Když jsme se viděli naposledy, šéf pražské burzy Petr Koblic si stěžoval, že všude, kam přijde, mu investoři tvrdí, jak dění na domácí burze bedlivě sledují – sice vyčkávají a nic extra nedělají, ale vše bedlivě sledují. Jak je to teď? „Stejně, jen jsem si k této otázce tentokrát připravil lepší podkladové materiály,“ směje se a vytahuje papír se sloupcovým grafem – ten naleznete v galerii.

Tak tedy – proč jsou investoři pořád tak pasivní?

Český akciový trh v zásadě funguje jako trh s dluhopisy. Dividendový výnos indexu PX za rok 2013 činil 5,19 %, což je zdaleka nejvíce ze zemí OECD – a to je odpověď. Všichni jsou s většinou našich emisí celkem spokojeni, mají české akcie v portfoliu, firmy vyplácejí pěkné dividendy, fungují, jak mají, nejsou žádné výrazně špatné zprávy, nepřicházejí ani žádné extrémně pozitivní zprávy... prostě nuda. Žádné velké obchodování. To, co máme, držíme, občas něco přikoupíme – rychlejší nákupy nebo prodeje pod vlivem výraznějších zpráv a výraznějších pohybů akcií se u nás moc nedějí. Což je z pohledu firem dobré vysvědčení, z pohledu burzy a obchodníků to však není ideální situace.

Může se to nějak změnit? Alespoň novými emisemi?

Nové firmy – to je stokrát ohraná písnička. Sice tu bohužel není moc co privatizovat, na rozdíl od jiných zemí, ale firem by tu bylo relativně dost. Na druhou stranu, spousta emisí nebo úvah o emisích končí na ocenění – firmy mají mnohdy pocit, že by jejich akcie měly stát několikanásobně víc, než jim říkají investiční banky. Český trh si tak bohužel trochu nechtěně vybudoval pověst, že nové emise jsou relativně drahé. Podíváme-li se na vývoj cen akcií, které byly nově uváděny na pražskou burzu, řekl bych, že prodávající mají ve zvyku s cenou extrémně tlačit na pilu.

Zmínil jste privatizaci. Máte indikace, že by se nějaké dočasné vládní podíly firem nakonec místo do rukou soukromého investora dostaly na pražskou burzu? Jde například o Český aeroholding, ČD, Čepro nebo Mero…

Těch pár státních firem, o kterých se mluví, by určitě na burzu jít mohlo, ale já bych to teď nerad otvíral. Pojďme se o tom bavit až po podzimních volbách. Po těchto volbách by mohlo nastat období na nějaká racionální ekonomická rozhodnutí, kdy se stát zamyslí nad budoucností některých svých firem. Pak by stálo za to zahájit nějakou debatu.

Říkáte, že na pražské burze je nuda. Ona to ale úplná nuda v poslední době není – po AAA auto a KIT Digital svůj odchod oznámilo Orco, rozhoduje se o existenci NWR, O2 se možná rozdělí do dvou společností a spekuluje se také o jejím odchodu… To všechno by mělo investory zajímat.

No… pojďme to vzít popořadě a začal bych titulem O2. To je výborná společnost, která na trh patří a má tuhý kořínek – již dvakrát přežila povinný odkup majoritního akcionáře, což je naprostý unikát. Žádná jiná firma nepřežila ani jeden. A já nezakrývám, že z toho mám radost. Jde o titul, který na burze potřebujeme. Samozřejmě že zprávy, které kolem toho odkupu proběhly, spolu s prohlášením majoritního akcionáře způsobily kolem titulu mírný mediální ruch a s akciemi se více obchodovalo – i to pro nás ale bylo pozitivní.

Dokážete odhadnout, jaký dopad by měl případný odchod O2 z burzy na přítomnost českých akcií v mezinárodních indexech typu MSCI?

Já nevím, myslím, že v tuto chvíli nemá smysl o tom vůbec spekulovat, to je, jako kdybyste se mě ptala, co by se stalo, kdyby Česká republika vystoupila z EU. Mně přijdou tyto úvahy předčasné, navíc jakékoli přesuny v takovýchto indexech jsou otázkou let, takže si opravdu nemyslím, že by se v nejbližších dvou třech letech něco takového mělo stát. Konkrétně pravidla indexu MSCI jsou nastavena tak, že případné nesplnění jednoho z kritérií neznamená automaticky vyřazení dané země. Takto si to chybně vyložil jeden ekonom, který o tom napsal na Patrii článek, toho se chytil další novinář – a už si to začalo žít vlastním životem. Bohužel v Čechách na mediální scéně častý jev.

Zpátky k těm ostatním firmám, které odešly nebo odcházejí z burzy. Jak tyto tituly vnímáte?

