Najít desítky miliard na provoz, anebo nechat zavřít. Tak stojí otázka, co podniknout s padesáti novými vědeckými supercentry, vystavěnými v uplynulých sedmi letech za evropské dotace. Rozhodnutí bude na vládě, přitom obě varianty prosazuje jeden z vicepremiérů. Miliardy žádá Pavel Bělobrádek, na zrušení nepotřebných ústavů trvá Andrej Babiš.

Moderní vědecká zařízení, ve kterých se nikdy nezačalo pracovat, jsou známa z Řecka, Itálie a Španělska. Debata vicepremiérů rozhodne, zda se k nim přidají i české ústavy.

Tajná Fialova zpráva

Největší kostlivec, který vypadl z ministerských skříní na členy Sobotkova kabinetu, se jmenuje „Výzkum a vývoj pro inovace“. Jde o evropský dotační program, který měl pomocí jednorázové investice 55 miliard korun dotáhnout českou vědu na evropskou úroveň.

O tom, jak je kostlivec nebezpečný, upozornila studie, kterou objevili v šuplíku úředníci ministerstva školství. Dokument o 270 stránkách a s nesrozumitelným názvem „Analýza udržitelnosti center OP VaVpI“ vznikal ještě za ministra školství Petra Fialy, byl dokončen v období vlády Jiřího Rusnoka a od té doby patřil k nejlépe střeženým tajemstvím tuzemské vědy. Ukazuje totiž, že tuzemští výzkumníci žijí a pracují mimo ekonomickou realitu. Byly postaveny desítky nových center, byly vybaveny skvělými technologiemi, většina z nich ovšem nedokáže samostatně ekonomicky přežít. Situace je tak vážná, že dokonce miliardové státní dotace mohou jejich krach pouze odložit.

Z dokumentu je zřejmé i to, že soutěž o primát nejméně úspěšného evropského programu má jasného favorita. Až do druhé linie se dostal dotační program Doprava, který utratil 160 miliard, a přesto za sedm let nedokázal dokončit jedinou páteřní silnici ani železnici, díky nimž by se zrychlila doprava mezi velkými městy.

Katastrofa ICRC

Exemplární je případ Mezinárodního centra klinického výzkumu ICRC, které provozuje Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Centrum se zaměřuje na vývoj nových technologií a léčiv pro kardiovaskulární a neurologické choroby a začalo fungovat už v roce 2009. Do roku 2012 mělo podle plánu vydělat 1,9 miliardy korun. „Výsledky příjemce však hovoří zcela jinak. Nejvíce, 67 miliónů korun, získalo v roce 2009 a od té doby příjmy klesly na hranici 20 milionů,“ informují autoři utajovaného dokumentu o tom, že centrum dokázalo vydělat dvě procenta částky potřebné k provozu, zbylých 98 procent muselo sehnat jinde.

„Kde a zdali vůbec příjemce dokáže zajistit miliardové finanční prostředky, není zřejmé,“ pokračuje analýza, která jako řešení případu nabízí jedinou možnost: „Okamžité zastavení projektu a zahájení odpovídajících řízení s příjemcem dotace.“ Odpovídajícím řízením je míněno vrácení evropské dotace ve výši dvou miliard korun.

Ministr školství Marcel Chládek, který dnes za dotace pro výzkumníky odpovídá, zatím proti projektu ICRC důsledně nezasáhl. „V současné době se diskutuje a konzultuje o změně projektu, která by vedla k efektivnějšímu naplnění jeho cílů,“ vysvětluje současný stav jeho náměstkyně Petra Bartáková.

Důsledky nepořádného hospodaření ICRC jsou přitom všeobecně známy. Jeho provoz musí hradit fakultní nemocnice ze svých běžných příjmů ze zdravotního pojištění, a proto její dluhy už loni překročily miliardu. Hlavním vědeckým trumfem měla být spolupráce se špičkovým vědeckým pracovištěm Mayo Clinic v americkém Wisconsinu. Jedinými výsledky jsou zatím podpisy brněnských vědců v publikacích kolegů z Wisconsinu, ekonomický výnos ze spolupráce je však záporný, protože nemocnice platí Mayo Clinic za spolupráci ročně 50 milionů. Letos už neměla na zaplacení a přes varování Fialovy analýzy, že jde o vyhozené peníze, poslal nemocnici peníze na poplatek Američanům ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček.

