Policie zasáhla v množírně psů. Majitelce hrozí maximálně pokuta
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Nemoci, špína a všudypřítomné výkaly trápily dlouhé roky desítky psů v hornopočernické množírně Šárky Benešové. Policie s veterinární správou tak zasáhly a 13 psů přemístili do policejních kotců.
Jelikož ale české zákony neznají pojem zvířecích množíren, majitelům hrozí maximálně pokuta za nevyhovující podmínky, pokud se neprokáže fyzické týrání. Zastupitelka Horních Počernic Alena Štrobová, která na problematiku upozorňuje, varuje, že jsou majitelé množíren často předem na kontrolu upozorněni.
Další z otřesných případů týrání psů v žalostných podmínkách množírny se podle svědků již několik let odehrává v pražských Horních Počernicích. Městská veterinární správa dokonce před třemi lety sídlo „milovnice zvířat“ Benešové prohlédla, majitelku ale upozornila dostatečně dopředu na to, aby věci dala do pořádku. Minulý týden pak kontrolu provedla spolu s policií znovu a rozhodla se, že majitelce zabaví 13 přítomných pejsků. Zdravotní prohlídka ukázala, že trpěli střevními infekcemi nebo záněty v uších.
„Pokud se prokáže držení zvířat ve zvlášť nevyhovujících podmínkách, jsou na místě zabavena samozřejmě s přihlédnutím k záležitostem, jako je místo jejich náhradního pobytu, případně se rozhodne o okamžité nápravě situace a zvířata jsou ponechána. V tomto konkrétním případě zjistili pracovníci veterinární správy zvlášť zanedbaný stav zvířat, a proto tak rozhodli o jejich odebrání. O pokutě nebo o dalším případném postihu, jako je například propadnutí zvířete, rozhoduje příslušný obecní úřad,“ řekl na dotaz deníku ECHO24.cz mluvčí Státní veterinární správy Petr Pejchal.
Na Úřadě městské části Prahy 20 v Horních Počernicích ale namítají, že kontrola zde po stížnostech proběhla i před pár lety. „Mě to vzalo o to víc, že jsem před třemi lety volala městskou veterinární správu, protože jsem od občanů dostávala upozornění, že tam jsou psi v kotcích a nikdo nevěděl, jestli jsou například venčeni. Podle těchto svědectví jsme po chvíli věděli, že je tam množírna. Sousedka pak dokonce říkala, že z pozemku slyšela vytrvalý štěkot, pak tam najednou o den později zapálili velký oheň, takže kdo ví, jestli se takhle nezbavovali uhynulých a nemocných psů,“ popisuje pro ECHO24.cz reálie množírny paní Benešové hornopočernická zastupitelka Alena Štrobová.
„Čekala jsem, že když přijede kontrola, že tomu učiní přítrž. Nenapadlo mě, že by jí to dali asi měsíc dopředu vědět, takže když jsme s tehdejším inspektorem přijeli, kotce byli vyklizené a vymetené. Inspektor ji ještě pochválil a nazval ji milovnicí zvířat,“ pokračuje s výkladem absurdní situace Štrobová.
Podle psycholožky a dlouholeté spolupracovnice českých psích útulků Dany Bočkové je ale problém systémový. „Vzhledem k tomu, že takto končí velká část případů zvířat, kdy jsou kontroly předem hlášeny (přesto, že zákon o policii umožňuje vstup policii s inspektorem do míst, kde je důvodné podezření z týrání zvířat i bez souhlasu majitele), takže množitel si tam předem uklidí a odehraje se taková fraška, případně pokud nejsou zvířata extrémně vychrtlá nebo nemají pět minut před smrtí, veterinární správa je neposuzuje jako týraná (nikoho nezajímá, že jsou nemocná, že je krmí třeba sousedi, že se psi požírají třeba mezi sebou, jak bylo zdokumentováno z množírny voříšků jinde, že nemají výběhy a tak dále), Veterina tvrdí, že žádné normy na psí kotec nejsou (zrušila i metodické doporučení, kde se to dříve udávalo), zákon umožňuje, že je množitel hlášen k trvalému pobytu jinde a tam je nezajímá, že za desítky psů nikde neplatí poplatky a tak dále,“ popisuje podle všeho bohužel běžnou praxi Bočková.
