Místopředseda Dánské lidové stany požaduje, aby se změnila hranice mezi jeho zemí a Německem a posunula se dále na jih. Dánským by se podle něj mělo stát celé Šlesvicko (Schleswig). Už nějakou dobu to na dánsko-německé hranici není volné jako dřív. Nejpozději od propuknutí uprchlické krize přitahují dánské úřady rády uzdu. Hraniční kontroly. Dlouhé kontroly na dálnici. Také vlaky směřující do Arhusu a Kodaně se občas kontrolují.

Samotnou hranici, která byla stanovena po první světové válce ve složitém schvalovacím  procesu mezi německým Jižním Šlesvickem (Südschleswig) a dánským Severním Šlesvickem (Nordschlesvig) už ale celá desetiletí nikdo nezpochybňoval. Až teď, napsal německý list Die Welt.

V rozhovoru s dánskou televizí DK 4 Søren Espersen, místopředseda Dánské lidové strany (DF), označil za žádoucí, aby došlo k teritoriálním změnám mezi Dánskem a Spolkovou republikou. DF je druhou nejsilnější stranou v dánském parlamentu, Folketingu. Podporuje menšinovou vládu pravicově liberální strany Venstre, v jejímž čele stojí premiér Lars Løkke Rasmussen.

Espersen, který je současně předsedou zahraničního výboru dánského parlamentu, sice vyloučil vojenský konflikt mezi oběma zeměmi - tankovou bitvu v pohraničí dle něj netřeba očekávat. Na straně druhé by si jeho strana přála rozšířit dánské území až  k řece Eider (nejdelší tok německé spolkové země Šlesvicko-Holštýnsko). Šlo by o změnu hranice, po níž by Dánsku připadly vedle Flensburgu také města jako Husum, Schleswig a Eckernförde.

Taková linie hranice je pro partaj DF "nadějí a snem". "V historii není nic statického", dodal Espersen. Bylo by to "něco zcela nového, kdyby se hranice neměnily".

Podle informací deníku „Der Nordschleswiger“, který vychází dánském Apenrade, poukázal Espersen v televizním interview na to, že po druhé světové válce stačilo Dánsku lusknout prstem, aby pro sebe nárokovalo celé Šlesvicko. Tehdy se ale chtělo zabránit, aby německá menšina na jihu Dánska měla příliš velkou váhu. Tyto obavy už dnes Espersenova strana zjevně nesdílí. Naopak.

Espersen vyzval dánskou menšinu na šlesvicko-holštýnském severu, aby se napříště zasazovala za jednotné území Šlesvicko pod dánskou vlajkou. "To musí být i idea dánské menšiny, jinak ničemu nerozumím," řekl Espersen. První reakce na jeho požadavky ze Šlesvicka-Holštýnska na sebe nenechaly dlouho čekat. Hans-Jörn Arp, šéf poslanecké frakce CDU v tamním zemském parlamentu v Kielu, vyzval spoluvládnoucí Jihošlesvický volební spolek (SVV), aby se od požadavku Dánské lidové strany na hranice až na řece Eider jednoznačně distancoval.

K tomu ale zatím nedošlo. Z kruhů zemské vlády ale proniklo, že jakákoli myšlenka na změnu hranic je "absurdní".

O nynější linii dánsko-německé hranice se rozhodovalo v 19. století na bojišti, a sice v první (1848 až 1952) a ve druhé (1864) šlesvické válce. Příčinou té první byl obojaký statut vévodství Sasko-Lauenburského, Šlesvického a Holštýnského. Tato vévodství byla léta spojena personální unií s Dánským královstvím, ale současně byla součástí Německého spolku. Nacionalismus sílící na obou stranách vyústil v povstání německého etnika proti jejich nově ustanovenému panovníkovi, jenž naopak usiloval o připojení Šlesvicka k Dánské koruně. Po druhé válce muselo Dánsko postoupit Prusku Holštýnsko a jižní část Šlesvicka s převahou německých obyvatel. Po skončení první světové války byla část Šlesvicka vrácena Dánsku.

 

Business Monitor24, pp