Náměstkyně ministra školství Bartáková se od dotace distancuje: „Prostředky byly vyplaceny ze strany ministerstva zdravotnictví. Proto nebudeme tyto kroky posuzovat.“ Mluvčí ministerstva zdravotnictví Štěpánka Čechová tvrdí, že padesát milionů nemocnice ve skutečnosti dostala, aby měla dost peněz na kvalitní zdravotní péči. Další podobný příspěvek ovšem posílat nebude. „Nepočítáme s primární podporou výzkumné činnosti centra,“ uvedla mluvčí.

Útlum také v Holovousích

Stejná rizika jako ICRC ohrožují podle Fialova dokumentu značnou část nových vědeckých ústavů. Na svůj provoz nedokážou vydělat ani prodejem výzkumných výsledků soukromým firmám, ani z tuzemských nebo mezinárodních grantů, jejich provoz tak musí uhradit zřizovatel, nejčastěji univerzita nebo státní vědecká instituce. Skoro stejně špatně jako brněnská nemocnice na tom jsou dvě další instituce, které nemají na výzkum prostředky. Národní ústav duševního zdraví buduje v Klecanech u Prahy za miliardu psychiatrické výzkumné centrum, ročně mu však chybí 60–120 milionů. „Nelze předpokládat, že příjemce z roku na rok zmnohonásobí své příjmy, proto je jakýkoli scénář na udržení projektu ve stávajícím pojetí nepravděpodobný,“ stojí v ministerském materiálu.

Výzkumný ústav ovocnářský v Holovousích na Jičínsku vybudoval centrum za půl miliardy a loni vykazoval příjmy na úrovni nákladů na provoz centra. Pokud by tedy zrušil své dosavadní aktivity, mohl by teoreticky nový ústav udržet. Ani tento výhled však není pravděpodobný. „Nároky na provoz se v dalších letech dramaticky zvyšují, na rozdíl od příjmů příjemce, které doposud setrvale klesají,“ upozorňuje analýza. Experti z Holovous si hodně slibují od mezinárodních grantů, do doby sepsání studie však žádný nedostali.

Holovouský model úpadku hrozí i některým univerzitám, které příliš investovaly do nových center s důvěrou, že jim stát na provoz pošle peníze. Do potíží se podle studie dostane Vysoká škola báňská v Ostravě, která potřebuje každoročně na provoz svých šesti nových center 350 milionů korun, tedy víc než polovinu částky, kterou teď ročně z různých zdrojů inkasuje na vědu a výzkum. To znamená, že za provoz nových center budou odpovídat pracovníci, kteří měli dosud na starosti jinou výzkumnou agendu a pro které budou nové povinnosti znamenat „extrémní zatížení“. Reálnou možností v ostravském případě je prý zastavení jednoho nebo několika málo center, aby bylo možné udržet ostatní.

Ještě horší vyhlídky mají centra Západočeské univerzity v Plzni a Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Na útlum se musí připravit některé ústavy Akademie věd, například Ústav anorganické chemie, Centrum výzkumu globální změny nebo Ústav molekulární genetiky. Přežijí jen v případě, že všechny dosavadní aktivity převedou pod nově vybudované centrum. Přežít jen v případě, že omezí své výzkumné aktivity, mohou podle studie také některá soukromá centra, například společnosti Membrain a VÚTS v Libereckém kraji.

Zkušení mimo hru

Úplně bez problémů jsou tři nová centra, která budou provozovat velké univerzity v Praze, konkrétně Univerzita Karlova i České vysoké učení technické, za celkovou částku 150 milionů ročně. Důvodem je i fakt, že zapojení nejstabilnějších vědeckých institucí v zemi do dobrodružného evropského programu brání předpisy na rozdělování regionálních dotací. Praha patří k bohatým regionům a její projekty nemají na podporu z Bruselu nárok. Proto musely své ústavy umístit mimo Prahu a jejich financování zvládnou i bez státní pomoci.

