Irma dofoukala. Přesněji řečeno, v pondělí hurikán oslabil na mediálně nezajímavou tropickou bouři a musel vyklidit pódium šťavnatějším událostem. Nakonec jí zůstane (než dorazí nějaká další, lepší a novinářsky atraktivnější bouře) jen vcelku nelichotivá nálepka nejsilnějšího atmosférického jevu, který kdy udeřil na karibské ostrovy a pobřeží Floridy. Přesto, i když si Irma politicky počínala vzácně nestranně a stejnou měrou nadělila socialistickému ostrovu svobody i jihu kapitalistických Spojených států, nechala za sebou, kromě zničené krajiny, i slušnou paseku společenskou. Možná ne tak výraznou jako její někdejší slavná sestřenice Katrina, přesto v čemsi vážnější.

Velké katastrofy jsou vždy ohromně populární, záleží ovšem, koho se týkají. Ze Spojených států, kterým poslední dva hurikány vystavily účet na pěkných dvě stě miliard dolarů, bylo zpráv přehršel: od standardního zpravodajství o postupu prezidenta a federálních úřadů až po typicky americké kuriozity: šerif floridského okresu Pasco musel vydat oficiální varování před střelbou na Irmu poté, co přes padesát tisíc lidí vyjádřilo na sociální síti úmysl vypořádat se s nechtěným hostem pěkně po americku: totiž se zbraní v ruce.

To komentátor Rush Limbaugh, hvězda ultrakonzervativního rozhlasu, šel na Irmu fikaněji: ještě než hurikán udeřil na americké břehy, označil ho za „liberální podvod“ a vyzval posluchače, aby nepodléhali panice a neznepokojovali se. Sám šel příkladem, a když to kolem jeho obří floridské vily v ceně milionů dolarů začalo trochu fičet, okamžitě se evakuoval. Ovšem jistě u toho nepanikařil. A tak zatímco globální mediální prostor plnilo kontinuální zpravodajství o tom, jak se Irma valí jihem USA, pokrytí situace v Karibiku, kde devastace na některých ostrovech byla takřka totální, se pomalu stěhovalo na zadní strany. Není to zdaleka poprvé, kdy vidíme obrovský nepoměr mezi pozorností věnovanou tragédiím na Západě a ve zbytku světa, nyní je to ale díky geografické blízkosti zvlášť nápadné. Přitom ekonomicky nejvýkonnější stát planety se s katastrofou zřejmě vyrovná. Ale chudé karibské oblasti, jejichž jedinou devízou byla už tak poněkud vylhaná iluze svěžích tropických rájů, patrně čekají nuzné roky.

Na leteckých záběrech z postižených míst je vidět, že místo palem a pláží je to na nejhůř postižených místech doslova hnědým navrch – krajinu pokrývají splašky, odpadky a zbytky zničených budov. Teď už si zbývá jen určit, jak Irmu chápat: buď šlo o nevídaně silnou bouřku, což je nemilé, ale to se prostě stává. Shit happens, jak říkají v Americe. A pak je tu druhá možnost. Že předpovědi, které současný prezident USA či bývalý prezident Česka označují za alarmistické, se začínají vyplňovat. Jestliže je globální klimatická změna způsobená člověkem jen podvod a spiknutí, je to nejdokonalejší a nejlépe maskovaná konspirace v historii: klimatologové už léta předvídali jevy, které nyní zažíváme: extrémní výkyvy počasí, jež jako první dopadnou na chudé země třetího světa, nerovnoměrné srážkové úhrny, extrémní lokální sucha a extrémní lokální záplavy. Irma byla prý bouří století, něčím, co jsme dosud v Atlantiku neviděli. Byla také dalším z exponenciálně rostoucí řady jevů, jež by měly vyvolat i bouři společenskou. Na tu ale téměř určitě nedojde. Movitější cestovatelé prostě budou pár let mířit místo do Karibiku na pláže v jiných exotických lokalitách. Snad jim drink ve stínu palmy nezkazí další hurikán. Mohl by do klidné zátoky s azurovou vodou třeba přivát jeden z těch stále rostoucích ostrovů plastu, které dusí všechny světové oceány. A taková věc dokáže zkazit dovolenou.