Majitel loterijní skupiny Synot a od loňska senátor Ivo Valenta na první pohled připomíná jakéhosi menšího Babiše. Také se z miliardářského piedestalu nevydržel dál dívat na „neschopné a zkorumpované politiky“ a rozhodl se jim to ukázat a také si pořídil vlastní mediální platformu.

Monacký rezident však přirovnání k ministru financí odmítá a má v tom aspoň zčásti pravdu. On totiž vybudoval vlastní fenomén regionálního, konkrétně slováckého mocipána. Štědrými dotacemi do sportu, folkloru a nemovitostí přebil morální výhrady obyvatel nejreligióznějšího kraje v republice vůči příjmům z herního průmyslu. Při neustálém skloňování Slovácka ale Valenta nezapomíná na svůj byznys a chystá se v Senátu bojovat proti zpřísnění hazardu, jež připravuje vláda.

Udělal jste něco podobného jako Andrej Babiš. Oba jste podnikatelé, kteří vstoupili do politiky i do médií. Vy jste letos koupil podíl v serveru ParlamentníListy.cz. Byl pro vás Babiš inspirací?

Určitě ne. (smích) To mě ani nepřirovnávejte, to bych nerad. My spolu nemáme dobré vztahy, viděli jsme se jen dvakrát v životě. Na rozdíl od pana Babiše jsem v médiích byl už před politikou, mám na mysli Dobrý den s Kurýrem (regionální týdeník na Slovácku – pozn. red.). V současnosti mám aktivity v médiích i v zahraničí, na Ukrajině nebo v Rumunsku.

A proč zrovna Parlamentní listy?

Ta věc šla kolem mě. Viděl jsem, že je to taková facebooková varianta vyjadřování všech možných názorů, líbila se mi ta pestrost, tak jsem do toho vstoupil.

Znal jste se předtím se zakladatelem Parlamentních listů Michalem Voráčkem?

Znali jsme se. Věděl jsem, že byl u zakládání některých médií, že je dobrý. Líbily se mi jeho názory, jeden druhého jsme si začali vážit.

Proč by vlastně měli velcí podnikatelé vstupovat do politiky a do médií? Není to deformující pro demokratický systém?

Odpovím na první otázku. Stoprocentně ano a mělo bych jich tam být víc. Podnikatelé si na začátku privatizace hodně pokazili renomé, teď si ale zaslouží reparát. Je dobré, když vnesou do politiky návyky z podnikání jako vedení lidí, získávání prostředků, odpovědnost a tak dále. Co se týče médií, to ukáže budoucnost. Jestli lidem bude vadit, že třeba majitelé ovlivňují obsah, tak přestanou ta média číst.

Jako zastánce podnikatelů vystupovala a vystupuje třeba ODS a další pravicové strany. Podle vás tyto strany zklamaly?

Určitě. Zklamali všichni jak na pravici, tak na levici. Úplně rezignovali na střední vrstvu podnikatelů, na malé podnikatele i na živnostníky. Všechno jim naslibovali, a pak na ně zapomněli, vůbec se jim nevěnovali. Současná vláda, která je řekněme velkopodnikatelsky levicová, je vstřícná k zaměstnancům a velkým firmám.

Proč jste tedy letos poslal ODS dva miliony?

Protože si myslím, že odéeska i další strany se poučily a začaly obracet rétoriku a bojovat o malé podnikatele. My jsme je podporovali vždycky, otec byl členem ODS ještě v Rožnově pod Radhoštěm. Teď, když jsou pravicové strany zadupané, je třeba jim pomoct, i když to chce větší odvahu.

Říkáte, že jste mluvil s Babišem dvakrát. Probíral jste s ním jako s ministrem návrhy na změnu loterijního zákona? Narážím na červnové tvrzení poslance Ladislava Šincla z ČSSD, podle kterého jste se s Babišem domluvili na vstřícnější zákonné úpravě pro hazard…

Už jako senátor jsem usiloval o návštěvu na ministerstvu, protože jsem měl mnoho regionálních témat. Například budoucnost věznice v Uherském Hradišti, maloobchodní prodej, tržnici, plánovaný rozsah EET. Setkali jsme se asi před čtyřmi měsíci. Měl jsem s sebou svůj tým. Na konci byl asi pětiminutový prostor, kdy jsme zmínili loterie. Položil jsem na stůl pár argumentů a tím to skončilo, pak jsem šel na jednání k panu náměstkovi o patro níž, kde jsme řešili loterie už bez ministra.

