Vznešenými tóny Maria Zacharovová zrovna nehýří. Když to považuje za nutné, hovoří příkře a nevlídně. Kdo se staví proti její zemi, stane se rychle "fašistou". Zosobňuje tak novou tvrdost kremelské propagandy.

"Nikdo nemá právo manipulovat památkou na vojáky Rudé armády jen proto, že většina z nich mu už nemůže dát přes hubu," prohlásila jednou. Anebo že se kyjevský režim "brzy vypaří". O byrokracii EU, která se kriticky zabývá zpravodajstvím ruských novin, Zacharovová řekla, že "se vrací do časů svaté inkvizice", píše německý magazín Der Spiegel.

Zacharovová je mluvčí ministerstva zahraničních věcí Ruské federace, je jí čtyřicet let a má doktorát z historie. Má mimo jiné titul "mimořádného a zplnomocněného vyslance druhé třídy". Už zhruba rok funguje jako veřejný hlas úřadu šéfa diplomacie Sergeje Lavrova.

První žářijový čtvrtek byla opět ve formě. "Takové články jsou fašismus. Moderní, jen lehce maskovaný fašismus. Co napsal Guardian, je strašné. Během tiskové konference si Zacharovová podala britský deník. Ten k zahajovacímu ceremoniálu paralympijských her v Rio de Janeiru poznamenal něco, co mluvčí MZV RF zjevně považovala za neúnosné.

Pestrobarevnou a působivou šou podle listu zkalil běloruský tým, jehož jeden člen mával ruskou vlajkou. Jako protest za vyloučení ruských postižených sportovců z her. Čtete to dvakrát třikrát a nevěříte svým očím, prohlásila mluvčí.

Co to má ale, prosím, co dělat s fašismem? Střelila Zacharovová zase jednou vedle? Z ruského pohledu nikoli. Pojem fašismus zažívá v Rusku renesanci. Fašistická je údajně politika USA, ale i na Ukrajině jsou prý u moci fašisté. A vůbec, v celé Evropě zase ožívá strašidlo fašismu, píší téměř každý den ruské listy.

Ještě před Ukrajinou to začalo v devadesátých letech v Pobaltí. Žádný div, stačí se podívat na evropské politiky jako spolková kancléřka Angela Merkelová, jejíž dědeček byl esesák, napsal populární ruský internetový list KM:RU.

Zní to znepokojivě, je to ale naprostý nesmysl. Dědečkové Merkelové nebyli v SS. Jeden byl Polák a za 1. světové války bojoval proti Němcům, druhý byl učitel a zemřel roku 1936. Nikdo by si neměl se slovem fašismus pohrávat tak lehkovážně, jako se to nyní děje v Rusku. V uplynulých sto letech je v Rusku jedním z nejvíce zneužívaných politických slov. Má to málo co dočinění s Mussolinim, tvůrcem italského fašismu, nebo s dějinami třetí říše. V ruském pojetí má tento pojem významy jako: odporný, ohavný, zraňující.

Fašismus, to je něco pekelného, je to nelidskost, krutost a agrese. Pro nacismus a jeho politiku ničení to sedí. Ale v Moskvě už se touto nálepkou začali záhy označovat lidé, kteří nebyli žádní fašisté v užším smyslu tohoto slova. Byli to političtí protivníci, jež bylo nutné postavit mimo lidské zákony.

Ve 20. letech minulého století označila Sověty řízená Kominterna sociální demokraty za hlavního protivníka komunistů a vymezila se proti nim jako "sociálním fašistům", což výrazně usnadnilo Adolfu Hitlerovi uchvátit moc. Také statisíce lidí, které ve 30. letech prohlásil Stalin za nepřátele lidu, byli často popravováni jako domnělí fašisté. Po válce se jugoslávskému vedení kolem Josipa Broze Tita říkalo "fašistická Titova klika", jenom protože se nechtěl podvolit vedoucím nárokům Moskvy. Podle této logiky bylo "fašistické" i povstání roku 1956 v Maďarsku. A tak to pokračuje k současnému dění na Ukrajině. Dokonce i politika Baracka Obamy je mezitím zostuzována jako "demokratický fašismus".

V Rusku samotném vyzývají nacionalisté k uzavření Jelcinova centra v Jekatěrinburgu, které vzniklo po smrti prvního ruského prezidenta, neboť prý propaguje "liberální fašismus". Míněny jsou jeho liberální reformy. Přední hlavy jeho tehdejšího vedení dnes pro Rusy představují zlo - tedy fašismus.

To vše se děje v zemi, která se nikdy nepostavila opravdu čelem ke své historii. V mnoha oblastech Ruska nebyly dodnes zveřejněny seznamy lidí popravených Stalinem. Inflační používání slova fašismus v Rusku je nebezpečné. Rusům je totiž vštěpován falešný obraz reality ve zbytku světa. Všechno, co nesouzní s ruským pohledem na svět, se rychle vystavuje podezření, že je to fašistické. Oproti tomu Rusko má už téměř sto let nevděčnou úlohu bojovat s hnědým morem fašismu, stojí v osnovách jedné organizace blízké Putinovi.

U málo informovaných lidí to vyvolává dojem, že pokud je boj proti fašismu něco nejhlouběji lidského, musí být ruský kurs ten jedině správný. Tento způsob pokřivování skutečnosti povzbuzuje nacionalistické nálady. Mluvčí Maria Zacharovová se toho čile účastní a svými nezodpovědnými výroky neutralizuje to, co by mělo být nejdůležitějším úkolem jejího ministerstva - snaha o porozumění mezi národy.