Žijeme v divné době. Pořád ale nejlepší za několik posledních set let. Alespoň zatím. Navíc s tímto hodnocením komunističtí pohrobci, lidé neúspěšní, slabí a diskriminovaní nemusí souhlasit. My starší, sjíždějící sedmé či další gumy nicméně v kostech cítíme změnu klimatu, atmosféry, mrazí nás v zádech a prožíváme déjà vu. Vracejí se polistopadovým nánosem milosrdně přikryté sedimenty praktik, nectností, malosti a ubohosti. Z nor definitivně vylezli krysy a krtci – protagonisti minulého režimu, figurující často i v Cibulkových seznamech, rádoby očištěni čtvrtstoletím milosrdného zapomnění a gründerského kapitalismu let devadesátých a z pozic podnikatelů, politologů, politiků a novinářů nám bezskrupulózně kážou o morálce. Ve svobodné společnosti vyrostla a etablovala se stáda podivných šmejdů. Každá doba produkuje nové šmejdy. V tom je Gaussova křivka neúprosná. To je opravdu demokracie tak slabá, tak zranitelná, tak ohrozitelná?

Ano, je. Pojďme si ukázat na pozadí dnešních turbulencí, co je a co není standardní, jak by se protagonisté dnešní krize byli bývali chovali ještě před deseti patnácti lety, bez toho, že bychom si mysleli, že to tehdy byli Mirkové Dušínové a chtěli vylepšovat dobu nedávno minulou. Pokusme se projektovat standardy chování běžné v západních demokraciích, modifikované polistopadovou realitou u nás, do žádoucího nebo aspoň souměřitelného chování dnešních mocných. Připouštím, že změny standardů jsou dnes patrné i v tradičních demokraciích a lze popsat kořeny a průvodní jevy eroze západních demokracií a euroatlantické civilizace. Akceptuji i to, že politika není disciplína pro chovance klášterní školy, kde se hraje v rukavičkách, kde neexistují intriky a podrazy, kde platí pravidla Gutha Jarkovského a kde se všichni mají rádi. Nemají.

Pominu-li Havlovu roli během Sarajevského atentátu a podivný vznik Tošovského vlády, tak teprve pád mé vlády během předsednictví naplno otevřel stavidla nestandardním řešením.

Milý Jiří Paroubku, pokud jste dodnes nepochopil dopad svých chyb při pádu vlády a zrušení podzimních voleb, tak je mi Vás upřímně líto. Cvakání zubů Vás do Strakovky nevrátí. Panta rhei. Tak chytrý člověk…

Strany přestaly být stranami, politici politiky, ve jménu nové morálky se nastartovala Velká protikorupční revoluce, v jejímž jménu se noví nestraničtí nepolitici začali ohánět novou morálkou a o to horšími, zřejmě geneticky zděděnými či zažitými praktikami. Dříve, pokud poslanec selhal, musel odejít, nebo se v „civilu“ očistit. Z mé éry připomenu tři jména. Poslanci Doležal, Morava, Kott. Ano, už ne Tlustý. Ten, na rozdíl od standardního postupu a odchodu Tluchoře, Fuksy a Šnajdra v éře Nečasově mandát nesložil, zůstal a škodil… Jiří Čunek, a byl to také předseda koaliční strany, byl do odložení svého případu „mimo službu“ a po návratu jsem jej stejně v lednu 2009 odvolal. Vynucené odchody Drobila a Kocourka, ať si o pozadí a jejich případné vině myslím své, taky ještě zapadaly do rámce standardního postupu. Dnes už neplatí vůbec nic. Řada poslanců je obviněna, zbytek na to čeká. Ministr, strážce kasy a národního pokladu, světlonoš nové morálky a bojovník proti korupci, podezřelý z trestné nebo minimálně s jeho pozicí neslučitelné činnosti kolem sebe kope, aktivizuje bezpečnostní divizi Agrofertu, prokuraturu, mediální prostitutky ve svých médiích a celou svou vlivovou sféru k protiúderu, který tu neměl obdoby. Co s tím?

