslezska a Ústecka, které dosud trpí důsledky socialistické industrializace a jejího pádu před dvaceti lety. Hodnocení Týdeníku Echo však upozorňuje, že poměry v obou regionech jsou špatné do té míry, že se jejich zaostávání za zbytkem republiky dále prohloubilo. V tomto směru platí pravidlo svatého Matouše: „Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“

Dvanácté místo odlehlého Karlovarska také patří k řádu věcí. Kraj obklopený Ústeckem a chudými regiony Saska i Bavorska nemá dost síly překonat zátěž minulých let, jakou je i útlum uhelného revíru u Sokolova. Nečekaný je propad jižních Čech na desáté místo. Za ústup ze slávy dříve prosperujícího regionu mohou mimořádně špatné výsledky popisující devastaci přírody a úpadek bytové výstavby.

Vždycky mi pomohou přátelé z Vysočiny

Hodnocení vzestupu krajů v letech 2012–2016 může posloužit jako podnět k hlubšímu zkoumání, jakou roli hraje v české společnosti tzv. sociální kapitál. Tento termín popisuje, jak lidé věří svým sousedům, jak jsou připraveni pomáhat druhým a tolerovat jejich zvláštnosti, jak hluboký mají vztah k místu svého bydliště a jak aktivní jsou ve veřejném životě. Patří k tomu i přesvědčení, že si člověk dokáže sám zorganizovat život.

Sociální kapitál proslavil Roberta Putnama, jenž v klasické knize Making Democracy Work popsal, jak rozdílná úroveň sociálního kapitálu určuje poměry a prosperitu různých částí Itálie. Česko je ve srovnání s Itálií malou zemí a mezi jeho nepříliš rozlehlými regiony se těžko dají najít rozdíly, jaké Putnam popsal u severní, střední a jižní Itálie. Také existuje pouze jeden ambiciózní pokus srovnat význam sociálního kapitálu v krajích. Pokusila se o to v letech 2009–2011 skupina pracovníků Sociologického ústavu Akademie věd v čele se Zdenkou Vajdovou. Sociologové srovnali sociální kapitál Ústecka a Kraje Vysočina a přitom zjišťovali, jestli oba regiony reagovaly rozdílně na krizi.

Podle očekávání se podařilo popsat, že lidé z Vysočiny disponují vyšším sociálním kapitálem, který se dá ilustrovat na některých typických reakcích. Třeba v případě dotazu, jestli si lidé dokážou nezištně pomáhat, anebo vždy sledují jen vlastní prospěch a ostatní chtějí jen využít, souhlasilo s pozitivní variantou 30 % Ústečanů, a 40 % lidí z Vysočiny. Vědci zjistili, že kraje mají leccos společného, například že vyšším sociálním kapitálem disponují ženy, vzdělaní lidé a obyvatelé nejmenších vesnic, případně největších měst. Hlavní rozdíl mezi oběma kraji se projevil v tom, že na Vysočině žije víc věřících, kteří obecně svým bližním dokážou víc důvěřovat. Na Ústecku je naopak větší počet nezaměstnaných, kteří ke všemu mají mnohem nižší úroveň sociálního kapitálu než lidé, kteří ztratí práci na Vysočině.

Opravdu se našly rozdíly i v tom, jak lidé reagovali na krizi. Lidé na Ústecku ji za opravdu vážný zásah do života považovali častěji než lidé z Vysočiny, i když tam její vpád byl o poznání rychlejší. Střední třída na Vysočině dokázala omezit spotřebu, aby vyrovnala výpadek příjmů, naopak na Ústecku se střední a především nižší vrstvy zadlužovaly, aby nemusely snížit úroveň konzumu. Z ekonomického pohledu bylo nejdůležitější, že se lidé z Vysočiny při hledání práce nespoléhali jen na nejbližší okruh přátel a na státní úřady, ale bezmála třetina z nich především na širší okruh známých. Na Ústecku využívá při hledání práce takových „slabých vztahů“ jen pětina obyvatel.

Sociologové přesto nakonec usoudili, že krize sice snížila sociální kapitál a že lidé z Vysočiny s lepšími vazbami na okolí hospodářské potíže lépe snášejí, přesto se prý nedá říci, že „sociální kapitál má výraznější vliv na vyrovnání s následky krize“. Opatrní byli zejména z toho důvodu, že nebylo příliš jasné, do jaké míry je lepší, že člověk při hledání práce víc spoléhá na známé, anebo jestli nakonec není lepší počkat na pomoc státu.

