Členem vládní koalice v Česku by mohla klidně být řecká Syriza nebo jiná radikálně levicová strana ve Středomoří. Ukazuje se to během prvních šesti měsíců existence vlády, která už schválila vyšší dávky, vyšší platy státním zaměstnancům i vyšší minimální mzdu, utrácí rezervy státních podniků a hodlá přísně vymáhat daně od živnostníků. Ještě zbývá zvýšit daně soukromým firmám, snížit věk odchodu do důchodu a zdanit majetek bohatých, ale i o těchto motivech vláda diskutuje.

Strany jako Syriza, případně italských Pět hvězdiček nebo španělský Podemos jsou opravdu radikální, krize posledních let byla ovšem dost hluboká, aby jejich sliby brala vážně značná část populace. Do vlády se však v žádné zemi nedostaly, a tak jejich plány mohou jako první uskutečnit Češi.

Protagonistou vládní přerozdělovací ofenzivy jsou podle očekávání sociální demokraté, kde se prosazuje vliv premiérova šéfporadce Vladimíra Špidly. Opakuje, že žádné zemi na světě nemůže uškodit sociální stát, pouze jeho oslabení. Už méně se čekalo, že radikální levicovou politiku podpoří předseda ANO a vicepremiér Andrej Babiš. Skutečně se brání vyšším daním, vyšší výdaje však odpovídají jeho podnikatelské zkušenosti: „Stát tu je přece od toho, aby utrácel,“ řekl při jednom ze svých rozhovorů. Lidovecký vicepremiér Pavel Bělobrádek využil situace ke zvýšení podpory rodinám. Vypočetl, že bezdětný občan dostane na sociálních dávkách o jeden a půl milionu víc, než odvedl státu. Jeho dávky pak financují děti jiných rodičů. „Pokud rodičům se dvěma a více dětmi zůstane v kapse necelých pět miliard navíc, nejde o dáreček,“ zdůvodnil nezbytnost další daňové slevy pro rodiny.

Kdo nejvíc maká v koalici

„Nejsme jenom politici, makáme.“ Aktuální heslo hnutí ANO nevystihuje práci vlády úplně přesně. Prostá statistika ukazuje, že nová sněmovna dosud obdržela od vlády 84 zákonů. Přesná polovina však zůstala po úřednickém kabinetu Jiřího Rusnoka, který připravil změny zákonů nutné k běžnému provozu státu. Předložením 42 zákonů sněmovně v prvních šesti měsících své vlády nepřekonal Sobotka výkony svých předchůdců Vladimíra Špidly nebo Petra Nečase. Méně aktivní byl pouze Mirek Topolánek v roce 2006, který však musel zároveň řešit potíže se získáním sněmovní většiny.

Výčet nejdůležitějších aktivit během svých prvních šesti měsíců předložil premiér Sobotka veřejnosti v dokumentu „Přehled splněných závazků“. Impozantní je jenom počet kroků, které zvyšují státní výdaje. Snížení sazby DPH na léky a knihy, daňová sleva rodinám s dětmi i důchodcům, zrychlení valorizace důchodů, zvýšení minimální mzdy, víc zaměstnanců na úřadech práce, vyšší porodné, zvýšení státní dotace zdravotníkům, mimořádná podpora nemocnicím, sociálním ústavům, lázním, OKD a fondu kinematografie, zrušení poplatků u lékaře, vyšší dotace na nové pracovní místo v problémových regionech, podpora výstavby školek i zelené nafty a zvýšení platů státním zaměstnancům. S několika lidoveckými výjimkami jde o iniciativy sociálnědemokratických ministrů, politici ANO makají ve vládě o poznání méně.

Zvláště ministři dopravy, spravedlnosti a místního rozvoje se v Sobotkově přehledu mohou pochlubit pouze několika vedlejšími zákony. Ministryně spravedlnosti Helena Válková dokončila zákon, který má snížit advokátům tarify za vymáhání menších dluhů, její kolegyně z resortu místního rozvoje Věra Jourová navrhla přísnější pravidla pro pojištění cestovních kanceláří. Šéf dopravy Antonín Prachař žádá pro své úředníky pravomoc vykupovat zemědělské pozemky pro stavbu dálnic za šestnáctinásobek tržní ceny, dočkal se však ostré kritiky expertů v čele s Miloslavou Pošvářovou. Podle nich tím způsobí tunelování dopravního rozpočtu.