Dovolte politickému důchodci, který si je navíc vědom svých pochybení a limitů, s pokorou a se znalostí hráčů i hřiště, několik osobních doporučení.

Milý Miloši. Ty víš, že Tě, přes všechny Tvé chyby mám v zásadě rád. Nikdy jsem nesouhlasil s přímou volbou, protože jsem měl negativní očekávání a Ty jsi je beze zbytku naplnil a přeplnil. Jako prezident malé země se trochu nedůstojně motáš v Bermudském trojúhelníku mezi USA, Ruskem a Čínou. Říkáš věty, které Tě nectí a které nás mrzí. Neříkám, že s Tebou v mnohém nesouhlasím, ale zkus být trochu nad věcí, řeš problémy s noblesou a důstojností, která k Tvému úřadu patří a sluší. Nesnaž se prosím naplňovat nebo dovysvětlovat bílá místa v Ústavě a jednej podle svého vědomí, svědomí a podle dobrých mravů a zvyků ve prospěch ne oněch spodních deseti milionů, ale v zájmu politické kultury a budoucnosti naší země. Já vím, že máš před volbami Miloši. Zkus ale zapomenout na staré křivdy a chovej se standardně. Prosím!

Milý Andreji. My už se dnes rádi nemáme, že? Nevím, kde se nám to stalo… Vím, že platí Murphyho zákon: „Co nejde silou, musí jít ještě větší silou.“ Vím, že se nerad dělíš. Vím, že jsi chytřejším a obratnějším politikem než ti zkorumpovaní nemakačenkové, kteří nikdy nepostavili ani prasečí chlívek. Vím dokonce, co Ti hrozí. Vím, že i pro Tebe, stejně jako byl pro mne, je kontakt s politikou noční můrou a ztrátou času. Jak by to šlo bezvadně, kdyby tu nebyl ten zasratý Parlament a ti debilové. Každá hra ale jednou končí. Vím, že se Ti nechce odejít. A všechno, co jsi dokázal navzdory všem těm blbům by bylo zničené. Strašná rizika. Zkus si ale v knihovně ministerstva půjčit učebnici dějepisu a nalistuj si strany o jakobínech. Saint-Just, Danton, Marat, Robespierre. No? Rozumíš? Chtěl jsem Tě nicméně poprosit, abys respektoval ta nenáviděná demokratická pravidla, tu zbytečnou veteš a choval se dospěle a standardně. Prosím, dej tu demisi sám, Andreji. Lenka se Ti postará o spravedlivý proces a ve Forbesu se to nakonec projeví pozitivně. Předem děkuji!

Milý Slávku. Ty víš, že s Tebou v řadě ideových priorit nesouhlasím a nikdy souhlasit nebudu. Na druhé straně tušíš, že už jsem si u Tebe zvykl na to, že u politiky není nezbytně nutné práskat pěstí do stolu a křičet. Naštval jsi mě tím, že jsi problém „Babiš“ neřešil už loni v souvislosti s Čapím hnízdem. To byla Slávku velká chyba. Vím, chtěl jsi dodělat ještě tolik těch socialistických nesmyslů… Udělal jsem stejnou chybu. A do toho ti lánští pučisté a ti hejtmani. Chtěl jsem Ti ale poděkovat za poslední kroky. Odvolat Andreje, po potměšilém upozornění Miloše, že s tím musí souhlasit předseda koaliční strany, fakt nešlo. Neodvolat jej se rovnalo politické smrti. Ani Ti nevyčítám, že jsi neoplácel Andrejovu mediální ofenzívu stejnou mincí. Standardní totiž je informovat o detailech nejdříve hlavu státu. Teď nesmíš ustoupit. Úplně si nepřeji, abys vyhrál volby, ale chci, abys je neprohrál. Bude to standardní. Klukům v Liďáku vyřiď, že lídr musí podobná rozhodnutí dělat sám, protože oni by se podělali. Slávku, neustupuj prosím. Ono ani není kam.

Přeji vám Miloši, Andreji a Slávku pěkné májové dny a nám všem standardně aspoň pěkný den.