Do Itálie se po nucené covidové pauze začínají vracet turisté – a jedno z měst, které pod jejich náporem před začátkem pandemie trpělo nejvíce, se rozhodlo vrátit úder. Ve snaze zabránit srocování davů oznámily úřady ve Florencii zákaz vstupu do částí města, které jsou nejoblíbenější pro noční život, pokud se sem lidé nepřijdou najíst nebo napít. Informoval o tom zpravodajský server CNN.

Starosta Florencie Dario Nardella podepsal nařízení, které až do dalšího rozhodnutí zakazuje lidem procházet se v oblíbených částech města ve čtvrtek, v pátek a v sobotu večer. Vstup do šesti částí v historickém centru města, včetně oblíbené oblasti nočního života Santo Spirito, není dovolen od deváté večerní do šesté ranní, pokud tu lidé nepůjdou do barů nebo restaurací.

Další zákazy se týkají částí Piazza Strozzi, Santa Croce a Piazza S.S. Annunziata. To vše jsou místa, kde se lidé večer rádi scházejí na schodech slavných kostelů a paláců. Kdykoli je pak zakázáno jíst nebo pít na schodech Baziliky Ducha Svatého. Za porušení těchto pravidel hrozí pokuta 400 až 1000 eur (asi 10 200 až 25 500 korun). Tato pravidla budou v platnosti až do konce pandemie.

Zatímco městské úřady vyhlásily válku nočnímu životu, ředitel Galerie Uffizi, která hostí jednu z nejslavnějších sbírek renesančního umění na světě, požaduje zavedení takzvané sendvičové daně pro stánky s pouličním občerstvením. Ty podle Eike Schmidta prodávají turistům jídla s sebou a odpadky z nich poté končí v městském centru.

„Zákazy konzumace na některých místech a pokuty za odhazování odpadků se ukázaly jako převážně nedostatečné prostředky v boji proti tomuto nešvaru," řekl Schmidt. Otevřený dvůr kolem galerie je lemovaný zabudovanými lavičkami z vysoce savého šedého pískovce, takže problémem nejsou jen odpadky, dodal Schmidt. Jídlo a pití ničí kámen, který je tu od dob renesance.

„I teď jsou lavičky a schody Uffizi a otevřené haly Loggia dei Lanzi plné lidí, kteří tu jedí a pijí. Výsledkem je všude mastnota a omáčka na kameni, kousky papíru, zbytky jídla a skvrny od nápojů," řekl Schmidt. „Kámen to všechno vstřebává a postupem času se poškozuje. Abychom ho ochránili, musíme ho neustále čistit. Pokud by majitelé stánků přispěli malou částkou, pak by to byl způsob, jak se s tím vyrovnat."

Prodavači pouličního jídla se v tomto ohledu liší od restaurací, protože restaurace poskytují zákazníkům místo, kde si mohou jídlo sníst, dodal Schmidt. „Zatímco u pouličního jídla, což je samozřejmě legitimní podnikání, berou stánkaři peníze za prodej produktů, ale nenesou odpovědnost za následky – odpadky, mastnotu, kečup, omáčku kapající na kámen nebo na zem. Tuto situaci musíme vyvážit."

Část místních obyvatel tento návrh přivítala, protože situace je podle nich příšerná a je potřeba ji nějak vyřešit. Ovšem stánkaři na něj reagovali s rozhořčením a označili ho za absurdní; zvláště pak v době, kdy pohostinský sektor patří k nejvíce postiženým po 18 měsících pandemie.