Koncem dubna to bude šest měsíců, co je Praha bez městské rady. Spory mezi stranami v zastupitelstvu se nepodařilo překonat, magistrát nefunguje a rozvoj města je u ledu. Proč v Praze už půl roku nefunguje radnice a kdy to skončí? Převraty na radnicích nejsou po roce 2014, kdy do nich vstoupilo ANO, nijak výjimečné. Výčet Frýdek-Místek, Karlovy Vary, Ústí nad Labem, České Budějovice, Most, Opava zatím končí Brnem. Nikde ale krize netrvá tak dlouho jako v Praze. Po volbách v říjnu 2014 složilo městskou radu v Praze pět stran, vedle ANO a ČSSD ještě Trojkoalice (zelení, lidovci a Starostové). Praha přišla o radu 28. října 2015, když byli odvoláni čtyři z jedenácti radních. Během šesti měsíců se nepodařilo novou koalici vytvořit, i když se jednání účastnili TOP 09, ODS, Piráti, nezávislí i komunisté. Dnes se snaží pět stran původní koalice obnovit spolupráci. V diskusním Salonu pojmenovali důvody chaosu v metropoli politolog Jan Bureš z Univerzity Karlovy a tři politici. Za rozpadlou koalici hovořil radní Jan Wolf z KDU-ČSL, spolu s ním pak předseda Strany zelených a bývalý náměstek primátorky Matěj Stropnický a opozici zastupoval předseda pražské organizace TOP 09 a starosta obvodu Praha-Libuš Jiří Koubek. Přislíbenou účast zrušila ČSSD, ANO odmítlo.

Co se to v Praze děje?

Koubek: Jsme v situaci, kdy dochází k atomizaci zastupitelstva. Poprvé tu nejde složit dvoučlennou koalici. Bez ohledu na to, jestli bylo v zastupitelstvu čtyři nebo šest subjektů, vždy ji šlo postavit. Dnes máme polorozpadlou koalici – a to se vyjadřuji slušně –, která je tvořena pěti subjekty. Atomizace došla i do Prahy a to je prvotní příčina, že se většina těžko hledá.

Stropnický: Velký počet stran není nic, co by mělo bránit vzniku stabilní koalice, která po volbách vznikla na značném programovém průsečíku. Bohužel ne všichni tam šli se stejnými úmysly, jaké deklarovali. Také se ukázalo, že u všech nebyla dostatečná vůle plnit programové prohlášení. Nejistotu vyvolává zvláště ANO, v diskusi s ním neplatí logické argumenty. Třeba si vezmu program ANO a zeptám se: Proč pro to nehlasujete? Nejsem schopen se dobrat odpovědi, která by se opírala o argumenty.

Wolf: Teď je podstatná otázka, proč se po šesti měsících vracíme k původní sestavě. Koalice s ANO a ČSSD měla změnit poměry po letech vlády ODS. Byla to jediná varianta, jak postavit radu z nových lidí. Problém byl v tom, že ANO žádný program nemá, takže se koalice skládala na systému „pojďme udělat něco lépe“. K rozpadu pak došlo, protože idea nebyla naplněna. Proto se skládala jiná, středopravá koalice, aby tam nebylo ANO. Když od toho odstoupili Piráti, řekli jsme, že půjdeme do koalice demokratických stran s ČSSD. Jenže největší problém byl na pravici, která není schopna se domluvit. To nás vrhlo zpátky do náručí staré koalice. Změna bez ANO nejde, proto bude změna s ním.

Stropnický: Do koalice s ANO nás odsoudila TOP 09 poté, co vyloučila ze strany vlastního kandidáta na primátora (Tomáše Hudečka – pozn. red.).

Koubek: Důvod, proč se šest měsíců nedá dohodnout, je malá schopnost ústupků. Všichni jsme trvali na svém, za poslední dobu jsem zaznamenal jen dva ústupky. První udělala TOP 09, když veřejně deklarovala, že se vzdává nároku na post primátora, i kdyby byla v koalici nejsilnějším subjektem, a nabídla, že se primátorem stane docent Svoboda z ODS. Není vina TOP 09, že ODS z nějakého nepochopitelného důvodu tuto možnost nereflektovala. Druhý ústupek udělal pan Stropnický, který teď nabídl, že nebude sedět v radě. Během těch šesti měsíců to byly jediné dva ústupky, které vytvářely možnost posunout jednání dál.

