Konečné znění rozpočtu na rok 2019 projedná vláda už zítra a zřejmě na něm mnoho nezmění, maximálně dodrží tradiční rituál a odloží jeho schválení o týden. Projednání rozpočtu bude slavnostní událostí, protože půjde o první rozpočet premiéra Andreje Babiše. V pozici ministra financí sice už čtyři připravoval, neměl však k tomu úplně volnou ruku, jako má v této chvíli. Nový rozpočet může přinést novou kvalitu.

Na první pohled do rozpočtové dokumentace to vypadá jako úplně fádní záležitost. Po vzoru dřívějších levicových vlád půjde o rozdávání peněz v sociální oblasti, ve státní správě a zvláště ve vzdělávacím sektoru. Tím bude pohlceno devadesát ze 140 miliard, o které se státní výdaje proti letošku zvýší. Příjmy zajistí z hlavní části hospodářský růst, který do státní pokladny přidá navíc 40 miliard na daních, převážně na daních z příjmu, a 50 miliard na sociálním pojistném. Dalších čtyřicet miliard navíc pošle Evropská unie. Jedná se o klasickou levicovou politiku, jen se bude díky prosperitě rozdávat víc peněz než obvykle.

Rychle utratit

Přesto nabízí rozpočet zajímavý detail, který se ovšem v dokumentaci spíše skrývá. Úředníci ministerstva financí upozorňují, že přes veškeré nové výdaje se zlepšují i parametry udržitelnosti takového rozpočtu. Nebezpečím pro stabilitu státních financí jsou mandatorní výdaje, které musí stát podle zákona hradit, i když mu třeba vysychají příjmy.

V první řadě jde o důchody a další sociální dávky. Důchody se rekordně zvyšují, a přesto podíl mandatorních výdajů klesá na 55 procent z celkových výdajů rozpočtu, když v uplynulých letech to bylo mezi 57 a 58 procenty. Odpověď na otázku, jak to je možné, říká o rozpočtu v obecné rovině všechno důležité.

Za zlepšení bilance může fakt, že se mandatorní výdaje mimo jiné srovnávají s rozpočtem, ve kterém větší část výdajů než dříve pokrývají evropské dotace. Superlativy se oslabí i tím, když se mezi povinnosti státu započtou vedle mandatorních také kvazi mandatorní výdaje, kterými se myslí především platy státních zaměstnanců. Zatímco podíl sociálních dávek vůči rozpočtovým výdajům v posledních letech klesá, platy ve státní sféře relativně rostou. Sečteno a podtrženo, pokud se srovnají mandatorní a kvazi mandatorní výdaje s celkovou útratou rozpočtu očištěnou od vlivu Evropské unie, dosahovaly v uplynulých třech letech podílu mezi 82 a 83 procenty a napřesrok budou na úrovni 81,4 procenta. Ekonomika zvyšuje produkci nebývalým tempem, dává státu k dispozici s minulostí nesrovnatelné množství peněz, přesto vláda dosud stíhá rozdělit peníze v nákladech na veřejnou správu, o jejíž efektivitě lze pochybovat.

Strmý růst daňové kvóty

Pokud Babišovo vládnutí přináší novou kvalitu, je to právě mohutné posilování státu. Opět na to upozorňují data o mandatorních (a kvazi mandatorních) výdajích. Od vrcholu ekonomické krize jejich podíl na hrubém domácím produktu klesal od takřka 22 procent k 19,5 procenta v roce 2017, jak bývá zvykem při hospodářském oživení. Prosperita trvá, přesto se trend proti všem ekonomickým zvyklostem obrátil a do roku 2019 se podíl povinných výdajů opět o procento zvýší. Umožňuje to poměrně prudký růst daňové kvóty, která se má v letech 2015–2019 zvýšit ze zhruba 33 procent o tři procentní body. Jako kdyby se stát z probíhajícího období prosperity snažil vyždímat, co to jde.

V tom je Babišova strategie unikátní. Dokonce sociálnědemokratické vlády při svém největším rozhazování myslely na to, aby se vedle zvyšování platů státních zaměstnanců a sociálních dávek také snižovaly daňové sazby. Ekonomové mezi levicovými ministry nezapomněli, že budoucí prosperitu těžko podpoří jiné rozpočtové opatření. Teď se ovšem zvyšují státní výdaje, rozpočet těží ze studené progrese u daně z příjmu – a nikoho ani nenapadne snížit daňové sazby. Stát posiluje a na příští výpadek rozpočtových příjmů není připraven.