Příchod nejistých časů ohlásily krajské volby. Do krajských zastupitelstev se dostalo nejvíc stran v historii a nejsilnější je populistické hnutí ANO, které nicméně získalo jen pětinu hlasů. Krajské vlády budou nestabilní stejně jako ty velké radnice, kde populisté vyhráli před dvěma lety. Významnější je fakt, že regionální hlasování pasovalo Andreje Babiše za favorita parlamentních voleb napřesrok.

Nic na tom nemění fakt, že hnutí ANO 2011 vítězství spíše utrpělo. K vítězství v devíti krajích stačil zisk jednadvaceti procent, tedy 520 tisíc hlasů, o sto tisíc méně než před čtyřmi lety potřebovala ČSSD Bohuslava Sobotky a dvakrát méně, než získávali vítězové voleb v dávnější historii. Přesto je víkendové hlasování dobrým východiskem ke konečnému vítězství v nadcházejících parlamentních volbách, protože ostatní strany se pomalu rozpouštějí v průměru.

Zmíněná ČSSD ztratila oproti minulým volbám osm procent hlasů, nevysvětlitelně selhali komunisté, kteří šli na deset procent, a tedy polovinu předchozích zisků. Předseda ODS Petr Fiala podtrhl slabost tradičních stran tím, že za úspěch označil zisk devíti procent, tedy tříprocentní pokles oproti fiasku před čtyřmi lety.

Relativně úspěšní byli lidovci, kteří se dostali také přes devět procent a udrželi se na minulé úrovni. Přesto i výsledky KDU-ČSL jen zdůrazňují, jak rozbitá je tuzemská politická scéna. Po nedávném rozchodu získaly STAN a TOP 09 dohromady asi osm procent, a ohlásily tak vstup do skupiny marginálních stran, kde už je čeká Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury, jenž ve spolupráci se zemanovci dostal také přes pět procent. Nad smyslem své další existence by se měli se svými dvěma procenty zamyslet zelení, soukromníci, Piráti a Svobodní, kteří si v krajských volbách ověřili, že nejsou považováni za alternativu čehokoli.

Více stran, méně voličů

Pokračující rozpad politické scény v sobě neobsahuje pozitivní rozměr, který přinesla poslední série voleb v německých spolkových zemích. Nová strana AfD bývá v německých médiích pranýřována jako strana pravicových populistů a bezmyšlenkovitého protestu, i její největší kritici však musí uznat, že její nástup opět přitáhl k účasti v demokratických volbách větší počet občanů. V Česku se zájem o volby zmenšuje a při rozpadu tradičního spektra ztrácí nová reprezentace na legitimitě. Ještě po krajských volbách v roce 2012 to nebylo tak strašné. Tandem sociálních demokratů a komunistů byl nepochybným vítězem voleb, a ještě se dalo přehlédnout, že ho při nízké účasti podpořil jen každý osmý oprávněný volič. Pro současného vítěze ANO 2011 hlasoval jen každý šestnáctý Čech. Pokud se devíti vítězům voleb z ANO podaří sestavit krajské vlády, pak většinu občanů jednotlivých regionů postaví před přirozenou otázku, kdo vlastně nové hejtmany delegoval.

Za důvod pokračujícího rozpadu stranického spektra lze jednoznačně označit fakt, že od roku 2010 lze každé volby v České republice označit za protestní. Více či méně populističtí lídři využívají nespokojenosti občanů s demokratickými politiky, emoce dále rozdmýchávají a dostávají se na nich do exekutivy, kde však bez pozitivního a věcného programu nedokážou udržet pozornost svých příznivců. Ani hnutí ANO neumí vyrůst na opravdu silnou stranu, i když se mu tentokrát promyšleným marketingem podařilo nahradit své nedávné zklamané voliče přílivem nových příznivců. Konkurovat destruktivnímu stylu Babišovy politiky se podařilo pouze těm regionálním vůdcům, kteří dokázali najít dostatečně silné protestní téma. Pozici v kraji dokázali obhájit sociálnědemokratičtí hejtmani Jiří Zimola a Jiří Běhounek, kteří se mimo jiné profilovali jako opozice svého premiéra Bohuslava Sobotky. Jihočechu Zimolovi navíc pomohl nešikovným obviněním z údajné korupce „pražský“ podnikatel Radim Jančura, který po něm arogantní SMS zprávou požadoval výhody pro svou dopravní firmu.

Policejní vyšetřování z korupce zajistilo, že vůbec největší podíl hlasů z celých voleb, přes 32 procent, získal na Liberecku hejtman Martin Půta, volby na Zlínsku vyhrál bezpečně valašský rebel Jiří Čunek (KDU-ČSL), který se rovněž nebojí konfliktu s arogantním pražským centrem.

Královéhradecký případ

Hra na protest v mnoha regionech přechází do grotesky. Voliči třeba potrestali sociální demokraty na Královéhradecku třináctiprocentní podporou za skandální miliardovou zakázku na rekonstrukci náchodské nemocnice, ovšem výnos z exekuce, suverénní pětadvacetiprocentní vítězství, si odnesla Klára Dostálová z ANO, jež ovšem pro málo kompetentního hejtmana z ČSSD zakázku administrovala.

Dlouhodobé skutečné i pouze politické války obvykle končí, když se znesvářené strany vyčerpají a když není co ničit. Zdejší scéna se k tomuto bodu opět přiblížila. Pak je možné rekonstruovat stabilní vládu pouze pomocí toho, kdo převezme odpovědnost za obnovu a navrhne obecně přijatelné záchranné kroky. Pokud byly krajské volby konkurzem na takovou osobnost či stranu, pak se minuly účinkem.