Uprchlickou krizí posiluje v Evropě organizovaný zločin. Místní mafie se z „tradičních“ odvětví jako je prostituce a drogy, přeorientovaly na pašování uprchlíků. Byznys je to ohromný a vyplatí se i jednotlivcům, říká v rozhovoru pro deník Echo24.cz politolog a bezpečnostní analytik Josef Kraus z Masarykovy univerzity v Brně.

Z pašování uprchlíků se stal podle Europolu výnosný byznys s miliardovým obratem. Je tomu skutečně tak?

Byznys to je opravdu ohromný. Dokonce takový, že hlavně pro jihoitalské a balkánské mafie aktuálně začíná zastiňovat i stálice jako je pašování drog a prostituce. Celá situace s migrací enormně posiluje organizovaný zločin evropské provenience.

Samozřejmě svůj díl ekonomických výhod získávají i zprostředkovatelé a převaděči na druhé straně Středozemního moře. Obviňovat ale pouze je by byl nesmysl. Především kalábrijská Ndrangheta (zločinecká organizace na jihu Itálie – pozn. red.) si z toho udělala dobré živobytí. Nejen samotným převaděčstvím, ale také následným faktickým zotročováním některých migrantů, kteří nebyli schopní zaplatit za svou cestu celou částku předem.

Jaké sumy si pašeráci za převoz aktuálně účtují?

Po uzavření tzv. balkánské trasy ceny za propašování lidí do Evropy výrazně stouply. Nelze identifikovat přesnou částku, protože se výrazně liší od zdrojové oblasti, přes služby pašeráků až po ekonomické možnosti samotných migrantů. Ale obecně se udává částka od 3 do 8 tisíc eur za osobu (ještě loni to bylo okolo 2 až 5 tisíc eur – pozn. red.)

Za nelegální převaděčství bylo loni odsouzeno celkem devět lidí z Česka. Jejich případy se zabývaly soudy v Rakousku, Francii, Litvě a Bulharsku. Co si myslíte o zapojení českých pašeráků do byznysu kolem uprchlíků?

Tak je to samozřejmě nepříjemná věc jak pro ně samotné, tak pro český stát, který pak celou situaci musí řešit. Na druhou stranu onen byznys je tak lákavý, že by mě překvapilo, kdyby se ho vůbec žádný Čech neúčastnil. Je to celkem pochopitelné.

Jaké trasy do Evropy jsou po uzavření balkánské cesty nejvyužívanější?

Balkánská trasa stále není uzavřena neprodyšně, i když tok lidí se tím výrazně snížil. Hlavní bránu do Evropy teď představuje území bývalé Libye (v zemi fungují dvě mocenská centra – islamisty ovládaný Tripolis a mezinárodně uznávaná vláda se sídlem v Tobrúku – pozn. red.) coby zdrojová oblast na jedné straně a Itálie coby vstup na straně druhé. Určitá část lidí migruje také ze západu Afriky do Španělska a dále.

V Turecku čekají na svoji šanci dostat se do Evropy stále miliony lidí. Tady se migrantům už ale příliš vřelého přivítání nedostává, jak tomu bylo třeba dříve. Nerozkřiklo se to mezi nimi?

Lidé zadržovaní v Turecku z velké většiny pochopitelně stále prahnou po přesunu do Evropy, v níž vidí mnohem větší příležitost pro další život, ať už dočasný nebo konečný. I když se už začínají šířit zkušenosti lidí, kteří se do Evropy nakonec dostali a nečekal je tam jejich vysněný ráj na zemi.

Mezi většinou migrantů stejně panuje onen sen v podobě Německa, Velké Británie či skandinávských zemí, kde o ně bude dobře postaráno. Takže mýty se šíří dál a škoda napáchána v minulosti nešťastnou rétorikou některých evropských státníků, kteří migranty do Evropy pozvali, nebude jen tak napravena.

Je možné dnes určit, jaký bude mít uprchlická krize dopad na Evropu?

Bohužel na tuto otázku neexistuje nějaká věrohodná predikce, protože počet proměnných, které ovlivňují budoucí vývoj Evropy a Česka v důsledku vlny migrantů, je příliš velký. Bude hodně záležet na tom, jestli se skutečně efektivně podaří tok mas zastavit, nebo jej alespoň lépe kontrolovat. Zda státní autority nebo samotná Evropská unie bude schopna dokonale prověřovat minulost žadatelů o azyl a udělovat jej spravedlivě.

Bude záležet i na tom, jakým způsobem se bude s migranty, kteří se už v Evropě nachází, dále pracovat. Zda nebude podceněna jejich integrace v případě doživotního pobytu. Případně zda bude správně pracováno s lidmi, u nichž se předpokládá pouze dočasný pobyt. K tomu je třeba přičíst zvýšené bezpečnostní riziko, které je nutně migrací vytvořeno. A samozřejmě také reakce samotných Evropanů, která pak v důsledku může vést k radikalizaci domorodé společnosti.