Sněmovna odhlasovala v úterý velkou většinou, že se prodlouží nouzový stav, který měl skončit 11. dubna. Tím připustila, že až do 30. dubna budou platit všechny zákazy včetně zavření Čechů v České republice, povinnost nosit roušky a neotevírat obchody kromě těch, kterým vláda poskytne milost. Všichni z toho neměli úplně dobrý pocit. Poslanci TOP 09, STAN i Václav Klaus jr. hlasovali proti a šéf ODS Petr Fiala se nechal slyšet: „Prodloužení nouzového stavu bez vysvětlení a objasnění, k čemu ho vláda potřebuje, je mimořádně problematické. Pokud nepřijde s plánem do budoucna, nouzový stav podpoříme naposledy,“ postěžoval si na to, že ministři neřekli ani slovo o tom, jestli některý z drakonických zákazů v perspektivě několika týdnů uvolní, případně jestli nějaké naopak nebudou přidávat. Kabinet Andreje Babiše může i nadále vládnout bez kontroly.

Nejvyšší zákonodárný orgán ovšem nedostál svým povinnostem v důležitějším ohledu. Stále častěji se ozývá, že vláda vyhlásila nouzový stav a všechny s ním spojené zákazy v rozporu s ústavou a dalšími zákony. Všechno, co se v souvislosti s koronavirem v Česku děje, ministři nařizují dekrety a vyhláškami, které jsou v rozporu s právem a tedy neplatí. Jinými slovy, zdravotnictví koronaviru sice odolává, koronavirus však už rozvrátil právní jistoty. O tom se poslanci překvapivě vůbec nebavili.

Kronika právního chaosu

Nouzový stav vláda vyhlásila ve čtvrtek 12. března ve dvě hodiny odpoledne, jak jí umožňoval ústavní zákon o bezpečnosti. V rámci nouzového stavu pak vláda může podle krizového zákona vydávat dekrety, podle kterých se musí řídit každý Čech řídit, aniž se přitom ministři musí ptát Parlamentu. Také ještě téhož dne večer byly dekrety publikovány. Vláda vydala celkem pět „krizových opatření“, kterými s platností od pátku třináctého zavřela státní hranice, školy, obchody, restaurace a podobně.

Podezření, že tento postup byl špatně, popsal ještě před koncem března místopředseda České advokátní komory Tomáš Sokol. Podle bezpečnostního zákona musí vláda při vyhlášení nouzového stavu přesně definovat, na jak dlouho a na jakém území nouzový stav vyhlašuje, zároveň uvést, jaká práva a v jakém rozsahu se omezují. Vláda sice omezení popsala o pár hodin později v usnesení podle krizového zákona, to však bylo pozdě. Proto krizová opatření z právního pohledu neexistují, jinými slovy jsou „nulitní“. „Bez existence řádného usnesení o vyhlášení nouzového stavu není možné vyhlašovat usnesení o krizových opatřeních,“ zdůrazňuje Tomáš Sokol, který také upozornil, že vláda mohla přehmat napravit a vyhlásit nouzový stav se všemi náležitostmi později. Ministři však udělali jiný krok, kterým právní chaos ještě zvětšili. Čtyřiadvacátého března vláda dekrety podle krizového zákona stáhla, ale místo toho je vyhlásil ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, který postupoval podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Vzbudil tím kritiku, protože především podnikatelé vládu podezírali, že se chce tímto manévrem zbavit povinnosti hradit škodu. V každém případě však vznikla otázka, co se stane, až doběhne nouzový stav. Přestanou také platit Vojtěchovy zákazy, když se na nouzový stav přímo neodvolávají? Advokát David Záhumenský předpokládá, že s koncem nouzového stavu mizí i důvod, proč by platit měly, sám však připomíná, mohou být i jiná stanoviska.

Vojtěchovy vyhlášky přitom skrývají další komplikace. Analýza sepsaná skupinou anonymních právníků dochází k závěru, že formálně neplatné jsou i Vojtěchovy vyhlášky. Ministr Vojtěch totiž nemůže tak rozsáhlé zákazy vůbec vyhlásit: „Kompetence Ministerstva zdravotnictví rozhodnout o těchto omezeních ve vztahu k neurčitému okruhu adresátů není dána. Takovéto obecně závazné nařízení přísluší toliko vládě, a to jak na základě krizového zákona, tak i samotného usnesení vlády o vyhlášení nouzového stavu,“ píší právníci. Ministr může podle zákona o ochraně veřejného zdraví například zakázat vstup na území postižené živelnou katastrofou, těžko však může někomu bránit, aby vstoupil na území cizího státu. Neplatné vládní dekrety byly nahrazeny neplatnými ministerskými vyhláškami, soudí advokát Záhumenský, který požádal Ústavní soud, aby Vojtěchův postup prověřil.

Hamáček: To znamená co?

Sněmovna dostala možnost napravit či ukončit stav, kdy životy lidí v České republice fatálně proměnila neplatná či nicotná právní norma. Poslanci však raději převzali odpovědnost za chybný a v mnoha ohledech svévolný postup vlády, přitom nešlo jen o koaliční poslance nebo komunisty, od kterých má koalice tichou podporu. S prodloužením nouzového stavu do konce dubna souhlasili přes všechny výhrady také občanští demokraté, Piráti, SPD a lidovci. Lze to do značné míry pochopit. Jak měli odpovědět na extempore vicepremiéra a šéfa Ústředního krizového štábu Jana Hamáčka? Ten v emotivním projevu ve sněmovně odmítl každou kritiku: „Tady se parlament pohádá a ve finále se tady objeví i politické strany, které řeknou, že prostě budou hlasovat proti tomu prodloužení. To znamená co? To znamená, že po tom 11. dubnu to zavřeme a jdeme od toho?“ rozčiloval se. Skutečně, koronavirová krize neskončila a Čechům nezbývá, než respektovat přístup této vlády. Instalovat novou je v této chvíli těžko splnitelný úkol.

Ochrana demokracie, právního řádu a ústavních práv jednotlivců teď zůstává na soudech, které se už teď musí vypořádat se stížnostmi, které napadají vyhlášení nouzového stavu, povinné nošení roušek i zákaz cestování do zahraničí. Také vláda vidí v takových stížnostech riziko, proto například ministerstvo vnitra oznámilo, že se „ruší plošný zákaz vycestovat“. Obecný zákaz opustit Česko však platí nadále a změna však spočívá jen v rozšíření výjimek, které však s každou cestou do ciziny spojují složitou byrokracii, ve většině případů pak povinnost hlásit návrat na příslušné ambasádě a nastoupit čtrnáctidenní karanténu. Někdy mají výjimky absurdní rozměry. Čech například může hledat pomoc při akutních potížích v blízké nemocnici za hranicemi, musí si k tomu však obstarat souhlas od českého lékaře. Potom je jednodušší se od něj nechat rovnou vyšetřit.

Vládní obavy ze soudů jsou na místě. Celá vláda ještě v polovině března odložila v teplickém obvodu volby do Senátu, počátkem dubna však zasáhl Nejvyšší správní soud s tím, že „jednala mimo svou pravomoc i působnost, a že tento akt je nutno proto považovat za natolik vadný, až je nicotný“. Obdobný verdikt může potkat i další opatření proti koronaviru.