Bude Bronislawu Komorowskému stačit k vítězství už první kolo, nebo se stávající hlava státu bude muset nechat potvrdit až v kole druhém? Ještě před pár měsíci to vypadalo, že prezidentské volby v Polsku se smrsknou jen na tuto otázku se stejným koncem. Po nedělním, úvodním kole je všechno jinak. Komorowski nejen nevyhrál už v prvním kole, ale nevyhrál vůbec.

A i když jeho ztráta na vítěze prezidentského rozstřelu – kandidáta konzervativních kruhů Andrzeje Dudu – činí jen pár procentních bodů a existuje řada argumentů, proč by měl Komorowski zvítězit, jisté to vůbec nemá. Ostatně, pro mnohé překvapivý úspěch dnes již nežijícího Lecha Kaczynského v prezidentském klání před deseti lety budiž příkladem.

Nejdřív proč může mít Komorowski pocit, že měl, anebo alespoň má vyhrát. Je zkušeným politikem, byl ministrem obrany či maršálkem Sejmu, tedy šéfem dolní, důležitější komory polského parlamentu. Jakožto historik a disident spojený s hnutím Solidarita má i kvalitní životopis. A i jeho prezidentské vystupování je hodné respektu, ve srovnání se současnou českou hlavou státu by se dalo kacířsky říct, že je až nudné. A pokud by se mělo popsat jedním slovem, tak například „harmonie“. A byť mu nedávné průzkumy už neslibovaly těch 40‑50 procent jako před pár měsíci, stále se držel na špičce pelotonu. Proč tedy to prezidentské klopýtnutí?

Únava z liberálů

Příčin, na které to lze svádět, je hned několik. Třeba pocit jistoty, jenž Poláky ukolébal a vehnal jich k volebním urnám jen necelou polovinu (ale ani při minulých volbách nebyla účast nijak závratná – kolem 55 %). Anebo početný peloton prezidentských zájemců, který odsál hlasy, s nimiž Komorowski počítal – zvláště překvapil někdejší rocker Paweł Kukiz, jenž posbíral pětinu hlasů. Či poněkud mdlou předvolební kampaň (byť jakožto současný prezident byl v televizi častěji, na což si opozice stěžovala), navíc Komorowski někdy působil jako „taťka od piva“. A určitě mu nepomohlo, že odmítl přijít do televizní debaty prezidentských kandidátů. A třeba také to, že hlavní pozornost se soustředí na podzimní parlamentní volby.

Možná právě v tom posledním ale může být zakopán volební pes, byť trošku jiné rasy. Poláci jsou možná už unaveni téměř osmiletou vládou liberálů z Občanské platformy – a tedy i Komorowského – a nechtěli se změnou čekat až na podzim. O dvacet let mladší Duda, který kandiduje v konzervativních barvách Práva a spravedlnosti (PiS), by totiž ve srovnání s politickým veteránem Komorowskim neměl být žádným favoritem. Sice se také v politice pohybuje už nějakou dobu, ostruh hodných hlavy státu má ale znatelně méně a nižšího řádu. Působil v kanceláři nebožtíka Kaczynského (a jen náhodou unikl tragickému osudu při letecké havárii u Smolensku, kde tehdejší prezident a další členové polské vládnoucí elity našli smrt), stal se radním v Krakově, od loňska je europoslancem. V kampani působil ale rázněji, připraveněji. Volil tvrdší slova směrem k Moskvě, Berlínu a zvláště pak Bruselu, kde Polákům slibuje „suverénnější postavení“. Neboli snaží se je přesvědčit, že dosavadní politika liberálů – být v unijním mainstreamu – nemusí být pro Varšavu až tak výhodná.

Otevřený konec

Jakkoliv jde i v polských prezidentských volbách o souboj osobností, nejen podprahově se tu vede i stranický souboj, jakási příprava na volby parlamentní. Ostatně zisk Andrzeje Dudy je nejen v intencích průzkumů týkajících se jeho popularity, ale zapadá i do obliby Práva a spravedlnosti. Této spojitosti se pokoušeli využít i Dudovi oponenti, kteří kandidáta PiSu vykreslovali jen jako masku na tváři předáka konzervativců Jaroslawa Kaczynského.

Pro Komorowského je stranickost klání naopak na škodu. Nechal se shodit z piedestalu nadstranického prezidenta a zahnat do preferenčního intervalu Občanské platformy. Nic nepomohlo ani přesvědčování Poláků, jak se za vlády liberálů ekonomika postavila na nohy a jak jejich země jako jedna z mála v Evropě vyšla z ekonomického útlumu se vztyčenou hlavou. Víc než úctyhodná makroekonomická data Poláky zajímá, kolik mají v peněženkách.

Po výprasku v prvním kole se Komorowski již krátce po uzavření volebních místností pokusil voliče mobilizovat a apeloval na „racionální síly“. Volební finále ovšem zůstává otevřenou záležitostí. Ostatně stačí i pohled na předchozí dvoje volby, v nichž si vždy kandidát konzervativců polepšil víc než liberál – byť v minulém klání Jaroslaw Kaczynski Komorowského nepřeskočil (oproti svému bratru Lechovi, který v roce 2005 předběhl Donalda Tuska) a dotáhl jen neznatelně. Rozhodující možná bude přímý střet obou finalistů v televizní debatě. Tedy pokud Komorowski tentokrát přijde.