Už počtvrté proběhla soutěžní přehlídka Česká cena za architekturu, která oceňuje to nejlepší, co u nás na poli architektury vzniká. Ceny získaly velmi rozmanité projekty, absolutní vítěz (ne)překvapil.

Jde to

Na konci října byla na tomto místě řeč o výsledcích slovenských architektonických cen CE ZA AR (viz Týdeník Echo č. 43/2019 – pozn. red.). Tam jako hlavní téma mezi oceněnými projekty rezonovaly stavby malého měřítka, rekonstrukce a transformace stávajících budov na jinou funkci. Pokud se podíváme na výsledky české obdoby této přehlídky, podobně dominantní téma budeme hledat jen marně.

V České republice máme několik různých architektonických ocenění, relevance většiny z nich je ale poměrně mizerná a jejich výsledky reflektují spíš zájmy pořadatelů než skutečnou kvalitu tuzemské scény. Nejvyšším kreditem se u nás může bezesporu chlubit Česká cena za architekturu, za kterou stojí profesní sdružení Česká komora architektů. Přihlašovat se do ní mohou díla, která za posledních pět let vznikla na území České republiky, a jejich kvalitu posuzuje výhradně zahraniční porota – což je v našem malém rybníčku rozhodně správně. Navíc to vybízí k „nezávislé“ reflexi české architektury pohledem zahraničních kapacit.

Posuzování projektů probíhá tak, že porotci ze všech přihlášených děl (letos jich bylo 186) vyberou užší seznam nominací, které pak osobně navštíví a určí vítěze. Zadavateli přihlášených děl byli v drtivé většině téměř ze tří čtvrtin soukromí investoři, což opět jen poukazuje na velmi pasivní roli státu a veřejných zadavatelů obecně (čest pár výjimkám) v otázce prosazování a „objednávání“ kvalitní architektury. V téměř polovině případů pak šlo o projekty bydlení (rodinné a bytové domy, chaty, chalupy). Mezi nominované projekty porota vybrala celkem čtyřiatřicet realizací, kde se už tato nerovnováha trochu překvapivě vyrovnala, a stejný podíl zastoupení tak měla díla z veřejných a soukromých zdrojů. Pokud už se tedy veřejný zadavatel do hledání kvality pustí a udělá pro dobrý výsledek maximum, šance na úspěch je poměrně vysoká. Příkladem za všechny může být oceněná rekonstrukce obecní hospody se společenským sálem od studia BOD architekti, která vznikla na základě architektonické soutěže v Máslovicích, kde žije tři sta padesát obyvatel – jde o vůbec nejmenší obec u nás, která architektonickou soutěž vypsala a skvělým výsledkem může inspirovat ostatní.

Vítěz na plné čáře

Mezi šesti realizacemi, které si ze slavnostního večera odnesly ocenění Finalista České ceny za architekturu, najdeme velmi pestrou paletu projektů, ať už jde o měřítko, náklady, či typologie. Nejsou mezi nimi byť jen dva podobné projekty. Bydlení reprezentuje rekonstrukce venkovského hospodářského dvora a malá chata u rybníka, kulturu Centrum současného umění DOX+, veřejnou společenskou stavbu zmíněná hospoda v Máslovicích, vzdělávání liberecká školka, malá lávka u Kladna se pak svým pozoruhodným řešením vymyká prostému zařazení mezi technické stavby. Příznačným tématem pro současnou českou architekturu je rozhodně to, že čtyři ze šesti „finálových“ projektů jsou stranou pozornosti v malých obcích. Souvisí to opět s pasivní rolí velkých měst, kde zkrátka výjimečné budovy či úpravy veřejného prostoru z veřejných kapes vznikají jen velmi zřídka.

Hlavní cenu udělila porota architektu Petru Stolínovi a architektce Aleně Mičekové za realizaci Mateřské školy Nová Ruda v Liberci (viz Týdeník Echo č. 14/2019 – pozn. red.). A lze jen konstatovat, že naprosto zaslouženě. Ukazuje, jak originální a atraktivní budova může vzniknout, když veřejný investor pověří výborného architekta a vloží v něj důvěru – jde svým způsobem o experiment, takže obavy před finálním dokončením byly určitě namístě. Provoz nicméně ukazuje, že rozhodnutí bylo správné, ředitelka školky má ze stavby radost a děti si netradiční školku, kterou mohou obíhat po obvodu i střešních terasách, užívají. Mimochodem, Stolín s Mičekovou ovládli už první ročník České ceny za architekturu před třemi lety. A to navíc s projektem vlastního domu a ateliéru, jehož koncept autoři rozvedli právě při návrhu zmiňované školky. Nezbývá než pogratulovat vítězům a nám všem popřát, aby podobně skvělé stavby vznikaly i v našem okolí.