Zdravotní pojišťovny odmítají podle zákona o svobodném přístupu k informacím poskytovat klientům všechny informace. S výjimkou Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) totiž tvrdí, že se na ně tento zákon nevztahuje, třebaže Nejvyšší správní soud říká opak. S názorem soudu souhlasí také ombudsmanka Anna Šabatová. Je přesvědčená, že pojišťovny jsou veřejnými institucemi, proto mají povinnost poskytovat informace v širším rozsahu.

Na ombudsmanku Šabatovou se obrátil občan, který si stěžoval na jednání zdravotní pojišťovny Revírní bratrská pokladna (RBP). Pojišťovna mu odmítla sdělit, jestli osoba, která ho fyzicky napadla a zranila, uhradila náklady na jeho léčení. Pojišťovna to odůvodňovala tím, že se na ni zákon č. 106/1999 Sb. vztahuje pouze v omezeném rozsahu.

„Podle právní analýzy, kterou si nechal zpracovat Svaz zdravotních pojišťoven ČR, je zaměstnanecká zdravotní pojišťovna z hlediska zmíněného zákona povinným subjektem pouze pro oblast své činnosti, v níž jí přísluší rozhodovací pravomoc. V praxi jde výlučně o oblast výběru pojistného na zdravotní pojištění,“ uvedl pro Echo24.cz Jan Vomlela, asistent ředitele RBP. I tak RBP nakonec informace občanovi poskytla, ale jako odpověď „na běžný vnější dotaz, nikoli ve vazbě na zákon o svobodném přístupu k informacím“.

Šabatová ale s postojem pojišťovny nesouhlasí. Nelíbí se jí, že pojišťovna odmítá upravit své vnitřní předpisy tak, aby se z poskytování informací stal standard. Za závažné označila, že všechny pojišťovny (kromě VZP) deklarovaly prostřednictvím Svazu zdravotních pojišťoven ČR, že zákon o svobodném přístupu k informacím nehodlají v celé jeho šíří aplikovat. „Aniž pro to předložily pádné argumenty ignorují právní názor nejenom náš, ale také ministerstva zdravotnictví a vnitra i Nejvyššího správního soudu,“ dodala ombudsmanka.

Liší se VZP od zbytku pojišťoven?

Šabatová svůj postoj odůvodňuje rozhodnutím Nejvyššího správního soudu z roku 2007. Soud tehdy potvrdil, že právě VZP je podle zákona č. 106/1999 Sb. veřejnou institucí, ale že se současně jakkoli neliší od ostatních zdravotních pojišťoven. S tím však nesouhlasí RBP. „VZP byla na rozdíl od zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven zřízena zvláštním zákonem. Právní rámec fungování obou „druhů“ pojišťoven je tak sice velmi podobný, nikoli zcela shodný,“ uvedl Vomlela.

Veřejný ochránce práv má na věc ale jiný názor. Jak uvádí Šabatová, zákon o svobodném přístupu k informacím sice nedefinuje, co je to „veřejná instituce“, soud ale její znaky vymezil přesně. A některé z nich, protože nutně nemusí všechny, RBP splňuje. „RBP byla zřízena rozhodnutím ministerstva práce a sociálních věcí; třetinu členů její správní i dozorčí rady jmenuje vláda; podléhá kontrole ze strany ministerstva financí a zdravotnictví a provádí veřejné zdravotní pojištění,“ vypočítává ombudsmanka.

Anna Šabatová nicméně nemá ze své pozice jinou možnost, než na nedostatky v postupu správních orgánů upozornit a doporučit změnu praxe. „V případě pojišťoven naštěstí zřejmě nejde až tak o rozšířený jev, alespoň soudě podle toho, že podněty v této oblasti jsou spíše výjimečné,“ sdělila Šabatová v kontextu případu nespokojeného občana.