Ostatním firmám, které ohlásily odchod z burzy, se ne příliš vydařila jejich obchodní strategie a to je samozřejmě problém, ale taková věc může nastat. V těchto případech je to co firma, to jiná historka. Vy jste zmínila společnost Orco, ta se vyjádřila, že chce odejít ze všech jiných trhů, než je Paříž. Na takové vyjádření má samozřejmě právo, na druhou stranu to, jestli firma zůstane na regulovaném trhu, nezávisí až tak dalece na emitentovi – my můžeme Orco v případě zájmu našich členů obchodovat i nadále.

Jak to tedy vypadá nyní a dokdy myslíte, že rozhodnete?

Budeme se čistě ptát našich členů. Já bych tu nechtěl mít tituly, na kterých bude nulová likvidita, ale na druhou stranu, pokud naši členové řeknou, že mají klienty, kteří chtějí Orco obchodovat v korunách, budeme zvažovat, zda tento titul nebudeme dále držet – ať už na regulovaném, nebo neregulovaném trhu. Jinak si myslím, že může být rozhodnuto relativně rychle – během několika týdnů.

V poslední době je nejvíce rušno kolem titulu NWR. Jak vnímáte poslední vývoj a myslíte, že je na pražské burze pro takovou „penny stock“ místo?

No tak ona to nebyla penny stock, šlo, pokud si dobře vzpomínám, o největší východoevropské IPO za posledních dvacet let včetně privatizací.

To ano, ale pokud dojde k plánované emisi 5 miliard nových akcií NWR, tak bude – a už teď se podle toho vyvíjí…

Jasně, takové příběhy prostě patří ke kapitálovému trhu. My jsme vždycky akceptovali NWR jako jeden z titulů, který má kořeny v České republice a bylo by nesmyslné jakkoli bránit v jeho obchodování. Ostatně hlavní regulátor NWR nikdy nebyl regulátor v České republice, byl to ať už holandský, nebo britský regulátor, takže pokud má třeba někdo pocit, že nebylo s prospektem společnosti v minulosti něco v pořádku, spílat musí primárně regulátorům v těchto zemích. Z našeho pohledu máme svědomí čisté, obchodování probíhalo vždy tak, jak mělo.

To, že se s tou firmou stalo to, co se stalo, že propad na cenách komodit v kombinaci se zadlužením firmy vytvořily pákový efekt směrem k extrémně negativnímu výsledku, to je jiná věc, ale je to v zásadě obdoba toho, co jsme viděli už dříve u developerských společností jako Orco nebo ECM v případě vyššího zadlužení a propadu cen nemovitostí.

Dovedete si představit, že NWR také odejde z burzy? Co by se muselo stát?

To si samozřejmě dovedu představit. My jako burza ale rozhodně o něčem aktivně přemýšlet nebudeme, máme přesná pravidla pro to, kdy s takovouto firmou, která se lidově řečeno řítí do bankrotu, přestat obchodovat. Ale v tomto případě tady nejsme jen my, je tu hlavně Londýn spolu s britským regulátorem a řešili bychom to pravděpodobně i s českým regulátorem až ve chvíli, kdy by došlo k nějaké právní akci napadající samotnou podstatu existence firmy.

Opakuji, že NWR je anglická firma, historicky byl přesun centrály NWR z Holandska do Londýna vyvolán bláhovými představami části vlastníků, že v očích investorů budou jako britská firma vypadat hodnotněji. Tomu jsem se tedy vždycky vesele smál.

Obchodování zůstalo zejména v Praze, v Londýně ta firma nikoho nezajímá. Nicméně oni za svůj primární trh považují Londýn a londýnského regulátora, takže je to na FSA. My bychom pravděpodobně v tomto kopírovali londýnskou burzu. Když nic jiného, nechť je tento případ ponaučením pro případné další emitenty, kteří by měli podobné představy.

Trošku z jiného soudku: co plánujete jako burza za novinky a nové projekty?

Projektů máme spoustu, otázkou je, kolik z nich se týká obchodování na kapitálových trzích. Naší základní činností je Centrální depozitář cenných papírů, kde běží mnoho projektů, především technologických. Za všechny jmenuji přechod na vypořádání T+2 dny. Pak máme Power Exchange Central Europe, energetickou burzu, kde bychom od podzimu měli začít obchodovat s elektrickou energií s dodávkou v Polsku a Rumunsku.

A nyní k relativně malé části našeho portfolia, byť mediálně nejsledovanější – k Burze cenných papírů Praha. Tam máme od léta market makera na dluhopisy, novinky se týkají i obchodování s právy a perpetuitními dluhopisy.

