Fotky tálibánské delegace mířící na palubě letadla vyjednávat o finanční pomoci a lidských právech do Norska zaujaly čtenáře na celém světě. Kontrast mezi plnovousy a turbany sveřepých mužů reprezentujících jednu z nejzaostalejších zemí světa a hypermoderním prostředím kabiny kolem nemohl být větší. Dva světy se potkaly – tentokrát bez násilí a dobrovolně, i když žádná láska mezi nimi nepanuje.

Afghánistán je z hlediska západních spojenců prohraná válka a odstrašující exemplář do sbírky neúspěchů. Ale to, že Tálibán byl ochoten přiletět vyjednávat do Evropy o budoucím uspořádání země, naznačuje, že jejich vítězství má mnoho hořkých stránek. Spolu s cizinci zmizely z Afghánistánu také obrovské toky peněz ze západních rozpočtů, na kterých řada místních podnikatelů i jejich zaměstnanců založila svoji existenci, a tyto finance nemá co nahradit. Peníze, které měl bývalý Afghánistán uloženy u cizích bank, jsou vesměs zmrazeny. Zdánlivě banální služby jako platba kartou nebo doručování zásilek ze zahraničí přestaly fungovat.

V téhle situaci je asi jediným dárcem, který je ochoten otevřít naditou peněženku, nevěřící Evropa, ale ani ta Evropa není tak naivní, aby dávala svoje peníze jen tak za nic. Na rozdíl od Palestinců nenapadlo tálibánce nikdy, že by si pro veřejnou spotřebu měli kultivovat image utlačovaných chudáků, naopak rádi vystupovali tak trochu „macho“ a dominantně. Což znamená, že dnes z evropských nevěřících nevytlučou žádné peníze zadarmo, ale budou muset udělat nějaké reálné ústupky, třeba ve vzdělávání žen a působení cizích organizací na svém území.

Je jen věcí Evropanů, do jaké míry téhle příležitosti využijí k tomu, aby nějak výrazněji utlumili excesy tálibánské vlády, ale stejně je patrné, že ani v Afghánistánu se nedá dvakrát vstoupit do stejné řeky. Míra gramotnosti od přelomu století vzrostla, určitá část obyvatel se naučila západní jazyky, rozšířilo se připojení k internetu a nová vláda nemá schopnosti k tomu, aby kolem země vybudovala Velkou informační zeď. Početná afghánská diaspora je v každodenním online kontaktu se svými příbuznými doma a zprostředkovává jim informace o vnějším světě, kdežto kdo odešel ze země v 90. letech, ten jako by zmizel úplně a přestal mít na dění ve své vlasti jakýkoliv vliv.

Tyto vnější vlivy budou táhnout Afghánce částečně na západ, částečně na (čínský) východ, ale v obou případech pryč od původní představy čistě islámského emirátu, za který bojovali zakladatelé Tálibánu na konci minulého století. Ani Saúdská Arábie, jejíž peníze a vliv za vznikem původního Tálibánu stály, se tu už moc angažovat nebude, vždyť její nový faktický vládce princ Mohamed se sám pustil do dříve neslýchaného modernizačního programu přímo u sebe doma. Vítězové s plnovousy ovládají dobře umění guerillového boje. Teď se budou muset naučit tomu, jak ve světě roku 2022 řídit velký a přitom zaostalý stát v podmínkách míru.