Mají mít na sociální bydlení od státu nárok matky samoživitelky, senioři i zdravotně postižení nebo jen bezdomovci či lidé žijící po ubytovnách? O tom v úterý proběhne diskuze v Poslanecké sněmovně, poslanci se totiž v prvním čtení začnou zabývat zákonem o sociálním bydlení. Ten je označován jako velký dluh této vlády, k jeho přejití se totiž vládnoucí strany zavázaly v koaliční smlouvě. Přestože se ale jedná o vládní návrh, koaliční ministryně se nemůžou shodnout, kdo by měl na sociální byty dosáhnout.

„Tuto debatu vedeme od samého začátku prací nad zákonem o sociálním bydlení. Pro mě je naprosto zásadní, aby ten systém fungoval pro širší skupinu – pro seniory, mladé rodiny s dětmi, samoživitelky, zdravotně postižené, děti z dětských domovů. Tak, jak funguje ve vyspělých evropských státech,“ uvedla pro server Echo24 předkladatelka zákona ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD).

S tím má ale velký problém její koaliční kolegyně ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (ANO). Podle ní je totiž cílová skupina příliš široká. „Od samého počátku jeho přípravy prosazuje v této věci reziduální přístup, tedy zacílení na úzkou skupinu znevýhodněných nebo vyloučených osob, jejichž nepříznivá situace je kromě nedostatečných příjmů dána jejich neschopností plnit povinnosti spojené s užíváním bytu,“ oponovala pro server Echo24 Šlechtová.

Tato skupina podle ní zahrnuje například osoby žijící na ubytovnách, v azylových domech, využívající sociální služby typu noclehárny. ​​​​​Odhad potřeby bytů pro takto úzce vymezenou cílovou skupinu vidí její resort v rozsahu do 50 tisíc bytových jednotek. Pokud by ale prošel návrh zákona v podobě, v jaké ho předkládá ministerstvo práce a sociálních věcí, není podle Šlechtové objemově jasně ohraničen.

„Jsem přesvědčena, že podpora v oblasti bydlení seniorům, rodinám s dětmi či osobám se zdravotními handicapy by měla zůstat v kompetenci obcí s tím, že by stát rozšířil dotace na bydlení pro tyto skupiny poskytované obcím neziskovým organizacím a podnikatelům,“ dodala Šlechtová.

Marksová ale s vymezením lidí, kteří by na sociální bydlení od státu dosáhli, tak jak jej navrhuje Šlechtová, nesouhlasí. „Zúžit ho jen na sociálně nejslabší považuji za naprosto nepřijatelné. Přitom lidé v průzkumech vyjadřují tomuto zákonu jednoznačnou podporu. Nevím, proč na tomhle ministerstvo pro místní rozvoj trvá,“ dodala Marksová. Otázka tedy je, zda nad zákonem, který Česko potřebuje a jehož přijetí už je teď časově na hraně, se poslanci ve sněmovně dohodnou.

Kolik stát za projekt zaplatí?

Vymezit cílovou skupinu je přitom zásadní také v otázce, jak ve finále celý projekt zatíží státní rozpočet. „Nemůžeme souhlasit s tím, že stát bude dojná kráva. Trváme na tom, aby se ta cílová skupina zúžila,“ kritizovala zákon Šlechtová ve Strakově akademii hned poté, co nad ním souhlas vynesla vláda. Má obavy, aby systém lidé nezneužívali. „Jsem přesvědčena, že tento přístup s sebou nese významné riziko účelového chování osob, které by si za normálních okolností zajistily bydlení na trhu,“ dodala ministryně. 

Ani s tím ale Marksová nesouhlasí. „Vyčíslení tam je. Musíme si uvědomit, že dnes vydáváme cca 13 miliard ročně jen na dávkách na bydlení. Protože ve většině měst nejsou k dispozici byty ve vlastnictví, platíme dávky do soukromých domů a bytů,“ uvedla Marksová. Podle ní bude levnější a v horizontu několika let logicky povede k úspoře, pokud bude stát většinově platit do veřejného. 

Kritika zákona přichází i z opozice. „Paní ministryně v době účinnosti zákona pravděpodobně už resort nepovede a vlastně ten zákon přehazuje na někoho jiného,“ kritizuje počínání ministryně expertka ODS na sociální oblast Lenka Kohoutová. Podle ní zákon neuspěl ani u komise RIA, která je součástí legislativní rady vlády, protože navzdory slovům Marksové není zřejmé, jakým způsobem zákon zatíží státní rozpočet, a zákon by tak podle ní neměl projít sněmovnou.

„Není to jen zákon o rozdávání bytů, ale musí to být systém, který je velmi úzce spojen se sociálními službami. Paní ministryně tento systém jen tak letmo popisuje, ale v podstatě se na vybudování systému ve skutečnosti nechystá. To by musela mít analýzu, kolik bude potřeba azylového bydlení navíc, nebo naopak méně, až bude například lidi dostávat z ubytoven. Nebo by musela začít dávat dohromady čísla, jestli má v noclehárnách dost míst, až začne brát lidi z ulice,“ vysvětluje Kohoutová.

Navrhovaná změna počítá s automatickým přidělením bytu každému, kdo splní kritéria daná zákonem – tedy že žadatel 40 procent svých započitatelných příjmů podle zákona o životním a existenčním minimu vynakládá na bydlení a zároveň jeho příjem po zaplacení bydlení nepřesáhne 1,67 násobek životního minima, což dělá 6 695 korun.

Zákon podle ní ale nepopisuje na jak dlouho a kdo přesně dosáhne na sociální byt. „Každému člověku, který se ocitne v nouzi, je třeba umět při dodržování určitých pravidel pomoci. Ale ta pomoc musí mít nějaké limity finanční a časové a je nutné nastavit nějaké povinnosti, co člověk musí odvést za to, že dostává bydlení nebo příspěvek na bydlení,“ vysvětlila Kohoutová. Například sociální dávky by podmínila prací. „Není to jenom o práci na ulici s koštětem v ruce, je spoustu práce ve školství v sociálních službách nebo ve zdravotnictví, kde jsou pomocné profese potřeba,“ dodala.

Ani užší vymezení toho, kdo má na sociální bydlení nárok, které požaduje Šlechtová, ale podle Kohoutové návrh nezkvalitní. „Pokud to nebude bráno jako systém, který pomáhá člověku v bydlení, nebude řešit problematiku ubytování komplexně, tak to není v pořádku,“ dodala.