Příběh H-Systemu jako příběh rozsáhlého podvodu, který připravil tisíc lidí o úspory a jehož protagonista byl po zásluze potrestán, dostává trhliny. Nabízí se druhý možný výklad, podle kterého se příběh odehrál dle stejných zákonitostí jako konkurzní podvod. Majetek H-Systemu v hodnotě stovek milionů až miliard se v něm dostal za směšně nízkou cenu pod kontrolu jiných podnikatelů.

Čisté a prázdné ruce

Pětadvacátého července roku 2000 přijal premiér Miloš Zeman členy občanského sdružení Maják. Zastupovali část podvedených klientů H-Systemu, kteří uvěřili slibům, že stačí do firmy vložit v průměru milion korun a oni za to dostanou domek za Prahou. Zeman jim také něco slíbil. Policie podle něho případ důkladně vyšetří v rámci protikorupční akce Čisté ruce. „Věc bude dotažena až do zatčení pachatelů a do zjištění, kam se poděly vklady klientů,“ prohlásil Zeman podle svědectví členů Majáku.

Pak to šlo na tuzemské poměry slušným tempem. Žalobu na majitele H-Systemu Petra Smetku a další tři manažery dokončil státní zástupce v srpnu 2001. V září 2002 začal proces, v únoru 2004 soudce pražského Městského soudu Kamil Kydalka odsoudil Smetku za podvod na dvanáct let, manažery Jaroslava Vítka, Jaroslava Eliáše a Ladislava Tůmu na devět a půl roku. „Projekt H-System měl charakter pyramidové hry. Kdo přišel pozdě, měl smůlu,“ popsal Kydalka, čeho se Smetka a jeho manažeři dopustili. Odvolací soud potvrdil verdikt nad Smetkou o dva roky později.

Zemanova akce Čisté ruce zaznamenala svůj největší úspěch a zdálo se, že se tak podařilo všechno vyřešit. Nevyřešilo se však nic, především podvedení klienti, kteří se přihlásili o náhradu, zatím dostali zpátky pouze sedm procent z požadované částky. Dosud běží spory o majetek, který zbyl po zkrachovalé firmě. Například minulou středu zamítl městský soud žádost konkurzního správce Jaroslava Monsporta, ať se vystěhují rodiny, které svépomocí dokončily domy rozestavěné H-Systemem a nechtějí za ně znovu zaplatit. Zarputilý konkurzní správce to nevzdá: „V každém případě podám odvolání. A i když dnešní rozhodnutí před odvolacím soudem obstojí, tak mi nezbude nic jiného než prodat tyto domy i s těmi osobami,“ prohlásil.

Nekonečné soudy bez výsledku

Neschopnost justice a státních úřadů dotáhnout případ do konce a odškodnit oběti ukazuje, že historie o podvodnících, kteří chtěli okrást nevinné občany o peníze, k vysvětlení případu H-System nestačí. Teoreticky ani nemusí být správná.

S výjimkou klíčového verdiktu soudce Kydalky přitom tuzemská justice proti údajným podvodníkům příliš aktivně nepostupovala. Pozoruhodný je případ manažerů Vítka, Eliáše a Tůmy. Kydalka je sice odsoudil skoro na deset let, Vrchní soud v Praze však rozsudek zrušil a po dalších letech procesů rozhodl, že manažeři dostanou pouze podmíněné tresty. Podle zdůvodnění byla jejich účast na podvodu jen minimální. Ještě 20. prosince 2012 Nejvyšší soud verdikt zrušil, o dva týdny později však vyhlásil prezident Václav Klaus svou slavnou a tolik kritizovanou amnestii, která se vztahovala i na tři tak dlouho souzené manažery.

