Alžběta Jungrová se k fotografování dostala už na základní škole a její vášeň sledovat dění kolem sebe přes hledáček aparátu tak drobné introvertní dívce nasměrovala a jasně definovala její budoucí kariéru. Dnes patří k vyhledávaným fotografkám se širokým záběrem témat, ale s rozpoznatelným výrazem. Ať už to byla fotoreportáž o drogách na afghánsko-pákistánských hranicích, za kterou dostala čestné uznání Czech Press Photo, nebo série snímků o dětech pracujících v cihelně v pákistánském Péšávaru, či fotografie z barmského uprchlického tábora v Bangladéši, za které obdržela cenu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.

Míra hraničních témat a prostředí, ve kterém se Jungrová z profesních důvodů často pohybovala, ji dovedla k potřebě opačné tematiky a estetiky, hledání radostných okamžiků. Začala tvořit cyklus portrétů křehkých žen, často zachycovaných v pohybu, v černobílém i barevném provedení s názvem In the Mood for Love, jindy dokumentovala české lidové tradice a řemesla či roky docházela zaznamenávat zákulisí divadelních představení Prague Burlesque Royal. Reportážní fotografování z nebezpečných konfliktních zón po devíti letech neustálého cestování po světě nakonec opustila, nicméně s dokumentaristikou pokračovala mimo jiné v netradičním prostředí ženské věznice ve Světlé nad Sázavou nebo ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze na Karlově náměstí v období covidových vln.

Její okruh volné tvorby se týká převážně žen, krásy, pomíjivosti, vyjádření ženskosti a zvolenou formou a zachycenou emocí zobrazovaného přenáší na diváka své osobní pocity. Autorka ráda pracuje s odrazem ve vodě či skle, s vrstvami a průhledy, s delší časovou expozicí, s kontrastem světla vycházejícího z temnoty. Tím podporuje intimitu, erotický náboj a efemérnost zachyceného okamžiku. Každá její fotografie má vnitřní napětí a příběh. Včetně neplánovaného záběru modelčina pozadí na kluzkém pobřeží severního Španělska.

Alžběta Jungrová: Exit, 2019, digitální fotografie.