O odvolání ředitele Institutu plánování a rozvoje (IPR) Petra Hlaváčka se spekulovalo delší dobu. Nakonec jeho odchod zpečetilo to, že institut zveřejnil na webu reakci na odborný posudek, pod kterou byl podepsaný autor Metropolitního plánu architekt Roman Koucký. Pro náměstkyni pro územní rozvoj Petru Kolínskou (SZ/Trojkoalice), do jejíž gesce IPR spadá, to byl jen další důkaz toho, že Koucký nekomunikuje. Spor, který se kolem Metropolitního plánu spustil a který vedl k odchodu odborníků z instituce, je ale především ideový. Zatímco Koucký prosazuje nedirektivní svobodné plánování, podle Kolínské by mělo mít město tím více regulací, čím je ve výstavbě aktivnější.

„Snažila jsem se s panem Kouckým dohodnout, protože jsem člověk, který preferuje dohodu před konfliktem. Ten pokus o dohodu byl promítnut do zřízení pracovní skupiny, která intenzivně přes prázdniny Metropolitní plán hodnotila. Když dala závěrečné stanovisko a doporučení, tak jsem se chtěla s vedením IPR dohodnout, jakým způsobem se promítnou do tvorby plánu. Ale takovou dohodu není možné dělat způsobem, že pan Koucký nechá zveřejnit na stránkách IPR svoje stanovisko k posudku. Takhle debata prostě neprobíhá. A to byl pro mě další doklad, že komunikace nefunguje,“ uvedla serveru Echo24.cz Kolínská, která následně odvolala ředitele institutu Petra Hlaváčka.

Podle Kouckého ale Kolínská nechtěla výsledek komise zveřejnit, protože plán pochválil. Měla podle něj zakázat tiskovou konferenci pro novináře a také přepisovat tiskové zprávy. Koucký se proto rozhodl své stanovisko zveřejnit na webu. Také mu vadilo, že Kolínská se měla během práce skupiny k Metropolitnímu plánu vyjadřovat v médiích, jemu ale obhajovat plán zakázala. „To je lež,“ reaguje Kolínská. „Jakmile byly závěry hotové, předložila jsem je na Radě, protože Rada si je objednala. Rada je vzala na vědomí a já jsem ty závěry žádným způsobem do médií nekomentovala,“ dodala.

Nezávislé stanovisko

Stanovisko pracovní skupiny hlavně vyvrátilo to, co se objevovalo dlouho dobu v médiích, že plán neodpovídá současné platné legislativě. Odborníci ho označili za legální, inovativní a celkově ho pochválili. Navrhovali zvážit některé věci, které se týkají například občanské vybavenosti nebo výškové regulace. Koucký ale naopak chtěl, aby veřejnost výsledek pochvalného pokusu znala a proto vydal vlastní reakci, v níž slíbil řadu věcí zapracovat a nad některými chtěl vést další odbornou diskuzi.

„Jednostranná interpretace stanoviska panem Kouckým zdůrazňuje, že je ve stanovisku napsáno, že Metropolitní plán je dobrý základ. Tahle formulace tam byla vložena na mé přání, protože jsem chtěla naplnit myšlenku, že nechci začínat s novým plánem a že ho chci dopracovat,“ uvedla Kolínská. Podle ní se přitom Kouckého vize, jak by měla Praha vypadat, výrazně rozchází s tou její.

„Rozdíl mezi mým pohledem na věc a pohledem pana Kouckého je, že on má pocit, že se nám bude lépe stavět podle plánu, který obsahuje naprosté minimum pravidel. Já si myslím, že aby se mohlo město rozvíjet vyváženě a s ohledem na potřeby všech obyvatel, tak ten plán potřebujeme s podrobnou regulací,“ vysvětlila Kolínská. Jako příklad použila Vídeň. „Tam se staví 13 tisíc bytů ročně a jak podrobnou regulaci mají. Čím je město aktivnější ve výstavbě, tím podrobnější plánovací dokumentaci potřebuje,“ dodala.

Rozdílná vize Prahy

Kouckého vize je přitom přesně opačná. Pravidla a regulace nastavené v současném plánu jsou podle něj tak složité, že je nemožné je kontrolovat a vymáhat a je velice nepříjemné podle nich stavět. V Metropolitním plánu tedy navrhuje minimální regulaci. „Hledejme minimum toho, co musíme, nikoli maximum toho, co můžeme,“ říká Koucký.

Podle Kolínské ale nebylo úkolem Kouckého tvořit vizi města. „Není úkolem zpracovatele územního plánu, aby svoji velmi vyhraněnou vizi tomu městu určitým způsobem diktoval nebo ordinoval. Je to úkol politické reprezentace, kam má územní plánování směřovat a zpracovatel se má této objednávce podřídit. A pokud není vize dobře nebo dostatečně dobře definována, tak se jí nemá snažit nahradit svojí vizí,“ uvedla Kolínská.

Přitom ale připustila, že tým Kouckého nedostal na začátku od politické reprezentace dost jasné zadání. „Problémem Prahy je, že nemá základní cíle zformulované do nějakého strategického dokumentu. Tvůrci územního plánu tedy i tým pana Kouckého jsou v hrozné nevýhodě, protože nemají úplně přesné zadání, co do toho plánu mají nakreslit,“ dodala Kolínská, podle které to byl problém předchozího vedení města.

Kouckého si podle ní vybral bývalý primátor Tomáš Hudeček a neprošel žádným výběrovým řízením nebo soutěží. „Pan Koucký se tenhle nedostatek, který jde zcela jistě na vrub politiků, snažil vyplnit svojí vizí, která je velmi silná, troufám si říct, že i hodně dlouho promýšlená, ale neprošla žádným testem společenské přijatelnosti a žádnou soutěží s jinými vizemi,“ dodala Kolínská.

Kolínská i někteří další politici si také stěžovali, že Koucký nekomunikuje. „Když jsem přišla do funkce, měla jsem k dispozici nějaké zápisy a korespondenci z předchozích let a bylo evidentní, že ta komunikace nefunguje. Pan Koucký se neúčastnil jednání s pořizovatelem, což je státní dohled nad územním plánem. Byl jmenován do komise pro dohled, nechtěl být jejím členem. Je to nekonečný sled drobných dokladů o tom, že ta komunikace vázla,“ popsala Kolínská.

Podle Kouckého se ale konkrétně s Kolínskou viděl pouze jednou a to už mu vytýkala, že nekomunikuje.. „My jsme se samozřejmě viděli několikrát. Ale když říká jednou, tak má na mysli jeden delší hovor mezi čtyřma očima,“ vysvětlila Kolínská, pro kterou byl ale podle jejích slov hlavním komunikačním partnerem odvolaný ředitel Hlaváček. „Ten počet setkání s panem Kouckým není důležitý. Pro mě byl partnerem do debaty Hlaváček. A já jsem očekávala, že pokud se na něčem dohodnu s ním, tak že jako ředitel instituce zařídí, aby se ta dohoda promítla do výkonu jejích podřízených,“ dodala Kolínská.

Odvolání Hlaváčka spustilo lavinu odchodů z IPR. V reakci na to dal výpověď hlavní autor Metropolitního plánu architekt Roman Koucký, s ním se rozhodla odejít většina jeho týmu. Na podporu Hlaváčka se poté začali ozývat odborníci. Na Hlaváčkovu stranu se postavila většina zaměstnanců IPR a vznikla petice proti odvolání. Podporu mu vyjádřil také Akademický senát Fakulty architektury ČVUT. V úterý vyjádřil nesouhlas s odvoláním architekt a předseda Gremiální rady IPR Martin Rajniš.