Vysvětlením nižší výkonnosti ministrů ANO může být fakt, že se víc věnují personálním změnám na ministerstvech, například na financích, dopravě a spravedlnosti už probíhá druhé kolo výměn, při nichž odcházejí i úředníci dosazení novými ministry. Také ovšem mají resorty, kde jeden či dva zákony na zvýšení výdajů k řešení problémů nestačí.

Boj s korupcí se odkládá

Lépe se utrácí, než bojuje s korupcí, uvědomili si také protagonisté Sobotkovy vlády. Zřetelným dokladem je osud tzv. protikorupčních zákonů, které poslanci sněmovně předložili ještě před ustavením vlády. Vláda od té doby prosadila desítky norem, které po sobě nechal Rusnokův kabinet, nezbyl jí však čas na tři jednoduché normy, které předložili především poslanci TOP 09, v jednom případě s podporou poslanců ANO a KDU-ČSL.

Všechny občanské protikorupční iniciativy podporují plán, aby měl Nejvyšší kontrolní úřad právo kontrolovat účty obcí, krajů a státních firem, aby se zavedl registr smluv, které evidují státní, krajské a obecní nákupy zboží nebo služeb, aby poslanci neměli právo pašovat do zákonů tzv. přílepky, tedy paragrafy vycházející vstříc lobbistům. Od počátku března až do prázdnin o těchto normách debatovaly výbory sněmovny, nedobraly se však žádného závěru.

Sobotkova půlroční bilance se ke korupci vyjadřuje jen na okraj: „Do konce roku vláda předloží vlastní koncepci boje s korupcí,“ stojí v dokumentu, který ještě prozrazuje, že bude zřízena Vládní rada pro boj s korupcí.

Evropská nejistota roste

O něco lepší vyhlídky má čtvrtý protikorupční, tzv. služební zákon, který sněmovně předložili koaliční poslanci. Jeho paragrafy ovšem byly už několikrát přepisovány a od návrhu se během jednání šéfů parlamentních stran distancoval ministr Jiří Dienstbier (ČSSD), který se nechtěl účastnit „prznění“ původní verze. Stranická dohoda nad novou verzí zachová podle ministra politický dohled nad úředníky, podle viceprezidenta Transparency International Radima Bureše tím zákon ztratí protikorupční náboj.
Ještě není k dispozici definitivní verze služebního zákona, přesto je velmi pravděpodobné, že ho vláda i sněmovna v nějaké podobě schválí. Pokud by tak neučinily, významně zkomplikují další čerpání evropských dotací.

Vyhlídky na dokončení má také „Dohoda o partnerství“ s Evropskou komisí, podle níž by měla Česká republika čerpat evropské dotace v letech 2014–2020. Komise ovšem České republice v červnu poslala 88 tvrdých námitek, mimo jiné kritizovala velikášský plán na stavbu obřích spaloven komunálního odpadu a neprůhledný systém rozdělování dotací v regionech. Stát by měl podle plánu přidělovat bruselské miliardy rovnoměrně krajům a sdružením obcí (tzv. místním akčním skupinám), které je pak rozdělí tamním politikům či podnikatelům bez jakékoli odpovědnosti i kontroly. Úředníci ministryně Jourové námitky odbyli tvrzením, že nejde o nic důležitého. Před týdnem odevzdali Evropské komisi novou verzi Dohody o partnerství, kterou by měl Brusel schválit během září.

Nejméně vděčný úkol s termínem 31. 12. 2014 dostal ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO), který by měl vytvořit a sepsat zbrusu nový zákon o hodnocení vlivu staveb EIA na životní prostředí. Evropská komise požaduje normu, která umožní odpůrcům staveb, aby se obrátili na soud, pokud si budou myslet, že studie EIA není kvalitní. Proti tomu se bouří stavební lobby, která se obává dalšího zdržování staveb. Pokud ovšem Brabec zákon nestihne, přestane Evropská komise proplácet všechny stavební projekty. Česko by tak přišlo o desítky miliard.

