Spisovatel Albert Camus se obával, že se v budoucnu přestupníci zákona stanou soudci. Signál o tom, že se k něčemu takovému schyluje v Česku, přinesly dva páteční verdikty antimonopolního úřadu. Bez pomoci Camusovy věty jde jen těžko pochopit, proč experti úřadu, známého i pod zkratkou ÚOHS, vydali v pátek dva protichůdné, a ještě sporné výroky. Nejdříve pozastavili smlouvu se slovenskou firmou ATE, která měla od Nového roku provozovat leteckou záchranku na základně v Ústí nad Labem. Pak ovšem odmítli žádost, aby se pozastavilo plnění smlouvy mezi státem a rakouskou firmou Kapsch, jež má od prvního ledna nového roku dál vybírat mýtné na dálnicích. Přinejmenším selský rozum by přitom rozhodl obráceně.

Pro pár miliard navíc

U zakázky pro Kapsch sám antimonopolní úřad před necelým měsícem rozhodl, že při výběrovém řízení porušilo ministerstvo dopravy a jeho šéf Dan Ťok zákon o veřejných zakázkách. Pětimiliardovou zakázku svěřil firmě Kapsch bez soutěže v tzv. jednacím řízení a svůj postup zdůvodnil tím, že nic jiného nešlo stihnout. Přitom podle ÚOHS si ministerstvo časovou tíseň způsobilo samo, protože před deseti lety uzavřelo nevýhodnou smlouvu a od té doby se ji vážně nepokusilo změnit. Přes verdikt o přestoupení zákona nicméně bojovníci proti monopolům připustili, že smlouva platí a že se podle ní mýto může vybírat. Kdyby se nevybíralo, stát by utrpěl velkou ztrátu, až deset miliard korun za rok, vysvětlil ÚOHS.

U letecké záchranky si konkurent firmy ATE stěžoval, že Slováci měli být ze soutěže vyloučeni. Sice provozují leteckou záchranku na celém Slovensku, v Česku však nemají potřebnou licenci, jak předepisovala soutěžní dokumentace. Antimonopolní úřad ještě ve věci nerozhodl, předběžně však ministerstvu zdravotnictví zakázal smlouvu uzavřít. Logicky se nabízí pochybnost. Dostupnost akutní péče v Ústeckém kraji a vůbec v severozápadním cípu republiky je nedostatečná už dnes, uzavření jediné základny letecké záchranné služby může stát život řadu lidí.

Zmařené lidské životy tedy nejsou taková ztráta jako hrozba, že se pár měsíců nebude vybírat mýto? Nemluvě o tom, že v případě služeb jako letecká záchranka není veřejná soutěž nejlepší cestou při hledání dodavatele. Soutěž o nejnižší cenu dává smysl u výběrčích daní, ve zdravotnictví bývá často nejlepším řešením utratit peněz co nejvíce.

Jedna autorita, jedna pravda

Ještě vážnější je však jiná pochybnost. Může hrozící ztráta několika miliard zdůvodnit, že lze porušit zákon? Tím je ohrožen princip celé moderní občanské společnosti, jež stojí na rovnosti práv. Když zákon kvůli penězům přestoupí vláda, která má přece dávat příklad občanům a firmám, pak předem dává rozhřešení všem, kdo ji budou následovat a obejdou či překročí zákon kvůli vlastnímu zisku. Ke všemu nejde o výjimku. Veřejné soutěži se letos za podezřelých okolností vyhnulo i ministerstvo financí, když kupovalo software pro systém EET. Také tato zakázka pro americkou firmu IBM se může dostat před antimonopolní úřad, ovšem po precedentním rozhodnutí s mýtem není třeba mít obavy. I kdyby ÚOHS zjistil, že při zadání zakázky pro IBM byl přestoupen zákon, lze předpokládat, že nezastaví plnění smlouvy, která má přece přinést státu rovněž miliardy.

V Česku ještě nejsme tak daleko, aby si rozhřešení dával sám přestupník zákona, v případě mýta konkrétně ministerstvo dopravy. Přesto může při vhodně zvolené strategii počítat s tím, že najde soudce, například v podobě antimonopolního úřadu, který to udělá za něj.

Ti, kdo porušují zákony, fakticky vykládají právo a určují normy chování tak, jako kdyby byli soudci. Temná vize Alberta Camuse se tím do určité míry naplňuje. Zároveň to leccos vypovídá o modelech chování vysoce postavených přestupníků zákona. Jsou do té míry přesvědčeni o správnosti svého konání, že nepřipouštějí žádnou připomínku ani kritiku zvenčí. „Neexistuje žádná autorita kromě mé vlastní,“ popisuje myšlení některých soudobých držitelů moci filozofka Bettina Stangnethová v knize Myslet zlo. Kdo říká něco, s čím nesouhlasím, ten může být označen za fachidiota nebo prolhaného novináře. Antimonopolní úřad tedy ukázal, že se v jeho řadách žádní fachidioti neskrývají.

Pro pořádek – Camus se nebál pouze toho, že se přestupníci zákona stanou soudci. Jeho výrok z knihy esejů s názvem Rebel je ještě radikálnější: „Filozofie může sloužit všemu, dokonce k tomu, že se vrazi změní v soudce.“ To ovšem není případ České republiky.