Veterinární správa prý mete problémy pod koberec
„Přitom je nám podsunováno krajskou veterinární správou, že zákony jsou dostačující, stěžovat si na práci KVS nelze, maximálně k jejímu nadřízenému orgánu SVS, která to zamete pod koberec, s veřejností odmítají spolupracovat tak, jako je to v některých státech USA, ale i Polsku (veterinární policie), kontroly předem hlásí, ač není ze zákona nikde dáno, že to dělat musí a jak dopředu by museli hlásit (pokud opravdu musí, pak stačí zavolat těsně před kontrolou, kdy jsou již za dveřmi) – ale do útulků na udání přijedou zásadně nehlášeni předem,“ pokračuje Dana Bočková, která se na veterinární správu obracela jako dobrovolník již mnohokrát. „Prosila jsem je o iniciaci zákonných změn, které by pomohly, řešení týraček, metodické návody a mnoho dalšího, to by bylo na hodiny vypravování, se kterými vás nechci unavovat, ale vždy to bylo do hluchých uší. A pokud hlavní orgán, který má řešit týrání, vypadá takto, není divu, že tu mohou bujet množírny a týrání zvířat – i počet souzených případů tomu nasvědčuje. Odsouzen není téměř nikdo. Přesto ze statistik ze zahraničí plyne, jak vážným problémem týrání zvířat je a že 40 a více procent tyranů zvířat přechází později k týrání lidí.“
S tím, že věc skomírá na legislativě, souhlasí i Alena Štrobová ze zastupitelstva Horních Počernic. „Problém je v zákonech, které vůbec nepamatují na takové případy. A fascinuje mě i postoj Městské veterinární správy, protože kdyby inspektor konal tak, jak má, museli by množírnu už dávno zavřít. A v tomto případě je možné, že se psi znovu vrátí paní Benešové, navíc vykoupáni, odčerveni a obecně v lepším stavu, než když je zabavovali,“ zmínila Štrobová další z absurdních paradoxů, které množírnám hrají do karet.
„Kromě zjišťování podmínek naši pracovníci i zvíře prohlédnou a vyšetří, zjistí, zda jeví známky fyzického týrání a rozhodne se tak o případném porušení dalšího z paragrafů. V současnosti již správa své stanovisko úřadu poslala a je tak nyní na něm, aby rozhodl o potrestání v případě paní Benešové,“ dodal mluvčí SVS Petr Pejchal.
Česká republika platí v Evropě za jednoho z největších dodavatelů zvířat z množíren, které se soustřeďují na téměř „strojovou produkci“ nejčastěji psů a koček. O zvířatech tito podivní obchodníci, kteří celý proces na hraně zákona absolvují pouze kvůli zisku, tvrdí, že jsou i přes to, že jim chybí potřebná dokumentace, čistokrevní potomci registrovaných zvířat.
Zákazníky tak nalézají především mezi těmi, kteří chtějí ušetřit právě na tom, že pes či kočka má být s rodokmenem, ale majitel přitom nemá konkrétní papíry. Kritici množíren tak apelují na veřejnost, aby se za cenu nižší částky neuchylovala ke kupování často nemocných zvířat a nepodporovala tak tyto nelegální místa. Ročně se totiž z ČR dle odhadů vyvezou desítky tisíc štěňat z množíren do států jako Španělsko, Itálie či Francie. Problematikou se před dvěma lety zabývali na mezinárodní konferenci pořádanou Senátem zástupci evropských zemí, kdy právě ČR, Slovensko nebo Polsko představuje největší koncentraci ilegálního obchodu se zvířaty v Evropě.