O historický okamžik opravdu nejde. Takový pocit musel mít každý, kdo sledoval ve středu některé ze zasedání parlamentních výborů, dokonce i ten, kdo navštívil mandátní výbor, který navrhl zbavit imunity oba lídry hnutí ANO, Andreje Babiše i Jaroslava Faltýnka. Ve své kůži nebyli z pochopitelných důvodů oba politici, kterým hrozí trestní stíhání, ale rozpaků se očividně nedokázali zbavit ani ostatní. Není divu. Spíše to byly nahodilé okolnosti, které je donutily k doporučení o vydání, vzhledem k dosavadním zvyklostem také nebylo možné v případu Čapí hnízdo Babiše nevydat, přesto poslanci překročili Rubikon.

Málokdo z nich tuší, co ho čeká na druhém břehu, protože něco podobného, tedy vydání předpokládaného vítěze voleb trestnímu stíhání, ještě nikdo nezažil. Definitivně ještě musí ve středu rozhodnout sněmovna, ale tam se čeká, že potvrdí stanovisko výboru.

Nejde o to, že by se snad Babiš poslancům nějak mstil, ale těžko se může cítit sebejistě ten, kdo rozhodl o novém směru politiky, ale přitom nevěděl, kam cesta vede. Jak každý ví, nedá se čekat, že trestní stíhání zažene populistického miliardáře z politické scény, na které budou rozhodovat, řečeno s Babišem, opět jen „tradiční“ strany. Pokud obvyklý pořádek narušilo v roce 2013 svým raketovým vzestupem hnutí ANO, na scéně zůstane a přijde ještě další komplikace, která by se dala popsat větou, že jeden z hlavních politických lídrů bude trestně stíhán. Tím se pochopitelně všechno ještě víc zamotá, zvláště se bude hůře domlouvat vládní koalice. Z pohledu politiků v parlamentu není Babišovo vydání cesta do lepších časů, i když mnozí mohou považovat tuto cestu za menší zlo.

Jak bude po vydání

Představu potíží, které čekají tuzemskou politiku, může nabídnout politický příběh litevského oligarchy Viktora Uspaskicha. Rodilý Rus založil v roce 2003 Stranu práce, se kterou o rok později vyhrál volby. Nikdo s ním nejdříve nechtěl do koalice, ale nakonec se místem premiéra nechala koupit sociální demokracie, složená z bývalých komunistů. Na vlivném místě ministra hospodářství vydržel Uspaskich rok, protože podlehl proudu afér, které přitahoval podobně jako Babiš. Čelil správnímu řízení kvůli střetu zájmů, byl obviněn z falšování vysokoškolského diplomu a účetního podvodu. Z obav před zatčením dokonce načas emigroval do Ruska. Přesto to neznamenalo, že zmizel z politiky. Ve volbách v roce 2008 sice Strana práce propadla pod deset procent, o čtyři roky později ovšem už byla na druhém místě a sociální demokraté se znovu ucházeli o její podporu.

Přesto Uspaskich do vlády nevstoupil, protože byl stále souzen kvůli účetnímu podvodu, a v roce 2013 také dostal čtyři roky. Nechal se proto zvolit za evropského poslance a získal tak čas, aby to dal s justicí do pořádku. V roce 2015 mu odvolací soud podle deníku Baltic Times snížil trest na pokutu 6800 eur. Uspaskich zaplatil a zároveň slíbil, že opustí svou stranu. Jeho následovníci loňské volby krutě prohráli, a tak už nikomu na Litvě nevadí, že se Uspaskich opět stal jejím „řadovým členem“.

Příběh dobrodružného politika ukazuje, že samotný proces a případné potrestání patří k vedlejším motivům, podstatný je chaos, jaký může vnášet do politiky stranický lídr pronásledovaný deset let justičními orgány. Scestná je představa, že se může během té doby integrovat do zavedeného stranického systému. Vážným varováním je potom výsledek takového chaosu. Uspaskich dokázal přilákat dost voličů, kteří se od něho v těžkých časech odvraceli, nikdy se ovšem už nevrátili k podpoře zavedených stran, ale dávali přednost novým a novým populistickým hnutím. Obvykle mívají krátký život, vládnout se bez nich však už na Litvě nedá, jeden z napodobitelů Uspaskicha se dokonce stal premiérem.

Těžko se hledá důvod, proč by se tento scénář, který fakticky popisuje, jak v Litvě nastala éra populistů, nerealizoval také v Česku. Neopakoval by se jen v tom případě, kdyby tuzemská justice dokázala případ Babiš vyřídit rychle, tedy během pár let, a kdyby velké strany mezitím napadlo, jak získat zpátky nedávno ztracené voliče. Pak by se dalo říci, že léčba upadlé demokracie Babišem sice byla trpká, nakonec ale pomohla.