Další z velkých procesů v případu H-System rozhodoval o vině vedoucích úředníků pražské pobočky Komerční banky, kteří firmě půjčili 800 milionů korun. Úvěrového podvodu se spolu se Smetkou měl dopustit ředitel Miloslav Novák i jeho náměstci Vladimír Gulla a Oldřich Machalický. „Machalický, Novák a Gulla pod taktovkou Smetky vytvořili model, že úvěry pro Smetkovy firmy běžely jako na běžícím pásu, a to dokonce tak, že banka nic nezaznamenala ani dlouho po jejich odchodu a splatnosti úvěrů,“ popsal přestoupení zákona státní zástupce Boris Havel. Vrchní soud v Praze však v roce 2011 jejich stíhání zastavil. Poskytování úvěrů Smetkovi prý nebylo možné nazvat podvodem, maximálně mohlo jít o porušování povinností při správě cizího majetku, to však už bylo promlčeno. Verdiktu se nedočkal ředitel Novák, který se během osmiletého procesu zastřelil.

Justice se zajímala i o další aktivity Smetky, který v 90. letech rozjel celou řadu velkých stavebních projektů. Nějaký výsledek se dostavil pouze v roce 2007. Tehdy rozhodl Vrchní soud, že podnikatel podvedl Českou spořitelnu při čerpání úvěru na přestavbu pražského hotelu Kriváň. Nevyměřil mu však žádný trest s odůvodněním, že si už odpykává dvanáctileté vězení.

Kam přišlo jeden a půl miliardy

Smetka zůstal v případě H-Systemu jediným člověkem, který byl pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody. Ještě slabší výsledky zaznamenaly státní orgány při odškodnění podvedených klientů H-Systemu. Nejvyšší údaj o zajištěném majetku dosahuje částky 280 milionů korun, přitom H-System dostal od klientů miliardu a od Komerční banky 800 milionů.

Celkem 140 rodin, které spoluzakládaly Stavební bytové družstvo Svatopluk, převzalo po krachu H-Systemu odpovídající počet rozestavěných domů, které na vlastní náklady dokončilo. Povolil jim to konkurzní správce Karel Kudláček, který svůj verdikt zdůvodnil tím, že jinak by rozestavěné budovy spadly. V roce 2000 vystřídal Kudláčka nový správce Jaroslav Monsport. Podle něho byly rozestavěné domy součástí konkurzní podstaty a začal po členech družstva Svatopluk vymáhat peníze. Osmdesát z nich, kteří bydlí ve Velkých Přílepech, skutečně zaplatilo po milionu korun. Tím proběhla legendární třetí úhrada za jediný dům. Šedesát rodin z Horoměřic se však s Monsportem nedohodlo a jejich spor řeší soudy. Konkurzní podstata tím ovšem přišla maximálně o dalších 60 milionů.

O dalším majetku, který zůstal po H-Systemu, se neví. Chybí skoro jeden a půl miliardy, které zmizely neznámo kam. Nejde vyloučit, že Smetka byl geniálním finančníkem, který stihl vybrané peníze převést prostřednictvím nastrčených firem na zahraniční konta. Nic o tom ovšem nezjistily ani soudy, které se případem léta zabývaly. Smetka se o vyvedení svého majetku do ciziny opravdu pokusil poté, co byl policií obviněn, a to i přesto, že soudy jeho finance i nemovitosti obstavily. V roce 2007 podle protikorupční policie Smetka zorganizoval fingovanou exekuci svého domu a pozemku v Rabyni. Výnos z exekuce ve výši 29 milionů měla inkasovat švýcarská firma, policii se však miliony podařilo zablokovat na účtu exekutora. Smetku pak nechal soudce Kydalka převézt do vězení, i když odvolací soud s H-Systemem ještě neskončil.

Státní zástupce Havel prohlásil v rozhovoru pro ČT, že Smetka stihl po roce 2000 prodat majetek za 120 milionů, i když mohl posloužit k odškodnění klientů. Neuvedl, jestli Smetka získal tyto majetky s použitím peněz H-Systemu.

