Chtěli jsme to udělat co nejlépe, bohužel to dopadlo jako vždycky. Známé ruské přísloví, které měl v oblibě premiér Viktor Černomyrdin, platí v českém hlavním městě několikanásobně.

Za veškerý nepořádek na pražské radnici může zelený náměstek Matěj Stropnický, usoudili představitelé ANO a ČSSD, kteří ovládají radnici. Proto se všechny problémy na magistrátě vyřeší tím, že se náměstek vymění. První nesmělý pokus proběhl v srpnu, skončil však neúspěšně, protože se nepodařilo přesvědčit trojkoalici, která Stropnického nominovala.

Před týdnem Babišovci a sociální demokraté akci připravili důkladněji se záměrem, že náměstka odvolají s podporou některých opozičních zastupitelů a že trojkoalice postavená před hotovou věc ještě ráda dosadí za Stropnického jiného kandidáta. Jak řekli, tak udělali, jenže pak se hlasování vymklo z kontroly a odvoláni byli další tři lidé z jedenáctičlenné městské rady. Jedna věc se tím ukázala jistě, že se totiž přes vyhazov náměstka situace ještě zkomplikovala, zvláště z pohledu ČSSD a ANO.

Příliš složitá matematika

Na rekonstrukci městské rady bez Stropnického se teď s trojkoalicí nepůjde snadno dohodnout. Souručenství zelených, lidovců a hnutí STAN udrželo ve vylidněné městské radě dva členy, bez jejichž podpory nezíská potřebných šest hlasů žádné rozhodnutí. Trojkoaliční politici jsou navíc oprávněně rozezleni na to, že je partneři likvidací náměstka podrazili, a případnou další spolupráci si jistě nechají zaplatil posílením svého vlivu. Samozřejmě je možné vytvořit novou radu s podporou zastupitelů z jiných stran. Nabídku dostali Piráti, jejich čtyři hlasy by ale větší stabilitu nezajistily, kdyby třeba věrnost městské radě nechtěli přísahat čtyři „potížisti“ ze Strany zelených. Pevnou většinu by zaručila domluva s dvanácti zastupiteli TOP 09, která se zřejmě osvědčila i při hlasování o Stropnickém. Jenomže proti spolupráci s hnutím ANO by bylo celorepublikové vedení TOP 09 a zvláště místopředseda Miroslav Kalousek, který má v ruce dostatečné páky, aby za domluvu s Babišem zrušil celou pražskou organizaci. Jednoduché řešení neexistuje a o složitém se dosud neví.

Aby potíží nebylo málo, zbytkové vedení radnice se bude muset vypořádat s otázkou, proč riskovalo malér kvůli Matěji Stropnickému. Možná se s ním nedalo vydržet, opravdu způsobil vážné zdržení v přípravě pražských stavebních předpisů, tyto důvody ovšem nestačí a ani je nikdo nezmínil. Nejde tak předejít podezření, že hlavní příčinou náměstkova pádu jsou neprůhledné kšefty s územním plánem, který patřil do jeho agendy. Zastupitelstvu právě předložil devadesát návrhů na změnu územního plánu, přitom u většiny se souhlasem městské rady doporučil zamítnutí. Kdyby mu dalo zastupitelstvo za pravdu, byly by nejméně na několik let uloženy k ledu miliardové developerské projekty na Trojmezí mezi Spořilovem, Chodovem a Záběhlicemi nebo u koupaliště Džbán. Schůze z minulého týdne měla definitivně odmítnout likvidaci zeleně ve prospěch nových obytných čtvrtí, místo toho zlikvidovala náměstka, který chtěl přírodu chránit. Existují také jiné interpretace, tato je ovšem z pohledu laika nejvěrohodnější. Politici ANO a ČSSD slouží bez ohledu na veřejný zájem velkým investorům, zdá se v této chvíli, a pokud zastupitelstvo rychle neschválí všechny materiály předložené Stropnickým, podezření se dál prohloubí.

Cena za pokrok

V nejbližších týdnech magistrát dokončí nový územní plán hlavního města. Exnáměstek ztratil pravomoc plán přímo ovlivnit, přesto budou muset radní, zastupitelé i experti na magistrátě brát jeho názor ještě vážněji než dříve. Když ho odmítnou, bude jasné, že právě kvůli tomu musel být odvolán. Horší atmosféru pro projednávání strategického dokumentu, který ovlivní rozvoj Prahy na desítky let dopředu, si nelze představit.

Kdyby se stejným způsobem rozhádalo zastupitelstvo v malé obci, pak by bylo řešením, že správu převezme státní zmocněnec. Proč stát váhá, když se totéž děje v milionové metropoli? Tak přímočará kritika přehlíží jeden důležitý rozměr. Pražané stojí před nejvážnějším úkolem své polistopadové historie, totiž vytvořit konečně moderní územní plán, který by vydržel pár desítek let, a zároveň překonat dosavadní praxi územního plánování, která byla nastavena na maximalizaci zisku úzké vrstvy podnikatelů, architektů a městských úředníků. Není tedy nezbytné se nad magistrátní krizí rozčilovat. Připomněla, o jak převratný okamžik se jedná, a zajistila, že se epochální změny budou schvalovat s účastí veřejnosti.