Ivan Langer u soudu neuspěl. Zabavení dokumentů v jeho bytě bylo v pořádku
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Ústavní soud (ÚS) odmítl stížnost právníka a bývalého ministra vnitra Ivana Langera proti verdiktu, díky kterému kriminalisté mohli prostudovat část věcí a dokumentů zabavených při prohlídkách. Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě nahradilo chybějící souhlas České advokátní komory (ČAK). Langer v ústavní stížnosti poukazoval na prolomení advokátní mlčenlivosti, zjistila ČTK z usnesení v soudní databázi.
Dokumenty, mobilní telefony a nosiče dat kriminalisté zabavili předloni na začátku olomoucké korupční kauzy Vidkun. Langer nepatří mezi čtyři obviněné. Policisté ale v prvotní fázi provedli prohlídky také u něj v bytě, kanceláři a bankovní schránce.
Krajský soud při nahrazení souhlasu komory podle ústavních soudců nechyboval, důkladně se obeznámil s podklady a rozhodnutí o vydání listin a dalších věcí řádně odůvodnil. Ochrana advokátní mlčenlivosti má své limity, připomněl ÚS.
„Jde-li tedy o informace, které by za jistých okolností mohly podléhat povinnosti mlčenlivosti, ale advokát se o nich nedozvěděl při poskytování právních služeb, není je možno automaticky podřadit pod informace chráněné mlčenlivostí,“ stojí v usnesení.
Langer už dříve řekl, že celé vyšetřování považuje za neústavní. Proces podle něj stojí na lži, obcházení práva a mediálním lynči.
Ze zneužití pravomoci úřední osoby, přijetí úplatku či z podplácení jsou obviněni bývalý hejtman Olomouckého kraje Jiří Rozbořil (ČSSD), bývalý šéf odboru krajské hospodářské kriminality Radek Petrůj, někdejší náměstek ředitele olomouckého krajského policejního ředitelství Karel Kadlec a podnikatel Ivan Kyselý.
Policie při prohlídkách u Langera v bytě za přítomnosti dvou zástupců advokátní komory zajistila některé věci. Zástupci ČAK na místě odmítli vydat souhlas s jejich zabavením. Podle stanoviska Nejvyššího soudu se totiž za místo výkonu advokacie považuje i byt, pokud tomu nasvědčují důvodné okolnosti.
Podle krajského soudu bylo rozhodnutí komory plošné a neřešilo jednotlivé věci. Proto rozhodl vydat policii například deset mobilních telefonů, diáře, poznámkové bloky či elektronické nosiče dat. Dokumenty obsahují hledaná klíčová slova, která je podle kriminalistů spojují s vyšetřovaným případem.
Návrh na nahrazení souhlasu ČAK podaly Okresní soud v Ostravě a Vrchní státní zastupitelství v Olomouci.