Nejistota provází všechny evropské záležitosti včetně toho, jakou agendu přidělí předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker české komisařce Věře Jourové. Až koncem roku se zjistí, jestli Česko letos přijde o další desítky miliard evropských dotací z minulého rozpočtového období 2007–2013. Například dotační program Životní prostředí letos vyčerpal jen desetinu z letošního přídělu 25 miliard a v ohrožení je také 20 miliard pro výzkumný program.

Z Lubence do Bošova

Sobotkova vláda nepřekročila stín svých předchůdců ani v investicích. Platí to zvláště u dvou nejdůležitějších oblastí, za něž jsou tradičně považovány doprava a výzkum.
Ministr dopravy Antonín Prachař se začíná prezentovat jako největší slabina Sobotkovy vlády. Prokázal to během přípravy rozpočtu dopravních staveb na léta 2015–2017. Vyplývá z něj, že vláda během svého funkčního období nezačne stavět žádnou z dálnic, které jsou podle jejího programu nejdůležitější, tedy se severní a východní částí pražského okruhu, druhým spojením Čech s Moravou po rychlostní silnici R35 ani s žádnou z „rakouských dálnic“ do Lince, respektive do Vídně.

Ředitelství silnic a dálnic se omezilo na realizaci zpravidla předražených zakázek, které byly zadány už v období ministra Aleše Řebíčka (ODS), jeho nástupci je však pro jejich bezvýznamnost odkládali. Už se začala stavět rychlostní silnice R49 z Hulína do Fryštáku, část karlovarské silnice R6 z Lubence do Bošova, obchvaty Dubé a Chrudimi.

Zatím se nenašla cesta, jak zachránit investice do desítek výzkumných center, které vyrostly za evropské peníze po celé republice. Centra zatím ani nezačala s projekty, kterými by si mohla vydělat na provoz, jak předpokládaly původní plány z dílny ministrů Topolánkovy vlády. Proto výzkumníci žádají od státu 5–7 miliard ročně. K odpovědnosti za rozhodnutí, jestli je lepší investici odepsat a připustit, aby se nové budovy změnily na běžné kanceláře, anebo jestli existuje cesta, jak je bez zbytečně velkých výdajů přece jen zprovoznit, se zatím nepřihlásil ani vicepremiér pro výzkum Bělobrádek, ani ministr školství Marcel Chládek (ČSSD).

Stabilita s podmínkou

V podtextu vládních kroků, jako jsou vyšší sociální výdaje, rezignace na boj s korupcí či snaha přidělit eurodotace komunálním politikům, zůstává skutečnost, že všechny přispívají ke stabilitě kabinetu, kterému velkou stabilitu nikdo nepředpovídal. Nejistá je jenom vyhlídka, jak dlouho vládě tato strategie vydrží.

Například ke zvýšení vládních výdajů ve prospěch státních zaměstnanců, celých sociálních skupin, zdravotníků, zemědělců, filmařů atd. dojde v roce 2015. Plánovaný rozpočet ukazuje, že nové výdaje pokryjí příjmy, které zajistí hospodářský růst. Ministerstvo financí ho letos i napřesrok předpovídá na 2,5 procenta. Vyšší vládní výdaje pak podle plánu pomohou k ekonomickému růstu v dalších letech. Předpověď na příští rok nemusí vyjít, jak svědčí zprávy o zpomalení ekonomického růstu už letos na jaře. Vzniká tím černý scénář, že vysoké vládní výdaje v příštím roce nestihnou přispět k oživení a že pouze způsobí rozpočtový schodek.

Proti kabinetu se může obrátit i to, že zanedbá boj s korupcí. Stačí počkat několik měsíců na první korupční skandály, o nichž bude jasné, že za ně minulá reprezentace opravdu nemůže.

Špatný model čerpání regionálních eurodotací se může prosadit politickou dohodou české vlády s Evropskou komisí. I v tomto případě se může opakovat historie miliardových sankcí, kterými Evropská unie potrestala Českou republiku za výpadky při kontrole v minulých letech.