Pritzkerova cenu, kterou už od roku 1979 každoročně udílí Hyatt Foundation, bývá také označována jako Nobelova cena či Oskar za architekturu. S nápadem na založení takové ceny přišli manželé Cindy a Jay Pritzkerovi, když si uvědomili, jak architektonicky kvalitní interiéry jejich hotelů pozitivně působí na hosty i zaměstnance. Chtěli tak architektům zajistit více pozornosti a podnítit jejich kreativitu.

Prvním oceněným byl Philip Cortelyou Johnson, autor slavného The Glass House či Seagram Building. První oceněnou ženou byla roku 2004 Zaha Hadid, která dalším ženám k ocenění prošlapala cestu. I když dosud žádná jiná nezískala Pritzkerovu cenu sama, ale pouze v kombinaci s muži. Druhou oceněnou ženou byla Kazujo Sadžima, která v roce 2010 získala cenu společně s Rjúem Nišizavou, s nímž vlastní společnou kancelář SANAA.

Robert Venturi byl vyznamenán v roce 1991. Ačkoliv polovina ceny celkem prokazatelně patří jeho manželce a celoživotní spolupracovnici Denise Scott Brownové, její žádosti o sjednání nápravy nadace opakovaně zamítla. Naposledy předseda komise lord Palumbo vzkázal, že komise nemůže znovu otevírat uzavřené ročníky a že Brownové zůstává šance na získání ceny do budoucna. Kéž by se toho šestaosmdesátiletá Denise dožila!

Letošní 39. ročník přinesl novinku v podobě trojice oceněných. Jednou z nich je opět žena. Porota složená z architektů jako napříkald Richard Rogers, kurátorů, ale i právníků a byznysmenů (včetně indického magnáta Ratana Taty) zvolila tři členy ateliéru RCR Arquitectes. Rafael Aranda, Carme Pigem a Ramon Vilalta se po studiích na barcelonské ETSAV vrátili do rodného Olotu, kde v roce 1988 založili vlastní ateliér. Už na škole se věnovali spíše krajinářskému navrhování, což je klíčem k pochopení jejich projektů koncipovaných jako kontinuální krajina. Podílejí se také na pedagogické činnosti, působí jako poradci veřejného sektoru a propagátoři architektury.

Porota, které předsedal australský architekt Glenn Murcutt, ocenila jejich „umění zasadit budovy do krajiny a spojovat místo a čas.“ „Spoluprací těchto tří architektů vzniká nekompromisní architektura s poetickým nádechem. Nadčasové dílo odrážející velkou úctu k minulost a zároveň vysílá jasný odkaz do budoucnosti,“ řekl Murcutt.