Stokrát vyšší cena pozemků v Lichocevsi

Existuje ještě jedna možnost, že se peníze vypařily během konkurzu, například nešikovností konkurzních správců. H-System nakoupil téměř dva miliony metrů čtverečních, tedy 200 hektarů pozemků za severozápadním okrajem Prahy, konkrétně v Horoměřicích, Velkých Přílepech, Statenicích a Lichocevsi, vedle toho ještě 23 tisíc metrů čtverečních v pražských čtvrtích Bohnice a Libeň. Podle odhadů z doby před konkurzem dosahovaly pozemky ceny 213 milionů korun, z dnešního pohledu jde o neuvěřitelně nízkou částku. Pozemky ve čtyřech zmíněných obcích se dnes prodávají v ceně minimálně dva tisíce korun za metr čtvereční. Nemusí přitom jít pouze o pozemky stavební, stejnou cenu má i zemědělská půda, pokud územní plán obce počítá s tím, že se na ní bude stavět. Všechny pozemky, které před konkurzem patřily H-Systemu, jsou dnes zastavěny, anebo územní plány se zástavbou počítají. Podle dostupných informací územní plány počítaly s výstavbou už před konkurzem H-Systemu. Dnes by měly pozemky H-Systemu hodnotu nejméně čtyř miliard korun, i kdyby na nich nestál jediný dům a nebyly opatřeny inženýrskými sítěmi. Zní to neuvěřitelně, ale věřitelé mohli počkat, a dokonce i při zakonzervování majetku zkrachovalé firmy by své peníze dostali zpátky i s úroky.

Odhady staré sedmnáct let určily v Horoměřicích cenu pozemků H-Systemu na 700 korun za metr čtvereční, ve Velkých Přílepech dosahovala odhadní cena 500 korun, ve Statenicích 250 korun a v Lichocevsi, obci ležící pět kilometrů za Prahou jen 15 korun.

V Lichocevsi patřilo H-Systemu 100 hektarů, které měly podle odhadu cenu patnáct milionů. Lidové noviny v roce 2003 informovaly, že konkurzní správa prodala spekulantovi s pozemky 85 hektarů za 17 milionů, tedy zhruba za pět let starý odhad. Obchodník se jich prý obratem zbavil za 200 milionů, dnes jsou ještě desetkrát dražší.

Pouze od členů Stavebního družstva Svatopluk, kteří jsou ovšem přímými účastníky případu H-System, konkurzní správci obdobně naložili s pozemky ve Statenicích. Sedmihektarový pozemek koupil zájemce v konkurzu za 12,5 milionu, stál tedy necelých 200 korun za metr čtvereční. Po roce 2005 na něm vyrostla luxusní rezidenční čtvrť, na níž developer vydělal řádově stovky milionů.

V prodeji za nízké částky byli správci konkurzní podstaty pozoruhodně důslední. Lidové noviny informují, že parcelu H-Systemu o rozměrech 3500 metrů čtverečních v Praze-Libni koupila v roce 2002 firma Skanska za 1,5 milionu. Nový majitel nechal pozemky ocenit na 4,3 milionu a směnil je s Akademií věd ČR za čtyři jiné parcely. Největší z těchto parcel Skanska později nabízela skoro za 10 milionů. Správci kritiku věřitelů, že prodávají příliš lacino, odmítali s vysvětlením, že nejsou realitní makléři a že majetek prodávají podle zákonných předpisů.

Bývalý šéf družstva Svatopluk Pavel Středa tvrdí, že firma investovala do inženýrských sítí a že součástí majetku H-Systemu byly také projekty nové výstavby. Některé z projektů se prý později uskutečnily.

Dostupné informace ukazují jednoznačně, že konkurz vyhlášený v roce 1998 neměl v úmyslu zachránit podnikatelský záměr, který se dostal do problémů, ale nejpozději od roku 2000 šlo o prostou likvidaci. Bez zásahu soudu však H-System mohl uspokojit všechny své věřitele, a navíc vydělat. Podnikatelé, kteří za minimální cenu převzali pozemky připravené na novou zástavbu, Smetkovy plány dotáhli a přišli si na vysoký zisk.