Jak tedy Šincl na to obvinění podle vás přišel?

Myslím si, že se spíš panu premiérovi hodilo, že tam má takového troubu, který udělá medvědí službu a bude se trefovat do Babiše. Oni se potřebují navzájem vyvažovat. Pan Šincl byl prostě nástroj. Doteď jsem to úplně nepochopil. Kdyby to bylo na Slovácku, tak bych mu jednu cinknul po hlavě.

S Babišem jste se poprvé viděl na otevření jeho restaurace ve Francii, je to tak?

Ano, byl jsem tam pozvaný lidmi z monacké enklávy. Zajímalo mě to, sám mám restaurace, hotely. S panem Babišem jsem mluvil pět minut. Strávil jsem tam pak asi hodinu a půl, poděkoval a jel jsem pryč.

Máte pocit, že Babiš tématu hazardu rozumí?

Myslím, že ne. Udělal jednu velkou základní chybu, že se obklopil lidmi, kteří jsou aktivističtí, všechno viděli jenom z jednoho pohledu. Ministr jakožto regulátor se musí dívat i na tu druhou stranu a vyvažovat. Zákon, tak jak ho na ministerstvu stavěli, byl na začátku úplně katastrofální, pak se malinko srovnal, ale v závěru tam ve vládě zase vložili nesmysly, které by tohle podnikání zmáčklo a otevřelo dveře nelegálním provozovatelům.

Říkáte, že nejste v konfliktu zájmů, že jako senátor nemáte šanci ovlivnit třeba legislativu o hazardu. Ale členství v parlamentu přece je o ovlivňování zákonů. Proč jste tedy senátorem?

Já tam nejsem kvůli loterijním zákonům, ale hlavně proto, abych pomohl Slovácku. Práce senátora také není jen v parlamentu, aby čekal celý měsíc na zákony, ale je to hlavně práce v regionu, navštěvování politiků, starostů a řešení lokálních problémů. Když člověk někam přijede jako senátor, tak se věci pohnou rychleji vpřed.

Takže až se bude v horní komoře hlasovat o nových vládních návrzích pro hazard, tak se zdržíte (mj. se počítá se zvýšením daně z 20 až na 35 %, povinnou přestávkou po dvou hodinách hry, povinnou zavírací dobou heren od 03.00 do 10.00 nebo zákazem automatů v restauracích)?

Určitě se nezdržím. Budu mít asi hodně připomínek, uvidíme, v jakém stavu zákony přijdou do Senátu. Před vystoupením řeknu, že bych mohl být ve střetu zájmů. I když si to nemyslím, moje vystoupení povede jiným směrem, spíš obecně o regulaci, že přivádí do měst nelegální hazard, daňové úniky a kriminalitu. Myslím, že v tomto směru budu mít mezi senátory spojence, kterým se to také nelíbí.

Už o těch zákonech s kolegy hovoříte?

Přiznám se, že ne, potkávám se s nimi jednou za měsíc, měsíc a půl, s některými častěji na výborech, toho času na projednávání čehokoli jiného je strašně málo.

Co vám na vládním návrhu zákona o loteriích nejvíc vadí?

Nejvíc to, jakým způsobem to vznikalo – bez odborných skupin, bez naší asociace, bez velkých hráčů, ti byli přizváni až v závěru. Byl to paskvil, se kterým se už nedalo nic dělat, a postoupilo se to v tomhle stavu dál. Samozřejmě mi vadí také skokové navýšení daní. Přece není správné zatížit legální loterijní společnosti a neřešit ty nelegální. Na zahraničním internetu podnikají s českými weby stovky firem, nabízejí nelegální sázky, nejsou tady zdaněné – a nikdo to neřeší.

Dá se to ale vůbec řešit?