Hlavně se ale již tři čtvrtě roku snažíme přijít na kloub tomu, jak obchodovat malé a střední firmy. Firmy menší než pivovar Lobkowicz, který podle investičních bank byl svou velikostí hraniční transakcí pro vstup na regulovaný trh. Nikde se zatím nepodařilo uspokojivě vyřešit, jestli a jak malé a střední podniky mohou získávat na kapitálovém trhu finance. Existuje tu polský projekt NewConnect, který ovšem podle mě funguje skoro až za laboratorních podmínek pouze v Polsku. V Česku se obdobný projekt, který jsme na popud některých členů burzy zahájili pod názvem START, neukázal jako životaschopný.

Jak hodnotíte trh START zpětně?

Že nelze vybudovat malou burzu pro malé firmy, která je zmenšeninou 1:100 té velké a na které by efektivně vydělávali všichni zúčastnění, připomínám – pod tíhou stejně velké regulace. Stejně jako nelze vybudovat Lufthansu, která by létala mezi Prahou, Kutnou Horou, Rakovníkem a Kladnem. To je business, kde jsou tak šílené fixní náklady, že se to nikomu nevyplatí. Nastavení STARTU jsme tehdy konzultovali se dvěma členy burzy, kteří tvrdili, že to chtějí a že zájemce mají, přesto když si to po půl roce přepočítali, zjistili, že je to nedělatelné.

Jak tedy chcete vyřešit obchodování malých a středních firem?

Připravujeme takový experimentální trh, kde by se mělo obchodovat na naprosto odlišných principech, které se snaží řešit základní problém obchodování malých a středních firem – nelikviditu a vysoké fixní náklady. V tuto chvíli je moc brzo, abych k tomu dodával více, protože to ještě nemáme dořešené s partnery, regulátorem a všemi ostatními, nicméně bychom k tomu něco chtěli publikovat během tohoto podzimu. Já tomu říkám poslední pokus o organizované obchodování malých firem v České republice.

Jaký vidíte výhled pro region střední a východní Evropy v porovnání se západními trhy?

Musím říci, že od středoevropského regionu, včetně Varšavy, asi leckdo očekával více. Jednak je to tím, že nepřicházejí noví emitenti, jednak se nepodařilo vybudovat přeshraniční obchodování ve střední a východní Evropě. Investoři obchodují především s tím, o čem čtou v novinách – a kolik toho čtete například o maďarských akciích? My neustále říkáme, že jsme jeden region, ale jako jednotný region nás vnímají jen zahraniční investoři.

Co se změnilo, je pozice střední Evropy v rámci rozvojových trhů. Před 20 nebo 15 lety, když člověk přijel do New Yorku a bavil se s investory o emerging markets, šlo především o střední Evropu a pak o několik dalších trhů – nebyli jsme sice největší část, ale byli jsme rozhodně část velmi významná. Prakticky kdokoli, kdo držel v portfoliu tituly z rozvojových trhů, tak držel polské, české, maďarské akcie. Když se přeneseme do současnosti, podíl středoevropských trhů při nahlížení na emerging markets je dramaticky nižší. Od té doby se nám tu zjevilo něco, co se jmenuje BRICS, investoři se již nebojí investovat do Číny, začali investovat do jiných, v porovnání s CEE trhy obrovských, rozvíjejících se trhů a vše se velmi změnilo.

Budoucnost našeho regionu tak vidím spíš v tom, že si mezinárodní banky konečně uvědomí, že my už do rozvojových trhů nepatříme, a přeřadí nás k západním zemím, do trhů rozvinutých. Například firma STOXX, která vypisuje nejznámější evropské indexy jako STOXX 50, to už udělala a od loňského roku jsme pro ně součástí „developed markets“. Pro MSCI ještě ne, ale až to udělá i MSCI a hlavně velké bankovní domy jako Goldman Sachs, Morgan Stanley a JPMorgan, budeme se moci obchodovat ve stejném segmentu jako Finsko, Portugalsko, Dánsko či Rakousko a naše akcie budou součástí evropských portfolií. To by bylo daleko logičtější.

Jako burzy střední Evropy tak musíme hromadně lobbovat, aby se to stalo a my patřili do západní Evropy, kde se jako občané již vidíme, a rozvojové země spíš bereme jako oblasti, kde se, s prominutím a trochu to přeženu, šíří ebola. Emerging markets mají být země, které se svými standardy a právním prostředím teprve blíží rozvinutým trhům. Já osobně zas až takový rozdíl mezi rakouským a českým trhem nevidím, rozhodně je daleko menší než mezi Českou republikou a Ázerbájdžánem, přesto jsme pro londýnské bankéře a investory v jednom pytli s Ázerbájdžánem a ne s Rakouskem. To je úplně absurdní. V investičním bankovnictví stále ještě existuje železná opona a těžko říct, kdy by mohla konečně spadnout. Někdo to domino musí začít a pak to asi udělají všichni, ale jak je jednoduše a rychle vyprovokovat, to opravdu nevím.