Ohlas, který návrh na přijetí syrských sirotků vyvolal, ukazuje, že Češi chtějí pomoci. A je nyní na vládě, zda to pochopí. V rozhovoru pro deník Echo24 to říká europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL), jejíž návrh na přijetí padesáti dětí vyvolal silné reakce. Návrh chce Šojdrová probrat s premiérem Andrejem Babišem (ANO) i vicepremiérem Janem Hamáčkem (ČSSD).

Váš návrh přijmout padesát dětských uprchlíků ze Sýrie Českem docela zacloumal. Zaznívalo, že jsou v Řecku, pak zase v Libanonu. Debatovalo se i o jejich věku. Kdo tedy jsou?

Můj návrh primárně míří na nedoprovázené děti, zejména sirotky, kteří jsou dnes na území Řecka, na ostrově i na pevnině. Do Řecka se dostaly ne úplně malé děti, já osobně tam v květnu viděla děti dvanáct až sedmnáct let, které měly zrovna výuku. Jsou tam ale i mladší.

Opuštěné děti z válečných konfliktů často nejsou sirotci, jejich rodiče mohou být pouze ztraceni. A po leta či měsíce své děti hledají. Děti, o nichž hovoříte, jsou určitě bez rodičů?

V některých případech to úřady mají doložené, v jiných ne, a proto hovořím o dočasném institutu doplňkové ochrany dětí. Pokud by český stát nechtěl slučování rodin poté, co se rodiče ohlásili, děti by se vracely k rodičům do místa jejich bydliště. Bylo by ideální, kdyby se rodiče našli a děti se mohly vrátit, do té doby by o ně ale bylo postaráno. A o to jde.

Co je doplňková ochrana za status?

Podle evropského i českého práva je možné udělit doplňkovou mezinárodní ochranu, což je přechodný stav, nikoli dlouhodobý jako azyl. Dítě by bylo pod kontrolou, dostávalo by se mu pomoci a vzdělávání a časem by se ukázalo, co dál. Zda se bude moci vrátit, nebo ne, to by záleželo na ČR, jak by se jeho status vyvíjel.

V praxi by to znamenalo pobyt v rodinách nebo někde v dětských domovech?

První fáze je taková, že děti a žadatelé o azyl obecně přicházejí do zařízení, která zřizuje stát. Tam proběhne první část adaptace na prostředí a zdravotní péče. Záleželo by na ministerstvu vnitra, zda by se dohodlo s neziskovkami, aby děti převzaly. Fungují u nás takové, které jsou specializované na práci s dětmi bez rodičů, i těch ze zahraničí. Individualizovat péči by bylo možné výhledově. Sdružení Češi pomáhají má více než padesát rodin, které se hlásí, že se chtějí o děti postarat.

Takže lze vyloučit, že by šly děti rovnou do rodin?

Ano, s ohledem na děti je potřeba přechodné období, kdy se zorientují. Je dobře, že jsou rodiny, které se hlásí k pomoci. Mohou pomáhat postupně, třeba o víkendu se s dětmi spřátelit a vytvořit zázemí a perspektivu. Český stát to bude mít ale pořád pod kontrolou.

O tom, které děti přijmout, by rozhodlo Česko

Kdo by rozhodl, kterých padesát dětí by k nám přišlo?

Byla by to bilaterální smlouva mezi Českem a Řeckem, tak to má například Velká Británie (Velká Británie rozhodla o přijetí 350 sirotků – pozn. red.). Češi by si stanovili takovou kategorii dětí, i věkovou, která nejlépe vyhovuje podmínkám, které u nás pro přijetí jsou. Není fér se domnívat, že starší děti se nedají vychovávat nebo jsou nakažené radikalismem. V každém případě by ty děti byly pod dozorem a kdyby neplnily podmínky, za nichž byly přijaté, musely by se vrátit. I u nás je dítě starší patnácti let trestněprávně odpovědné.

Jaký by tedy teď měl být postup státu?

Já zaštítila občany, kteří se nechtějí dívat na to, jak Česko jen mluví o pomoci a tváří se, že uprchlíci a děti naši pomoc nepotřebují. Teď je na české vládě, zda pochopí, že je zde zájem pomoci. Vláda několik měsíců spala. Pokud se nyní rozhodne, ministerstvo vnitra předloží řešení pro přijetí padesáti dětí. Ohlas, který můj návrh má, ukazuje, že Češi chtějí ukázat solidaritu. Tabu se podle mě prolomilo, já nepočítala s tak obrovským ohlasem.

Proč zrovna padesát dětí?

Velká Británie přijala 350 a když je ČR zhruba šestkrát menší, padesátka vychází. Ryze prakticky vzato, padesát dětí se vejde do jednoho autobusu. 

Říkala jste, že chcete jednat s premiérem Andrejem Babišem, který váš návrh odmítl s tím, že pomáhat se má tam, kde děti žijí. Už máte dohodnutou schůzku?

Poslala jsem jemu a vicepremiérovi Janu Hamáčkovi zprávu, prosím o schůzku ve čtvrtek, případně v pátek spolu se zástupci organizace Češi pomáhají. Čekám na odezvu, zpráva odešla v pondělí v poledne.