Každým rokem stoupá počet japonských seniorů, kteří páchají drobné zločiny a následně se nechávají zavřít do vězení. Tímto zvláštním trendem se snaží bojovat s vlastní samotou či obtížnou finanční situací, informuje BBC. Pro mnohé důchodce je pobyt za mřížemi mnohem levnější, méně stresující a bez rizik a nejistot než „tam venku“. Pro státní kasu to přitom znamená nemalé výdaje.

„Jakmile jsem se přehoupl do důchodu, začaly mi docházet peníze. Tak mě napadlo – možná bych mohl žít zadarmo ve vězení,“ přiznal se Tošio Takata, 69letý japonský důchodce. „Tak jsem ukradl kolo, odjel s ním na policejní stanici a tam jsem řekl: ‚Podívejte se, tohle jsem ukradl.‘ Spáchal jsem zločin, protože jsem byl chudý,“ vysvětloval reportérovi BBC Tošio.

A plán mu vyšel. Krádež spáchal ve svých 62 letech, a přestože šlo o jeho vůbec první zápis do trestního rejstříku, japonské soudy se nepářou ani s menšími přestupky a potrestali Tošia jedním rokem za mřížemi. Když byl po uplynutí trestu propuštěn, začal už přemýšlet nad tím, jak se dostat do vězení zpět

Netrvalo dlouho a jednoho dne se tedy vydal do parku a začal s nožem v ruce vyhrožovat ženám. „Neplánoval jsem nikomu ublížit. Doufal jsem, že jedna z nich zavolá policii. A to se stalo,“ vzpomíná drobný a veselý stařec na svůj druhý trestný čin. Takto za uplynulých osm let strávil rovnou polovinu času za mřížemi.

Na dotaz, co se mu líbí na pobytu ve vězení, vyzdvihl především finanční stránku věci. Jeho penze se totiž vyplácela i během výkonu trestu. „Není to tak, že by se mi ve vězení líbilo, ale mohl jsem tam zůstat zdarma. A jakmile jsem se dostal ven, měl jsem našetřené nějaké peníze,“ vysvětlil Tošio.

Podobných případů je čím dál více

Japonsko je známé jako velmi bezpečná země s nízkou kriminalitou, o to více je celá situace paradoxnější. Těchto „důchodců-recidivistů“, kteří páchají trestné činy jen proto, aby unikli před obtížným životem „tam venku“, totiž každoročně výrazně přibývá. V roce 1997 měli pachatelé starší 65 let na svědomí jeden z dvaceti vyšetřovaných případů, v roce 2017 to vychází na jeden případ z pěti. Mnozí senioři navíc prohřešky páchají opakovaně – více než třetina obviněných důchodců již pětkrát porušila zákon.

Dalším z příkladů je 70letá seniorka s přezdívkou Keiko, pro níž bylo vězení „vysvobozením“ od nejistoty. „Nevycházela jsem s manželem. Neměla jsem kam jít, zbývala mi tedy jediná možnost – krást,“ vysvětlila reportérům BBC. Nejčastějšími prohřešky, kvůli kterým důchodci končí ve věznici, bývá právě krádež drobného zboží a jídla pod 3 000 jenů (cca 400 korun).

Australský analytik Michael Newman, který již dlouho působí v Japonsku, dodává, že k výsledné situaci došlo hned z několika důvodů. Samotná výše důchodu není nijak slavná a bez dalšího zdroje příjmů senioři většinou končí hluboko v dluzích. Další příčina je demografického charakteru. V tradiční japonské společnosti bývalo běžné, že se potomci starali o své rodiče, nyní se ale mladí stěhují do velkých měst a nechávají své rodiče o samotě. S tou se pak senioři snaží bojovat po svém.

„Důchodci nechtějí být svým potomkům přítěží a mají pocit, že příspěvek od státu jim na důstojné vyžití nestačí,“ vysvětluje Newman, proč tolik starých lidí dávají přednost vězení. Dále ovšem upozorňuje, že mírně roste i počet sebevražd, které byly dosud spíše spojovány s mladší generací Japonců.

Zoufalý boj se samotou

Ředitel rehabilitačního centra „With Hiroshima“ Kaniči Jamada se domnívá, že japonská společnost prochází velkou změnou, což mnohdy vyústí v izolaci, ne vždy tedy jde o čistě finanční stránku věci. Někteří páchají trestné činy ještě dříve, než se vůbec přehoupnou do důchodového věku.

„Třeba ztratili své blízké, děti, a nedokážou s tím žít. Lidé běžně nepáchají zločiny, pokud se mají na koho obrátit a pokud jim někdo nabízí podporu,“ řekl 85letý Japonec, který přežil pád atomové bomby v Hirošimě.

Případ pana Tošia hodnotí spíše jako boj se samotou, finanční problémy jsou podle něj spíše jen výmluvou. Tošio se rovněž dostal do izolace – jeho dva starší bratři s ním nekomunikují, stejně jako ani jedna ze dvou bývalých manželek či tří dětí. „Kdybych je měl poblíž a starali se o mě, nic z toho bych neudělal,“ přiznává senior. Další krádeže už neplánuje. „Bude mi 70, na věznici už budu příliš křehký.“

Problém pro státní kasu

S rostoucím počtem seniorů ve věznicích se Japonsko musí potýkat i s tím souvisejícími problémy, jako je větší spotřeba léků a vyšší poptávka po zdravotní péčo, stejně jako nevhodnost některých (fyzicky náročných) vězeňských prací. Newman dodává, že samotná výše trestu za drobné krádeže je poněkud problematická až bizarní. „Krádež sendviče za 200 jenů (cca 40 korun) může vést až k dvouletému verdiktu, který stát připraví na výdajích o 8,4 milionů jenů (cca 1,7 milionu korun).“

Možnou cestou ven je projekt „vesnice pro důchodce“, kde by senioři dostávali jen polovinu nynějšího státního příspěvku, ale obdrželi by zdarma jídlo, zdravotnickou péči a mohli si užívat karaoke či další volnočasová zařízení. „Stálo by to rozhodně méně, než kolik aktuálně vláda utrácí za chod věznic,“ řekl Newman.