Wolf: Kdyby TOP 09 vygenerovala primátora, dopadli jsme při jednání o středopravé koalici také jinak. Vy jste ale pořád chodili, že máte dva kandidáty, a nechtěli jste je prozradit. Člověk nemůže vést koalici, když nemá lídra.

Když to zjednoduším, vznikla koalice, která měla odstranit staré struktury a začít s něčím novým. Očividně jí to ale nejde. Souhlasíte?

Stropnický: Zažil jsem to na vlastní kůži. Některé věci se začaly měnit a myslím, že dost pronikavě. V tu chvíli jsme narazili hlavně u sociálních demokratů a části ANO, která je s nimi propojená prostřednictvím paní Kleslové.

Wolf: Matěj má úplně pravdu, ale myslím, že největší problém je v jiné věci. Týká se to celé republiky. Lidé, kteří jsou v zastupitelstvech za ANO, se nikdy o politiku nezajímali. Kdyby aspoň za něco bojovali, jeden třeba za to, že žába bude chodit přes ulici, druhý že se postaví barák, ale ti lidé nikdy nic nedělali. Jsou nepolíbení i občanskou aktivitou. Najednou byli osloveni, pochopili, že hnutí bude dobrý výtah k moci, a tak do toho šli. Přišli lidé od policie nebo byli i nezaměstnaní.

Bureš: Ale to je v politice běžná věc, zvlášť když se standardní strany dostanou do krize jako v případě magistrátu koalice ODS a ČSSD. Měla už dost otřesnou pověst, tak je logické, že lidé slyší na něco jiného. ANO přišlo do politiky jako nové hnutí s novými lidmi, kteří sice neměli zkušenosti, ale to automaticky neznamená, že politika přestane fungovat. Ti lidé se musí postupně učit.

Koubek: To není nezkušenost, to je nezájem.

Wolf: Vezměte si Mariánský sloup. Přijde komunista a bude bojovat, ať tam je Stalin. Matěj tam sloup nechce, já ho tam chci. Ale ti lidé z ANO, těm je to jedno. Nevědí, jestli tam má, nebo nemá být.

Koubek: To se odráží i v programu zastupitelstva. Když to srovnám s tím, o čem jednalo zastupitelstvo v minulém období, tak dnes je to nesmírně jalové. Kdy se naposledy projednávala nějaká změna územního plánu?

Stropnický: To bylo, když jsem byl odvolán (říjen 2015 – pozn. red.).

Koubek: Nad tím žasnu. V milionové metropoli se od pádu náměstka Stropnického ani jednou nesešel výbor pro územní plán. To se děje v situaci, kdy máme tisíc navržených změn územního plánu, kdy město připravuje nový územní plán.

Stropnický: To souvisí s tím, že část odporu z ANO a ČSSD byla proti mně osobně, část proti mé agendě. Konflikt byl skutečně kolem problému město vs. developer, kolem pojetí dalšího rozvoje.

Bureš: Mně se také zdálo, že důvod krize není v tom, že hned po volbách vznikla nějaká neřešitelná, patová situace. Bylo tu jedno nové hnutí, které volby vyhrálo. Byla v tom jistá revoluce, ale počty hlasů nevylučovaly uzavření koalice. Rozpad začal sporem o stavební předpisy a kontroverze pak přešly do osobních vztahů. Asi k tomu přispěla i nezkušenost politiků, na jedné straně z ANO, možná i pana Stropnického.

Stropnický: V čem podle vás ta nezkušenost spočívala? Naopak myslím, že jsme se v té agendě územního plánování zorientovali až příliš rychle a změny nastaly příliš brzo.

Bureš: Možná nezkušenost v tom, jak řešit krizi. Půlroční krize ukazuje i to, že politici zatím neumějí řešit situaci, kdy se politická scéna téměř úplně rozpadne a kdy kvůli ní téměř přestávají fungovat základní povinnosti města vůči občanům. Úředníci se samozřejmě bojí cokoli rozhodovat, cokoli podepisovat – i to, na co mají pravomoci. Než se noví politici naučí dělat politiku, mohou se takové krize odehrávat častěji. Velký problém vidím nejen v neschopnosti nastavit nějaká přechodná pravidla komunikace, která by pomohla přes trvající politickou krizi, ale i jak město politicky a administrativně řídit. Belgie díky výsledku voleb prakticky rok sestavovala vládu, přesto úřady fungovaly a politická elita se dokázala dohodnout na základním minimu, co se dá odsouhlasit v parlamentu. Tady se mi zdá, že je problém navíc v komunikaci navenek. Kdybyste se zeptali běžných občanů v Praze, aby vám definovali, co je podstatou té krize, řeknou, že nevědí. Za půl roku veřejnost neví, proč se dívá s úžasem na nefungující hlavní město.

