Oba se jmenují Andrej, spolupracovali s komunistickou tajnou policií a oba se chtěli dostat do vysoké vládní funkce. Podařilo se to ale pouze jednomu z nich. Andrej Babiš se stal ministrem v České republice, jeho jmenovec Andrej Holm naopak musel po pár dnech opustit místo státního sekretáře ve spolkové zemi Berlín. Konkrétně o tom v sobotu rozhodl berlínský starosta Michael Müller.

Z toho vyplývá jednoznačně, že k úkolu vypořádat se s komunistickou minulostí přistupují Němci a Češi rozdílným způsobem. Příběh obou Andrejů přibližuje, v čem je ten rozdíl.

Urážka obětí komunismu

Andrej Holm pochází ovšem z rodiny prominentů komunistické NDR a v mládí měl sám pletky se zločinným režimem. V lednu 1989, když mu bylo osmnáct let, vstoupil do komunistické strany SED a v září nastoupil na důstojnickou školu ministerstva pro státní bezpečnost, známého i pod zkratkou Stasi. Sotva stihl obvyklý šestitýdenní vojenský výcvik, komunisté přišli o moc.

Holm se stal předním odborníkem na otázky bydlení, proslul radikálními názory a mimo jiné podporoval squatterské hnutí. Po podzimních volbách v Berlíně se součástí městské koalice stala i postkomunistická strana Linke. Postkomunisté jmenovali Holma státním sekretářem pro bydlení, tím však vyvolali bouři, protože opozice začala připomínat jeho komunistickou minulost. Za nejvážnější pochybení byl považován fakt, že se Holm v roce 2005 zajímal o práci na Humboldtově univerzitě a při vyplňování dotazníku popřel spolupráci se Stasi. Později vysvětloval, že si už na krátkou epizodu z podzimu 1989 nevzpomněl. Tím si vysloužil od experta na dějiny Stasi Ilko-Saschi Kowalczuka obvinění ze lži.

Státní sekretář Holm se nejdříve bránil tím, že v jeho případě nejde ani v nejmenším o zapomenutou spolupráci se Stasi, nýbrž o nátlak stavební lobby, která se bojí spravedlivých reforem. Tím si vysloužil kritiku, že vlastně bagatelizuje komunistické zločiny, a tak se pokusil z potíží vybruslit tím, že se veřejně omluvil „obětem represivního aparátu NDR“. Připustil, že mohly z jeho dosavadních vyjádření nabýt dojmu, že zlehčuje jejich utrpení. Pak ovšem ztratil nervy dosud váhající sociálnědemokratický starosta Michael Müller, který dosud mladickou chybu svého kolegy omlouval, a Holma odvolal. „V poslední minutě,“ konstatoval deník FAZ.

Jaké oběti?

Příběh českého, či přesněji slovenského, Andreje se od německého jmenovce liší v mnoha detailech, přesto jde v zásadě o stejnou historii. Tuzemský Andrej rovněž pocházel z rodiny komunistických prominentů, s komunisty se ovšem zapletl mnohem víc než Andrej Holm. Komunistou se stal už v roce 1980, v šestadvaceti letech. S tajnou policií spolupracoval podle dochovaných záznamů v období 1982 až 1985. Nebyl ovšem důstojníkem StB a nezachoval se ani vázací akt, který by musel podepsat jako agent. V médiích pouze připouští, že s tajnou policií rutinně spolupracoval – jako každý pracovník podniku zahraničního obchodu. Slovenští i čeští experti na StB sice tvrdí, že Babišova spolupráce rutinu přesahovala, ten se s nimi však úspěšně soudí.

Tuzemský Andrej se s komunisty i tajnou policií zapletl víc než německý jmenovec, dokáže se však mnohem razantněji bránit. Z jeho přístupu k minulosti vyplývá, že komunistický režim byl režim jako každý jiný a že jeho oběti nám už dnes mohou být lhostejné. Není nic špatného na tom, když člověk při snaze vystoupit na vyšší příčky mocenské hierarchie zločinného režimu splnil všechny nezbytné podmínky. Andrej Babiš to nikdy neřekl těmito slovy, ale svým chováním dává najevo tento či podobný postoj.

Padouch nebo hrdina

Nejvíc hloupé na tom je, že česká společnost tento přístup k minulosti toleruje. Bývalý komunista a diskusní partner důstojníků StB je nejoblíbenějším politikem a podle pravidla „padouch nebo hrdina“ s ním úzce spolupracují i představitelé předlistopadové opozice. Nejen Andrej Babiš, ale každý musí získat dojem, že v této zemi může projít úplně všechno. Platí to i naopak. Protože jsou Češi tolik tolerantní ke komunistickému režimu a jeho zločinům, ať se nediví, že jim komunističtí prominenti opět vládnou a že společnost mění ke svému obrazu.

Jakkoli se mezi Čechy poslední dobou německá politika v mnoha ohledech kritizuje, nutno přiznat, že ve vztahu k minulosti máme ve srovnání s Němci co dohánět.