Začátkem patnáctého století, zhruba tou samou dobou, co se u nás schylovalo k husitské revoluci, se Čína pod vládou dynastie Ming rozhodla prozkoumat okolní svět. V letech 1405–1433 vyplulo z Číny ne méně než sedm velkých námořních výprav, které dosáhly i tak vzdálených pobřeží, jako je to východoafrické. Kdyby dění na planetě tou dobou sledoval nějaký velký Pozorovatel, řekl by si, že Čína má nakročeno k tomu, ovládnout celou zeměkouli.

Výpravy byly ale drahé a prodělečné, takže po sedmé z nich se vládní kruhy v Pekingu rozhodly je ukončit. Stály takříkajíc příliš mnoho obilí a rýže, aniž by z nich něco hmatatelného bylo – kromě několika exotických artefaktů přivezených jako tribut. Čína se opět uzavřela do sebe a příležitost dobývat svět, jejíž důsledky si snad ani neuměla představit, přenechala barbarům. A tak se stalo, že se dnes v Americe mluví anglicky, francouzsky, španělsky a portugalsky, ale nikoliv čínsky.

Jediné, co teď opět popohnalo dobývaní kosmu vpřed, je obnovená vesmírná konkurence. Právě ona dřív do sebe zahleděná Čína se rozhodla stát se světovým lídrem ve všech možných směrech, a její plány na zřízení měsíční základny musejí brát jiné státy vážně – zejména pak Amerika, a to i za tu cenu, že na současný projekt Artemis bude opět nucena vynaložit velké množství „obilí a rýže“. Na nepříznivé finanční bilanci letů k Měsíci se totiž od časů Apolla nic nezměnilo a obří raketový nosič SLS, který se právě na Floridě chystá ke svému prvnímu startu, je fantasticky drahý. Jeden každý jeho start by spotřeboval nezanedbatelné procento českého HDP, a těch startů budou potřeba desítky.

Čímž se dostáváme k zajímavé otázce: Podaří se Američanům takové úsilí udržet, nebo jednoho dne skončí stejně, jako kdysi projekt Apollo, tj. několik úspěchů a následné uložení k ledu? Koneckonců všichni ti senátoři a kongresmani, kteří o financování NASA rozhodují, mají své voliče. A část těch voličů by raději za peníze utracené na kosmickou aktivitu dala přednost nákupu toho „obilí a rýže“. Národní hrdost je fajn – odtud až potud. Pak se ozvou i jiné zájmy než je budování prestiže, třeba právě to kručení v břiše.

Jsou v podstatě jen dva způsoby, jak na tuto otázku odpovědět „ano“. Buď zcela zásadním způsobem zlevnit létání do vesmíru, o což se snaží společnost SpaceX s prototypy své nové lodi Starship – natolik, aby už nešlo o sumy devastující státní finance. Anebo, což zní tak trochu jako sci-fi, najít na tom Měsíci něco, co by se vyplatilo těžit a vozit zpátky na Zemi. Stará koloniální impéria v Americe fungovala přesně na tom samém ekonomickém základě, ať už šlo stříbrné doly v Mexiku a v Bolívii, nebo o cukrovou třtinu pěstovanou na karibských ostrovech. Bez těchto příležitostí k zisku by se s budováním zámořských držav v zemích plných bojovných domorodců obtěžoval jen málokdo.

Na Měsíci žádní domorodci nejsou, morální kocovina tedy nehrozí. Jestli je tam ovšem něco jiného, co by zavdalo lidem lepší důvod ke kolonizaci onoho stříbrného světa, to se budeme muset teprve dozvědět. Raději doufejme, že ano. Civilizace potřebuje někam růst, a může-li růst bez toho, aby při tom pošlapávala svoje sousedy či protivníky, tím líp.