Stropnický: K tomu, proč se rozpadla koalice: zvenku to vypadalo, že se konflikt týká stavebních předpisů, ale do nich se projektoval větší spor o změny v územním plánu. My jsme trvali na tom, a paní radní Plamínková na tom trvá stejně jako já, že město si na začátku definuje veřejný zájem v daném území a teprve pak jedná o změně územního plánu. Žádost o změnu pak zamázne rovnou a řekne žadateli, že tady se stavět nebude. Žadatel to ví hned, může pozemek prodat a jít stavět někam jinam. Je to lepší, než aby se tři čtyři roky nebo třeba deset let držel na vlásku a případně se od něho vyžadovalo, aby něco přispíval, když postoupí do dalšího kola projednávání. To je hlavní spor s ČSSD, to je důvod, proč se tam nesmím vrátit. Krizi vyvolala sociální demokracie, která si myslela, že sestřelením jednoho Stropnického se potíží s územním plánem zbaví.

Wolf: Město v některých oborech funguje. Na radu předkládají nějaké tisky tři radní. Dolínek, Plamínková, Wolf, nikdo jiný (zbylí čtyři členové rady jsou z ANO – pozn. red.). Můžeme si myslet, co chceme, jak kolega Dolínek z ČSSD řídí dopravu. Ale v každém případě se tisky předkládají, tvoří se. To platí i pro školství, které Dolínek převzal po odvolané kolegyni. Byla kauza kolem Třebešína, vyřešila se. Sport mám já a poté, co se radnice rok nedokázala domluvit na Evropském městě sportu, se teď už jen ladí konkrétní aktivity. Totéž platí pro radní Plamínkovou.

Koubek: Do pražské rady předkládají materiály tři radní. Ale zákon o hlavním městě Praze přesně říká, kolik má radních být. Je tam přímo jedenáct. Vytáhl jsem si také, jak pracují komise. Řídicí rada společného dopravního systému Prahy a Středočeského kraje se nesešla ani jednou. Komise nad přípravou nového Metropolitního plánu – není tam ani čárka. Komise pro rozvoj sociálního bydlení – zřejmě jedna jediná schůzka. Komise pro čističku se sešla naposledy v září. Opravdu Praha totálně stagnuje – a to se dříve zřejmě nikdy nestalo.

Nehrozí zároveň opačné riziko? Lítačka byla zavedena, i když o tom rada ani zastupitelstvo nic nevěděly. Vznikla nedůstojná smlouva s Pekingem. Nechová se Praha bez jasné mocenské struktury jako utržená ze řetězu?

Koubek: Nepamatuji si v minulém volebním období, že by do zastupitelstva chodily materiály od jednotlivých radních, které rada předtím neprojednala, nebo dokonce projednala, a neschválila. To byl případ Pekingu.

Wolf: To je ale celkem logické.

Koubek: Není to logické. Polorozpadlá rada nevykonává svou činnost a přenáší odpovědnost na zastupitelstvo, kde se tvoří ad hoc koalice. Je to velice nepřehledné.

Wolf: Máte pravdu, ale je to logický důsledek toho, že v radě nemáme koalici. Koalice skončila v říjnu a radní jsou sami za sebe. Pro město představovalo uplynulých šest měsíců očistec, myšleno v dobrém. Nedovedu si představit, kdyby byla jakákoli koalice, že by prošel tisk o snížení počtu heren ze čtyř set na sto dvacet. To je historický výkon.

Bureš: Zase to ukazuje, jak byl rozumný obecní zákon, podle něhož má každý zastupitel právo podávat návrhy. A jestliže je rada postavena na principu, že každý radní musí být zároveň zastupitel, pak každý z členů rady může v krizi předkládat návrhy přímo a zabránit úplné paralýze. Když nefunguje výkonný orgán, může ho nahradit zastupitelstvo. Ale ve chvílích krize se v rámci stran, které tvořily rozpadlou koalici, ztrácí odvaha pro nějaký odpor. Zastupitelé proto podpoří i špatné řešení jenom z obavy, aby to nevypadalo, že rada nebo město nefungují vůbec.