Jistě. Jako asociace jsme dodali množství podnětů, v zahraničí je spousta příkladů. Současná podoba nového zákona už to jakýmsi způsobem pojmenovává a chce řešit. Na druhou stranu ale stěžuje podnikání tuzemských firem tím, že jim předepisuje snížení sázky, vypnutí po dvou hodinách. Nedokážu si představit, že na internetu budou dva produkty – ten první bude od českých firem s menší sázkou, nebudou se moci účastnit lidé ze zahraničí, a vedle budou neomezené weby ze zahraničí. Hráč půjde samozřejmě k nim.

Jak se dá ale zakázat, abych se s tabletem v restauraci připojil k zahraniční internetové stránce?

Samozřejmě se to zakázat nedá. Existuje ale způsob, se kterým přišly skandinávské a další země. Dávají takové provozovatele na černou listinu, která se zveřejňuje. Regulátoři v těchto státech si vyměňují seznamy a spolupracují. Tohle zabírá.

Kde je podle vás řešení sociálního problému, který s hazardem souvisí? Uliček, kde stojí jedna herna vedle druhé, lidi se zadlužují a zároveň hrají…

Pane redaktore, já jsem ho nabízel už před několika lety. Zaplať pánbůh, že ho přejali do nového zákona. Jsou to tzv. hráčské karty a monitoring. Hráč je registrovaný a nemůže si zahrát, pokud registrace neproběhne. Tou registrací rozumím ověření, jestli člověk není trestaný, závislý na alkoholu nebo třeba nedluží na výživném. Je už na státu, jak si to nadefinuje. Když už máme tohle, nerozumím jiným omezením, třeba tomu vypínání. Jako senátor i majitel skupiny, která v tom podniká, se vůbec nebráním nějaké formě regulace nebo popsání těch věcí. Tyto firmy dnes potřebují pravidla.

Nevadí vám, že nová úprava je výhodnější pro kasina?

Jsou kasina a herny. Podle nových pravidel to bude prakticky totéž, akorát jedno bude bez živé hry a jedno s živou hrou. My kasina, respektive licence, máme. Provozujeme je sice jenom s živou pokerovou hrou, ale pro skupinu je dobré, když budou pravidla, pak se umíme přizpůsobit. Musí být ale nějaké pětileté, desetileté lhůty, abyste mohl splnit náročné předpisy – např. kamerové systémy, určitou plochu, registrace. To za sto tisíc korun neuděláte. Na druhou stranu říkám, že to není dobře – když může působit jenom jedna skupina podnikatelů, tak diskriminuji druhou. A zároveň se otevírá prostor těm nelegálním náhražkám, jako jsou kvízomaty nebo ty tablety. Jsou tisíce hospodských, dělají to deset patnáct let, mají hypotéky, odevzdávají daně – a najednou jim řeknou, že automaty v hospodě končí. Co budou dělat? Pořídí si kvízomat nebo tablet. A doplatí na to i kasina, nikdo tam nebude chodit a chtít se registrovat.

V jaké fázi je arbitráž, kterou připravuje vaše firma proti Česku?

Naši vrcholní manažeři z Kypru poslali tzv. notice, kde jsme popsali situaci. Byl to vlastně první výkop několikaměsíčního cyklu. Ministerstvo mohlo najít nějaké shody nebo vysvětlení. Za tu dobu se nic neudálo a teď je období shromažďování argumentů, informací. Budou následovat další dopisy nebo akty, které to celé posunou směrem k arbitrážnímu řízení.

Nepřijde vám arbitráž jako trochu bizarní příklad vaší bipolarity? Jste podnikatel, který se bude přes firmu na Kypru soudit s republikou, jejímž jste zastupitelem...

Ten příběh začal před čtyřmi roky, když se přijaly změny poslance Farského, které zkrátily práva provozovatelů. Až pak jsem se stal senátorem. Mohl jsem manažerům říct, aby porušili všechna pravidla dobrého hospodaření, protože jdu do Senátu. Ale i právníci se usnesli, že něco takového není možné. Tak se rozjel spor. Nepovažuji to za bizarnost, naopak, jako senátor musím upozornit na to, že Česká republika schvaluje zákony, které nejsou v souladu s evropským právem.

Vy asi nejvíc ze všech politiků zdůrazňujete regionální, slováckou identitu. Přitom pocházíte z Valašska. Čím to, že jste do sebe Slovácko tolik nasál?

Já jsem se přiženil do Hradiště. Valašsko a Slovácko si jsou hodně podobné, ve folkloru, zájmu o sport, přístupu lidí k rodině. Mám k tomu všemu hodně blízko.