Zažít konkurzní podvod

O konkurzních podvodech se často mluví, málokdo si však dokáže představit, o jak krutý zásah do vlastnických poměrů se jedná. Princip je v zásadě jednoduchý. Podnik s relativně slušným majetkem zapomene zaplatit menší pohledávku, případně jeho věřitel žádá vysokou splátku okamžitě. V severních Čechách byl vyhlášen konkurz, protože dlužník nestihl splatit několik desítek milionů během týdne po třiadvacátém prosinci. Dosavadní majitel by peníze sehnal, například mohl po Novém roce požádat o půjčku spřízněného investora z Norska. Ovšem ve chvíli, kdy soudce vyhlásí konkurz, je všechno ztraceno a dosavadní majitel už svou firmu zpátky nedostane, i kdyby chtěl půjčku vrátit desetkrát.

Konkurzní podvod pokračuje tím, že majetek převezme konkurzní správce, který zkrachovalou firmu s veškerými nemovitostmi a možnými finančními rezervami prodá za zlomek tržní ceny předem domluvenému kupci. Dražbu sice musí oznámit veřejně, takové pravidlo však lze obejít, když oznámení vyjde jako nenápadný inzerát v okresním tisku. Firma změní majitele, který zaplatí jen symbolickou částku, naopak dosavadní vlastník se zpravidla dostane do situace, že je bez prostředků a do konce života musí platit svým věřitelům. Před konkurzem jim dluhy splácel, teď se však od něho dočkají jen částky na úrovni procent své dosavadní půjčky. Získá pověst podvodníka a nemá se kam obrátit o pomoc, protože soud už o jeho konkurzu přece jednou rozhodl a další soudy ho žádají, ať vyrovná zbylé dluhy. Přitom může sledovat, jak někdo jiný vydělává na jeho investici.

H-System a jeho majitel mají stejnou zkušenost. Na tom nic nemění, že podobnost s konkurzním podvodem může být čistě náhodná. První žádosti o vyhlášení insolvence H-Systemu dorazily na Krajský obchodní soud v Praze už v září 1997, nešlo však o velké částky, v celkovém objemu o 10 milionů korun. Smetka se s některými věřiteli domluvil, další ignoroval a také se dlouho nic nedělo. V listopadu 1998 však soud konkurz skutečně vyhlásil kvůli částce několika milionů. Věřitelé, kteří konkurz prosadili, většinu svých peněz už neviděli, a stejně to dopadlo s milionovou investicí skoro tisícovky klientů H-Systemu. Částku 800 milionů zaplatil za Komerční banku stát při jejím oddlužení v roce 2000.

Jak zachránit právní vědomí

Smetka není nevinný. Přemluvil stovky občanů k investici, kterou nedokázal ohlídat, a způsobil jim vážnou škodu. Také se dá jen těžko zpochybnit, že se po svém obvinění pokusil skrýt před justicí svůj majetek v cizině a že při tom částečně slavil úspěch. Nikdy však nepřiznal, že projekt H-Systemu zamýšlel jako podvod a soud mu úmysl nedokázal.

Přesto klienti H-Systemu o své peníze nepřišli, dokud H-System fungoval, protože držel pozemky, jejichž hodnota trvale a rychle rostla. Naději ztratili koncem roku 1999, v okamžiku, kdy byl vyhlášen konkurz. Když jim premiér Zeman osm měsíců poté sliboval, že nechá případ vyšetřit, viníky potrestat a ztracené peníze dohledat, už jenom postupoval podle scénáře organizátorů konkurzu. Zkrachovalého podnikatele nechal s pomocí policie a soudů označit za nebezpečného podvodníka, a odvedl tak pozornost od laciného rozprodávání majetku, který mohl uspokojit nároky klientů.

O kvalitě práce konkurzních správců lze jen spekulovat. Ministerstvo spravedlnosti může konkurz zkontrolovat až ve chvíli, kdy bude ukončen. Výprodej majetku H-Systemu pod cenou prověřovala na žádost senátora Jiřího Čunka protikorupční policie. Případ koncem minulého roku odložila, senátor však podal stížnost. Zároveň prosadil, aby se historií H-Systemu zabýval senátní podvýbor pro lidská práva. „Zkušenost s H-Systemem poškozuje právní vědomí. Lidé si mohou říci, že se prostě krade a bez ohledu na justici se dál bude krást. Pořád ale věřím, že můžeme dostat odpovědi na své otázky a že se důvěra může obnovit,“ vysvětluje svou motivaci senátor.