Bývalý několikanásobný premiér Slovenska a někdejší ministr vnitra Vladimír Mečiar se chystá založit novou politickou stranu. Uvedl to v rozhovoru pro slovenský deník Pluska, ve kterém uvedl, že mu na současné politické scéně chybí strana, „která by byla schopná říct, že Slovensko je pro ni na prvním místě“. Mečiar odešel z politiky po neúspěšných volbách v roce 2012, dva roky poté zanikla jeho Lidová strana – Hnutí za demokratické Slovensko.

Vladimír Mečiar se v sedmasedmdesáti letech rozhodl opět politicky angažovat v souvislosti se založením nové strany. Podle něj bude nový politický subjekt zajímavý jak programem, tak se přitom bude odlišovat od ostatních stran. V rozhovoru také zkritizoval současný slovenský politický systém. „Když si vezmete, tak je tady takový systém, že jak mají politici soukromé problémy, tak rychle nahodí sociální dávky, které sice budou až po volbách, ale využijí toho, aby jim to při volbách udělalo dobré jméno a zakrylo jejich hříchy,“ řekl Mečiar pro server Pluska.

„Co se týká politické části, tam je nejzajímavější pasáž, která hovoří o odtrhnutí se politika od voličů a politických stran od voličů a změna celého systému výběru poslanců a funkcionářů, kteří budou přímo volení na systém většinový. Ve volebním období získáš buď většinu nebo ne. Jak máš většinu, tak jsi poslanec. Náš dodatek je, že jak nebude politik pracovat nebo bude pracovat nesprávně, tak si ho občané odvolají. To nemají zatím nikde,“ řekl dále Mečiar.

Mečiar také uvedl, že na vzniku strany pracuje už delší dobu. Podle něj v regionech už nyní existují struktury, které „čekají na pokyn“. Sám však vstup do strany jako lídr nechtěl potvrdit. „Neříkám, že se vrátím. Ale ta strana...“ řekl Mečiar.

Během své vlády byl Mečiar opakovaně kritizován za to, že vleče Slovensko směrem k autoritářskému východu, západní státy dokonce odmítly přijmout Slovenskou republiku v první vlně rozšiřování do NATO. Mečiar se často uchyloval ke krokům na samé hranici ústavnosti, za jeho vlády se podivně privatizovala řada slovenských podniků. Řada vražd, které se na Slovensku v té době odehrály měla mít politické pozadí. Známý je také jeho střet s tehdejším prezidentem Michalem Kováčem, který v roce 1995 vyvrcholil únosem syna hlavy státu do ciziny. V té době bylo největší podezření, že Mečiar využívá tajné služby ke svým politickým cílům. V roce 2000 podala slovenský prokuratura v případu únosu syna žalobu na 13 osob včetně bývalého šéfa SIS Ivana Lexy. Soud trestní stíhání nakonec zastavil kvůli amnestii, kterou nařídil v roce 1998 právě Vladimír Mečiar, když na něj přešla dočasně část prezidentských pravomocí.

Vladimír Mečiar byl spolu s Václavem Klausem hlavním aktérem dělení Československa. V roce 1992 byl premiérem Slovenské republiky a předsedou Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS). V březnu 1994 byl odvolán, ale po devíti měsících se do čela vlády vrátil a vydržel zde do roku 1998. Ve volbách v roce 1998 sice HZDS zvítězilo, ale vznikla vláda široké koalice bez Mečiara. Volby v roce 2002 HZDS opět vyhrálo, Mečiar však znovu nebyl schopen sestavit vládu a zůstal v opozici. V letech 1999 a 2004 neúspěšně kandidoval na prezidenta. Po volbách v roce 2006 se jeho LS-HZDS stala součástí vlády premiéra Roberta Fica (Mečiar však v kabinetu nezasedl). Ve volbách o čtyři roky později u voličů propadla a nedostala se do parlamentu. LS-HZDS neuspěla ani v dalších volbách. V dubnu 2012 Mečiar oznámil odchod z čela strany, která později zanikla.