Lesy České republiky ničí venkov. Těžko jde jinak vykládat výsledky třímiliardového tendru na těžbu ve státních lesích v období 2017–2021. Bylo vyhlášeno celkem 34 soutěží na těžbu a se dvěma výjimkami vždy nabídla nejvyšší cenu jedna z pěti velkých firem. „V zájmu transparentnosti budeme uzavírat smlouvy výhradně s uchazeči na prvních místech,“ potvrdil zavedenou strategii generální ředitel Lesů ČR Daniel Szórád.

Tím vzniká pro menší a střední lesnické firmy velká potíž. Bez zakázky od státního podniku, který je dominantním vlastníkem lesních porostů v republice, nebudou mít dost práce na zaplacení zaměstnanců ani na splátky půjček potřebných k nákupu techniky. Proto jim nezbývá než se stát subdodavateli pěti velkých lesních baronů i za podmínek, že si nevydělají ani na náklady. Velké firmy ani nemusejí shánět lidi, kteří by káceli a poražené kmeny upravovali, stačí najmout pod cenou subdodavatele a počítat marži. Vyvádění zisku z lesa do pěti koncernů znamená, že odlehlé venkovské oblasti přijdou o své jediné bohatství a ztratí perspektivu.

Babiš a Bábíček

Velké tendry na těžbu běží už od roku 2010 a původně to vypadalo, že by mohly fungovat rozumně. Státní podnik rozdělil svá polesí na sto územních jednotek s předpokladem, že se kromě velkých uplatní také přinejmenším střední firmy. Každým rokem pak vysoutěží pětinu všech polesí a po pěti letech se bude v každém z nich soutěž opakovat. Všechno fungovalo podle předpokladu, nějakou soutěž vyhrálo celkem třicet firem. Bylo to mimo jiné i z toho důvodu, že se soutěží opravdu transparentně. Lesy České republiky zveřejňují nabídky a každý si může zkontrolovat, že rozhodují podle předem stanovených a tržních kritérií, tedy podle nabízené ceny.

Podle očekávání se objevilo pár velkých firem: Uniles Andreje Babiše, Petra Zdeňka Bábíčka, Progles dvou východočeských podnikatelů, Stora Enso s rakouským majitelem a Kloboucká lesní zlínského manažera Vojtěcha Dorňáka. Baroni však nedokázali ovládnout celé odvětví, protože se ministři zároveň snažili dále dělit územní jednotky, aby na ně dosáhly i menší firmy. Nejvíc malých firem se prosadilo v roce 2012 za ministra Petra Bendla (ODS).

K horšímu se to začalo měnit po volbách v roce 2013, kdy nastoupil do vlády majitel Unilesu Babiš. Předloňskou soutěž vyhrál, když získal šest zakázek, loni byl s jedenácti zakázkami suverénně nejlepší. Tehdy manažeři Unilesu vysvětlovali, že to nesouvisí s politickou funkcí jejich majitele. Uniles prostě obhajoval řadu zakázek z předchozích let. Proto se s napětím očekával výsledek letošního tendru, kdy Uniles obhajoval pouze jedno polesí. Dopadlo to tak, že nabídl nejlepší cenu v osmi územních jednotkách a Lesy ČR by mu je měly podle všech pravidel přidělit.

Přesto nejde z výsledků letošních soutěží vyvozovat, že Babiš ovládne všechny české a moravské lesy. Nejvíc zakázek – dokonce patnáct – by měla dostat Bábíčkova Petra. Uniles není ani na cestě stát se dominantním těžařem. Ze statistky dostupné na stránkách Lesů ČR vyplývá, že Babiš bude od příštího roku těžit v devětadvaceti polesích či územních jednotkách ze sto devadesáti, Bábíček dostane na starosti o dvě méně.

Vznik oligopolu

Z averze nebo obav před Babišem uniká hlavní riziko probíhajících změn. Po nástupu miliardáře do vlády se začala jeho firma dramaticky prosazovat. Do té doby měl čtyři zhruba stejně silné konkurenty, od té doby však počet kontrolovaných polesí zdvojnásobil a jeho hlavní soupeři pochopili, že musí reagovat. Petra chce letos investovat velké peníze, aby předstih Unilesu vyrovnala, ostatní tři baroni se aspoň snaží, aby se jejich ztráta příliš nezvětšila – a kromě Kloboucké lesní se jim to daří. Pokud se budou zakázky na těžbu v letech 2017–2021 opravdu přidělovat podle nabízené ceny, pak silná pětka ovládne přes sedmdesát procent územních jednotek.

Tyto údaje ještě nejsou důkazem katastrofy, upozorňují však na vznikající problém, který je tak velký, že přímo vládu vyzývá, aby praxi lesnických tendrů zrušila. Z exaktního odstupu to ukazuje tzv. Herfindahlův index. Tento nástroj používá americká administrativa, aby zabránila v jednotlivých odvětvích vzniku kartelů. Pokud index dosahuje deseti bodů, není velké riziko, nad touto hranicí už jde o „mírně koncentrované tržní prostředí“. A pokud překročí index hranici osmnácti bodů, už je tržní prostředí opravdu koncentrované. Tržní síly v něm přestávají fungovat a nebezpečí vzniku kartelu je značné.

Úspěchy prvních let lesnických tendrů dokumentuje skutečnost, že se při nich Herfindahlův index držel každým rokem blízko hranice pěti bodů. Loni překročil desetiprocentní hranici jenom z důvodu mimořádného výsledku firmy Uniles. Letos však skončil na úrovni 28 bodů a v takovém případě už jde podle učebnice o „skutečně koncentrovaný oligopol“. Tři střední firmy vypadávají z těžařského byznysu úplně, další tři oslabily – to je hlavně varování pro příští rok, kdy končí poslední smlouvy těm nejmenším lesníkům.

Při takových výsledcích by museli američtí úředníci zasáhnout a dosavadní praxi nějakým zásadním způsobem změnit.

Kosmetikou proti selhání trhu

Zatím se nezdá, že vedení Lesů ČR, nebo dokonce ministr zemědělství Marian Jurečka o něčem takovém vážně uvažují. Nakonec se obdobný proces rozjel i v ostatních oblastech zemědělského byznysu a obecně tam, kde podniká Babiš. Program rozvoje venkova se namísto malých obcí a ekologických zemědělců najednou zaměřil na podporu velkých potravinářských kombinátů, velcí průmyslníci získali nárok na čerpání vyšších provozních dotací z evropských fondů, vláda prodloužila mohutnou podporu zpracování řepky.

Po zkušenostech s jinými obory se dá předpokládat, že Lesy ČR budou raději zamlžovat fakt, že vzniká oligopol, než aby problém řešily. Potvrzují to také komentáře ředitele Szóráda k předběžným výsledkům třímiliardového tendru. Ve 34 případech se soutěží o zakázky na těžbu a prodej v hodnotě desítek nebo stovek milionů korun. Tam oligopol připustil vítězství konkurence jen ve dvou územních jednotkách, kde se těží nejméně. Zároveň proběhlo čtrnáct soutěží na pěstební činnost, kde se točí o řád menší peníze. Tam se kromě Unilesu, Proglesu a Kloboucké lesní prosadilo osm menších firem. Proto mohlo vedení státních lesů oznámit oficiální výsledek, že šanci na vítězství aspoň v jedné části tendru má celkem třináct lesních podniků. Tržní síly fungují, státní zakázky mají šanci získat desítky firem a může být jen shodou okolností nebo erudicí odpovědných manažerů, že nejvíc z nich uzavírá společnost ministra financí.