Pokud se prokáže zneužívání dotací ministrem financí Andrejem Babišem, bude česká europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL) podle svých slov první, kdo bude žádat projednání této situace v Evropském parlamentu. Situace českých médií však podle ní na evropskou půdu nepatří, čímž neúspěšně apelovala u vedení své frakce Evropské lidové strany (EPP). Ostatní europoslanci totiž už rozhodli, že se o českých médiích bude ke konci měsíce jednat. V rozhovoru pro Echo24 na květnovém plenárním zasedání ve Štrasburku Šojdrová řekla, že z Babiše nechce udělat mučedníka, na kterého EU útočí.

Napsala jste dopis šéfovi frakce evropských lidovců Manfredu Weberovi, ve kterém jste ho žádala, aby se situace médií v Česku v Bruselu neprojednávala. Podepsali to také někteří další poslanci. Opravdu jde jen o interní věc České republiky?

Tuto žádost jsem znovu opakovala na naší poslanecké frakci EPP, upozornila jsem je tehdy na to, že je ministr financí odvolán, čeká se jen na prezidenta, a v době, kdy by se to diskutovalo v Evropském parlamentu, by již měl být jmenován nový ministr financí. Babiš v té době bude pravděpodobně „jen“ poslancem. Samozřejmě je politik, samozřejmě jsme si vědomi jeho střetu zájmů. Já se však domnívám, že Česká republika má po stránce právní nástroje na to, jak ten střet zájmů řešit. Nota bene v době, kdy byl ministr Babiš ve své funkci, byl přijat zákon proti tomuto střetu zájmů. Potkávají se tu tu dvě témata – střet zájmů ekonomický, který má on jako ministr financí a jako majitel firem. Ale předmětem debaty v Evropském parlamentu má být střet zájmů politika a majitele médií. Ovlivňování redaktorů zakazují tiskový zákon i Ústava České republiky, proto jsem řekla, že je to něco, co jsme schopni řešit ve své vlastní působnosti a vláda na to nerezignovala.

Z toho domácího pohledu to však vypadá, že se pana Babiše snažíte hájit. Není to kvůli tomu, že je KDU-ČSL s Babišem ve vládě?

Já uvažuji tak, abych hájila principy, na kterých je postavena Evropská unie, a to je princip subsidiarity. Já rozhodně nebudu stranit ani panu Babišovi, ani proti němu vystupovat, já tu nejsem v roli soudce. Mým úkolem je hájit pozici České republiky v rámci EU. A jestliže tady funguje právo v České republice a jsme schopni si něco řešit sami, tak já prostě nechci, aby do toho Evropská unie zasahovala. A naopak, jsou věci, které my z pozice České republiky prostě nevyřešíme. A tam chci, aby Evropská unie konala velmi silně. Je například potřeba, aby OLAF (Evropský úřad pro boj proti podvodům – pozn. aut.) intenzivně šetřil používání dotací firmami pana Babiše. A jestli se ukáže, že je pan Babiš zneužíval, a to ještě ve funkci ministra financí, pak budu první, kdo bude souhlasit s tím, aby to bylo projednáváno na plenárním zasedání, aby se ukázalo, jak velké nebezpečí hrozí, když se majitel jedné z největších firem a příjemce dotací stane zároveň ministrem a má kontrolovat sám sebe.

Německá europoslankyně Inge Grässleová v rozhovoru pro Echo24 sama polemizovala, jak daleko dosahuje vliv pana Babiše i do jiných stran.

Nevím o tom, že by si kupoval někoho v ostatních stranách. Musím říct, že v KDU-ČSL nemá žádný takový vliv. Ale určitě ovlivňuje svůj tisk, který se vůči KDU-ČSL nějak staví. Takže sekundárně pan ministr financí může ovlivňovat ty politické strany.

Jak se k vám staví?

Máme určité indikace, že ten tisk je ovlivněný. On ani nemusí říct svým redaktorům, jak mají psát, ale ti redaktoři ho chápou jako konkurenta jistých politických stran a samozřejmě podvědomě budou hájit „svého šéfa“. Pro tisk je velmi zhoubné, když špičkový politik staví svůj deník do situace, kdy by měl psát objektivně, ale jak může někdo psát objektivně o svém šéfovi. Interně mu mohou mnoho věcí vytknout a mohou ho kritizovat, ale veřejně svého šéfa kritizovat je neloajální.

Grässleová také řekla, že je velmi zklamaná z českých kolegů v Evropském parlamentu, že nevidí podstatu problému. Podstata podle ní není stejná jako v Maďarsku nebo Polsku a je důležité to rozlišovat.

Já trvám na tom, že to není téma, které by bylo srovnatelné s tím, co se děje v Polsku a v Maďarsku, kde vlastně samotní premiéři jsou těmi, kdo jsou aktivní v různých kauzách omezování občanských práv. To je obrovský rozdíl, co se děje v těch státech, které si s tím do značné míry neudělají pořádek, protože premiér nad sebou nikoho nemá. Já to chci rozlišovat, zároveň je však nutné si říct, zda to v Česku nazrálo do stejné situace. V České republice to není tak, že by vláda strkala hlavu do písku, protože zde byl schválen zákon, který odděluje podnikání politika od jeho podnikatelských aktivit. Ta kauza, která se týká vlastnictví médií a politického vlivu, je v České republice širší problém. Já si myslím, že paní kolegyně Grässleová má obavy o celkové fungování a prorůstání politiky, ekonomiky a médií v České republice. Já tomu rozumím z jejího pohledu. Ale pro to, aby tomu také rozuměli občané v České republice, že se nám Evropa nevlamuje někam, kde si to musíme řešit sami, musíme ten problém strukturovat. Musíme umět oddělit to, co si umíme a máme řešit, a to je ta otázka médií.