Právě v tomto ohledu je ovšem dnes jasněji. Po prvním náporu krize dokázali lidé z Vysočiny lépe čelit nezaměstnanosti a počet lidí bez práce od roku 2009 až do roku 2013 nevzrostl. Na Ústecku jich ovšem z 54 tisíc přibylo o další šestinu. Také pokles nezaměstnanosti po roce 2013 byl na Vysočině rychlejší. Proto stojí za průzkum, jestli se sociální kapitál může významněji uplatnit při hospodářském oživení.

Šťastné časy úpadku

Hodnocení krajů v letech 2012–2016 takovou hypotézu potvrzuje. Nejlepší výsledky neměly kraje fungující jako kvalitní zázemí velkých průmyslových metropolí, nýbrž regiony, které kromě výkonných továren využívají výhod vysokého sociálního kapitálu. Jižní Moravu a Pardubicko spojuje i vysoký podíl věřících a velký počet malých obcí.

Značným sociálním kapitálem se chlubí i velká města, každé z nich ovšem není Plzeň, Liberec, Olomouc, Pardubice nebo Praha a Brno. Pokud ale metropole typu Českých Budějovic či Hradce Králové neplní svou roli, jak o tom třeba svědčí neschopnost nabídnout kvalitní bydlení přistěhovalcům z blízkého i vzdálenějšího okolí, případně dobře placenou práci, pak se může jejich negativní vliv rozšířit na celý kraj. Královéhradecko zřejmě před hlubším propadem zachránily investice koncernu Volkswagen ve Kvasinách a Vrchlabí. Budoucnosti zmíněných krajů neprospívá ani fakt, že starousedlíci jsou se svým životem relativně spokojeni, jak dosvědčuje údaj, že materiální podmínky k životu považují Jihočeši a lidé z Královéhradecka vedle Pardubic za nejlepší. V takovém případě není důvod něco měnit. V bezohlednosti k životnímu prostředí si přesto Jihočeši omezováním zemědělské půdy a rozšiřováním mohutně chemicky hnojených lánů řepky nezadají se zanedbaným Ústeckem či Moravskoslezskem.

Dosud také platí, že trpí kraje hluboce postižené přesunem obyvatelstva po druhé světové válce, naopak oživení dokázaly využít dosud zanedbané regiony s tradiční českou populací.

Deset krajů, kde vládla KSČM

Rozdílná úroveň sociálního kapitálu může posloužit jako vysvětlení, proč na počátku oživení nestály všechny kraje na jedné startovní čáře. Sociální kapitál se po svém poklesu v těžkých časech rychleji recykluje v krajích, kde k tomu má lepší podmínky, kromě vzdělanosti a stabilních rodinných poměrů také živou křesťanskou tradici. K obnově může přispět i politika. V krajích s vyšším sociálním kapitálem se lidé vyhýbají radikálům, méně odhazují protestní hlasy a díky lepším kontaktům umějí vybrat lepší kandidáty.

V uplynulém období to měly kraje těžké, protože voliči dali v roce 2012 jednoznačně přednost oranžovo-rudým koalicím, jež vládly v deseti krajích, i když na Vysočině stačila ČSSD od KSČM tichá podpora. Na Ústecku, které skončilo v žebříčku krajů nejníže, nese odpovědnost krajská rada, kdy byl komunista dokonce hejtmanem. Na Karlovarsku, jež je druhé od konce, se radní před rokem rozhádali a hejtmanský post zachránily sociálním demokratům před příliš náročnými komunisty pravicové strany.

Naopak mezi pěti nejlepšími skončily zbylé tři kraje, kde komunisté neměli žádné slovo, nejvýše klasická jihomoravská koalice sociálních a křesťanských demokratů.

Pravidlo recyklace bude jistě platit i v nadcházejících krajských volbách. Tématem však nebude jenom návrat pravice na Pardubicku, ve středních Čechách nebo v Plzni, případně otázka, jestli v Ústí, Karlových Varech, Ostravě a kdysi pravicových Českých Budějovicích posílí levice, nebo se úspěchu dočká hnutí ANO. Experti očekávají vzestup regionálních stran a voliči budou muset uvážlivě vybírat i mezi nezávislými kandidáty.

24. června 2016