Relativně slušné vyhlídky mají i větší centra Masarykovy univerzity a Vysokého učení technického v Brně, olomoucké Palackého univerzity a menší centra v Akademii věd. Speciálním případem je největší výzkumný ústav ELI, který buduje v Dolních Břežanech u Prahy za sedm miliard Fyzikální ústav Akademie věd. Ústav na výzkum laserového záření má štěstí, že se dosud stihly postavit jen budovy za dvě miliardy. Svůj výzkum zahájí nejdříve za tři roky a do té doby nepůjde ověřit, jestli fyzikové nepřehnali své sliby, že polovinu provozu zaplatí ze zahraničních grantů.

Bělobrádek žádá odklad

Fialova studie odhaduje, že ústavy budou potřebovat na udržení provozu dotaci 2,6 miliardy ročně. Zároveň však upozorňuje, že jde o minimální odhad. Letos na jaře predikoval člen předsednictva Akademie věd Petr Bobák, že ročně bude potřeba 5–7 miliard.

Tyto peníze dosud nejsou k dispozici. Evropská komise už upozornila, že na provoz nových center nic nedá. Ústavům může pomoci jedině státní dotace, analýza ministerstva školství však upozorňuje, že se tak jen zbytečně vyhodí peníze z rozpočtu. „V případě, že by byly tyto zdroje využity k podpoře jinak ekonomicky neudržitelných center, pak jednak dojde pouze k posunu řešení daného problému na další období,“ stojí v dokumentu.

Vicepremiér Pavel Bělobrádek se přesto pokusil prosadit ve vládě tzv. Národní program udržitelnosti, který by měl výzkumným centrům zajistit každým rokem tři miliardy korun. Ministr financí Andrej Babiš ovšem v návrhu rozpočtu na rok 2015 potřebnou částku nemá. Konflikt vicepremiérů proběhl už při pondělním jednání vlády bez výsledku a Bělobrádek s Babišem musí najít řešení do konce září, kdy vláda pošle rozpočet do sněmovny.

Kdo vyhodí z okna další miliardy

Pochopit se dá postoj obou vicepremiérů. Bělobrádek hájí pragmatické stanovisko, že nějaké ztráty v řádu miliard jsou nevyhnutelné. Patnáctimiliardová dotace umožní centrům fungovat dalších pět let a zabrání, aby Češi museli vracet značnou část z 55 miliard za promarněnou investici. Nelze vyloučit, že se vzpamatují i některé ústavy, na jejichž přežití už dnes věří málokdo. Nevýhodou takového přístupu je odpovědnost, kterou na sebe vezme současná vláda tím, že pošle miliardy především těm projektům, o nichž je z Fialovy studie předem známo, že se nedají udržet.

Opatrný přístup, který hájí Babišovi úředníci, má však ještě další důvod. Tuzemští výzkumníci se trápí nejen s ekonomikou, ale pokulhávají také v účetnictví. Z pětapadesáti slíbených miliard už zbývá utratit posledních pět miliard, k proplacení do Bruselu však byly od roku 2008, kdy čerpání začalo, odeslány účty za pouhých 20 miliard. Evropská komise neuvádí, jestli byly všechny uznány. Stejných 20 miliard bude nutné vyúčtovat během čtyř měsíců do konce roku, zbylých 15 miliard napřesrok. „S ohledem na problémy spojené s čerpáním tohoto programu hrozí významná ztráta alokovaných prostředků,“ komentuje vyhlídky rozpočtový dokument ministerstva financí.
 
Se značným zjednodušením jde Bělobrádkův požadavek na Babiše popsat jednou větou: Zaplať miliardy, abychom nemuseli vracet Evropské komisi miliardy, které však stejně nedostaneme.