Stropnický: Obecní zákon ale nepamatuje na dvě věci, a tím jakoukoli dohodu komplikuje. Tady není možné vyvolat předčasné volby. Museli by odstoupit všichni zastupitelé a všichni náhradníci. To se nikdy nestane. Zadruhé je mandát radního mnohem silnější než mandát člena vlády. Ve vládě může přijít Babiš, že se mu ten nebo onen ministr nelíbí. V současných pražských podmínkách vyměníte jediného radního proti jeho vůli, a ztrácíte většinu v zastupitelstvu. Pak se odvolání znemožňuje.

Bureš: Nevím, jestli nápad se zjednodušením předčasných voleb je úplně šťastný. Kdyby to bylo snadné, máme krize každého půl roku a nejen v Praze. Dovedu si představit, že se pohádají dva tři strejdové někde v zastupitelstvu a vyvolají volby. To by vedlo k ještě menší stabilitě. Dnes zastupitelé vědí, že je prakticky nemožné volby vyvolat, tak je to nakonec donutí se přesto nějak dohodnout a vytvořit radu, která dovládne do řádných voleb.

Nejsou současné poměry riskantní? Kdybych byl mafián, na magistrátě snadno prosadím své špinavé kšefty. Podplatím radního a ten předloží návrh zastupitelům, kteří se ho budou bát odmítnout, aby to nevypadalo, že Praha nefunguje.

Wolf: Ale nemáte jistotu, že to váš radní prosadí. Nejlepší příklad jsou herny. Na nich se jasně ukázalo, že tohle neplatí. Na zastupitelstvu jich sedělo s těmi řetězy kolem krku spousta, zaměstnankyně plakaly, že přijdou o živobytí pro děti. Ta doba, kdy stačilo oběhnout pár zastupitelů nebo jednoho radního, je passé.

Zažíváme krizi samosprávy, Praha není výjimkou. Třeba může hlavní město ukázat ostatním cestu k řešení krize, jejíž rozměry se příliš neliší. Co tedy s tím?

Wolf: Pokud vůbec existuje vůle dojít k tomu, aby město mohlo fungovat, je jediná šance staronové řešení ANO, ČSSD a Trojkoalice. Není to optimální, raději bych byl s Topkou, ODS, možná ve finále s ČSSD. Když jsme ale schopni domluvit se s ANO, je to asi městotvornější hnutí než obě pravicové strany. Já si nechci brát Prahu jako rukojmí. Dnes je pražské zastupitelstvo jako malá sněmovna, která si přes Prahu řeší své půtky. Sněmovní strany se přes Prahu vydírají a my musíme hrát v tom, co je nám umožněno. Tyto půtky nejsou ve staronovém složení městské koalice. Když se domluvíme, nikdo nám ze sněmovny nehází klacky pod nohy.

Stropnický: Chování ANO a ČSSD je také paradoxní, když přijdou se stejnou podmínkou, že nemám být v radě, i když jsem se mezitím stal předsedou strany. To je naprosto bezprecedentní, aby přišly dvě politické strany a řekly, že se zelenými ano, ale bez toho jejich předsedy. Dovolil si tohle někdo tímhle způsobem požadovat?

Bureš: Na vládní úrovni k tomu zatím nikdy nedošlo. Jestliže je jednou úrovní pražské krize personální nevraživost, když ANO a ČSSD říkají, že koalice může být obnovena jen bez pana Stropnického, je absurdní a nesmyslné, aby v tom nátlaku pokračovaly. Když na něm strana trvá, měli by partneři ustoupit, aby rada vůbec byla obnovena.

Pak je ale otázka, jestli jde skutečně o personální problém a jestli v pozadí není odpor k tomu, co vy symbolizujete, tedy stavební předpisy a změny územního plánování, které chcete prosadit. Pak už to není věc ani programů, ale lobbistických zájmů za těmi politiky, kteří nechtějí připustit, abyste znovu přišel s těmito návrhy. Potom rozumím, že to je obtížně řešitelný spor.

Koubek: Je to absurdní o to víc, když si ANO klade v případě primátora ultimativní požadavek, že to bude paní Krnáčová. Tím vytváří jasnou hranici nedohody s ostatními. Nejde o zásahy celorepublikového vedení, ale například TOP 09 nepůjde nikdy do koalice s ANO, kde by byla primátorkou paní Krnáčová. Jestli zazněl tento požadavek, pak nezbývá, než aby se dohodla staronová koalice.