Využije Babiš této situace?

Myslím si, že to všechno musí být uděláno tak, aby tomu lidé rozuměli a abychom neudělali z pana Babiše mučedníka, kterého český národ bude chtít bránit proti Evropské unii, protože to není pravdivý obraz. A já rozumím tomu, že by se panu Babišovi velmi hodil tento obraz mučedníka. A to já prostě nechci.

Debatu o médiích v Česku odstartovaly zveřejněné nahrávky s Babišem a novinářem Markem Přibilem. Komisařka Věra Jourová řekla minulý týden, že nahrávky nic nedokazují, protože nic z toho, o čem je řeč podle ní nevyšlo. Co si o tom myslíte?

Tohle je na jejím svědomí, já se k tomu nechci moc vyjadřovat, protože je to možná vytržené z kontextu. Pan Babiš nepopřel, že se s panem redaktorem Přibilem setkal a že s ním hovořil o těchto věcech. To, že to je možná nějak sestříhané, to se musí prokázat. Ale samotný pan Babiš to setkání nepopřel a to si myslím, že je dostatečný důkaz o tom, že své redaktory chtěl ovlivňovat. On to v zásadě ani nepopírá. To, jestli ten pan redaktor udělal, co si domluvili, nebo neudělal, to může být věc náhody, vývoje, to nechci vůbec posuzovat. Nepovažuji za důležité to, za jakým účelem ty nahrávky vznikly, ale důležité je to, že ministr financí a majitel deníků se schází se svými redaktory a vůbec uvažuje o tom, že by chtěl poškodit své politické oponenty a zneužít svého postavení. To si myslím, že je velmi nebezpečné.

Jak vnímají českou vládní krizi ostatní europoslanci?

Nebudu jmenovat, ale jeden slovenský kolega mi řekl: „Miška, tak to je taký horšie artikel, ktorý sme k vám vyviezli. Nehnevaj sa prosím ťa na nás.“ Já říkám, že se nezlobím, oni za to nemůžou, máme volný pohyb osob, tak zkrátka přišel. Myslím, že jsou to všechno zkoušky pro ten demokratický systém. V tomto je ta demokracie náročná a drahá, přijdou tam lidi, kteří nezvládnou svoji funkci, nedokáží se oddělit od svých soukromých zájmů. Věřím tomu, že to voliči pochopí a nebudou chtít, aby jim vládl někdo, kdo neumí oddělit své soukromé zájmy od zájmů nás daňových poplatníků. I kdyby byl sebelepší byznysmen, stát není firma, ve státě musí hospodařit s penězi daňových poplatníků pro zisk nás daňových poplatníků, ne pro zisk Agrofertu. Nemůže řídit své redaktory podle toho, jak to vyhovuje firmě, ale jak to vyhovuje veřejnému zájmu. A myslím si, že Babiš nepochopil rozdíl mezi veřejným zájmem a zájmem firmy Agrofert.

Dochází k názorovému střetu i mezi českými europoslanci? Váš dopis podepsalo pět ze sedmi českých poslanců z vaší frakce EPP.

Ti, kteří ho nepodepsali, ho nepodepsali ne proto, že by s ním nesouhlasili. Aspoň tak to pan Niedermayer říkal, sám prý aktivně nepodporuje, aby ten bod byl zařazen, ale pokud o tom chtějí kolegové diskutovat, tak jim v tom nechce bránit. Myslím si, že to podobně vidí i pan Štětina, že nechce bránit diskuzi na toto téma. Navíc pan Štětina byl novinář, šéfredaktor Lidových novin, takže velmi cítí s tou komunitou a vůbec nechce bránit debatě o svobodě médií. Tyto důvody naprosto chápu a respektuji. Máme na to třeba trochu jiné názory, ale rozhodně mezi námi nejsou nějaké spory.

Výraznou událostí se v poslední době stal emotivní výstup bývalého belgického premiéra Guy Verhofstadta k Viktoru Orbánovi nejen o médiích v Maďarsku. Smlsne si Verhofstadt i na Babišovi, se kterým je dobrý přítel?

Je to správná otázka, jsou ze stejné frakce. Myslím si, že interně určitě ano. Já to říkám proto, že vím, že když přijde na naší frakci Viktor Orbán (Orbánova strana Fidesz je součástí EPP – pozn. aut.), tak se i my do něj pustíme. Chceme ho přimět k tomu, aby nedělal ostudu Evropské lidové straně a těm hodnotám, které my zastáváme. Takže nevím, co pan Verhofstadt řekne Babišovi v rámci jejich frakce. Měl by samozřejmě být kritický. Já se domnívám, že když přijde OLAF s výsledky svého šetření a dostane se tato kauza na diskuzi v Evropském parlamentu, tak tady bude prostor pro to, aby frakce ukázaly, zda stojí na straně daňových poplatníků nebo na straně svých vlastních členů.