Jako podnikatel v hazardu jste vyhrál volby v regionu, který se dá označit jako nejkatoličtější v republice. A církev se k hazardu staví odmítavě. Jaké máte vztahy s církevními představiteli a politiky KDU-ČSL?

Vyhrál jsem proto, že jsem ukázal nějakou práci s lidmi, podporu, investice, včetně těch ze zahraničí, které jsme na Slovácko nasměřovali. Investovali jsme do věcí, které nebyly ani tak ekonomické jako spíš srdcové. Třeba hotel Slunce, taková investice se vrací za nějakých sedmnáct let. Když dneska přijedete do Hradiště, tak vidíte velký rozdíl od ostatních měst. S lidovci jsme historicky moc dobré vztahy neměli. Odešli jsme ze Starého Města do Hradiště kvůli lidoveckému starostovi, protože jsme s ním nenašli společnou řeč. Postupem doby, kdy jsme začali spolupracovat s jednotlivými starosty, se obrousily hrany. A mně je opravdu jedno, jestli je starosta oranžový, lidovecký nebo jiný. Vyhrál jsem hodně výrazně i ve vesnicích, kde volby vyhrává KDU-ČSL. Když jsem objížděl kulturáky, padalo hodně otázek na loterie, myslím, že jsem to lidem dokázal dobře vysvětlit.

Jste věřící? Chodíte do kostela?

Věřící v pravém slova smyslu nejsem, ale kostely navštěvuji. Ne za cílem modliteb, ale líbí se mi to prostředí. Děti jsem pokřtil, sám jsem křtěný. Církvi pomáháme v mnoha ohledech. I ve Starém Městě jsme nakonec přispěli na stavbu kostela.

A oni s tím neměli problém? Neodkazovali na sociální encykliky nebo něco podobného?

Ne, ne, vůbec. Oni nás znají a vědí, že nejsme žádní zločinci, ale lidé, kteří se umějí rozdělit, a že jsou to normální peníze. Naše nadace rozděluje v sociální oblasti, církevní oblasti a nikdo s tím nemá problém.

Po dlouholeté podpoře klubu Slovácko jste se stali hlavním sponzorem extraligy, skupina podporuje klub v Jablonci i Spartu. Proč věříte českému fotbalu?

Vždycky se dívám na několik let dopředu. Rozhodli jsme se, že investice do sportu budeme dávat všude tam, kde působíme, tedy nejenom v Česku nebo na Slovensku. Sport k tomuhle byznysu patří. U extraligy jsme viděli, že ten produkt je za relativně slušné peníze, třeba ve srovnání se Španělskem nebo Itálii, kde je pro nás nedosažitelný. Usoudili jsme, že je tu prostor, který si můžeme na čtyři až osm let pořídit, můžeme pomalu zviditelňovat značku. Zdálo se nám to zajímavé. Zároveň máme ke sportu velmi blízko, otec i my s bratrem jsme hodně sportovali.

Co vám řekli fanoušci ze Slovácka na to, že jste se domluvil na partnerství se Spartou?

No, dali mi nakládačku. Byl jsem celý den přilepený na Facebooku a odpovídal. Musím říct, že jsem to nečekal. Ale na druhou stranu mě to potěšilo, protože jsem zjistil, že ti kluci a holky jsou opravdu srdcaři. Měl jsem s nimi také jedno sezení a snad se mi to podařilo vysvětlit.

Pociťujete ještě důsledky přes deset let staré úplatkářské kauzy, v níž jste byl nakonec odsouzen k podmínečnému trestu? Vzpomněli si na to lidé v kampani před volbami do Senátu?

Je to pro mě uzavřená kapitola, nechtěl bych se k tomu už vyjadřovat.

Prosazujete vznik ministerstva sportu. Kde vidíte další možné zdroje, když jsou státní rozpočty trvale schodkové?

Vidím více kanálů. Jednak klasicky z rozpočtu, podle mě je povinností státu podporovat sport. Když se dává na kulturu jedno procento HDP, tak neméně důležitý je i sport. To ať se radši ušetří na úřednících. Druhým kanálem může být daňová asignace – dát firmám prostor, aby mohly nasměřovat peníze do svého regionu.